Nemocnice

- Manhattanské nemocnici šéfuje George C. Scott. Má sebevražedné tendence, v důsledku mužeského přechodu opustil ženu, je impotentní a záhadně mu umírají doktoři a sestry. Někdo by si řekl, že v největším a "nejlepším" zdravotnickém středisku na světě se nedá něco takového přehlédnout, ale opak je pravdou. Oběti jsou zaměněny za pacienty, takže jsou klidně i omylem operovány. Všude vládne zmatek a chaos, zaměstnanců jsou tisíce, nikdo se ani pořádně nezná, na pohotovosti každou hodinu čekají na ošetření stovky lidí a další se jen a jen hrnou, venku protestují levičáci, černoši, squatteři, zamrzlí hipísáci, každý se stává lhostejným a sobečtějším. Píše se rok 1971 - USA si uvědomuje, že období pohody a bezstarostného života skončilo, začínají se objevovat poražencké nálady z Vietnamu a vůbec všechno to stojí za starou belu. Děje a postav je ve filmu tolik, že by to dneska vystačilo na celou jednu seriálovou sezónu. Proto se vám třeba chvílemi může zdát, že se přestáváte orientovat, ale chyba. Nemocniční zmatek se znamenitě povedlo převést na plátno aby neutrpěl ani děj ani divák. Černý humor je neuvěřitelný, dialogy skvěle napsané ("Svého syna jsem vyhodil před rokem z bytu. Od té doby jsem toho špinavého maoistu neviděl. Asi někde montuje bomby a hlásá celosvětové přátelství. Mé dceři je 17. Má za sebou dva potraty.") Paddy Chayefsky za svůj scénář právem získal Oscara. Nadčasový film, který za těch takřka 40 let nezestárnul. Což dokazuje i zařazení do NFR v roce 1995, jakožto historicky, kulturně a esteticky důležitého filmu. (29.09.2007)

Chce to naozaj dávku nadania a citlivosti stanoviť tú správnu hranicu medzi inteligentne čiernou komédiou a príbehovo vážnou drámou, najmä ak ide o také citlivé prostredie, akým je to nemocničné. Neviem ako to vyjadriť, ale môj pocit z komediálnych prvkov je taký, akoby ešte viac znásobovali vážnosť a ľudskosť jednotlivých situácií, aj keď sa na nich dá schuti zasmiať. To dodáva filmu nevšednú príchuť, ktorú doporučujem ochutnať každému. Sociálne otázky, ktoré sú síce len malou odbočkou od hlavného deja, ale tvorcovia mohli predvídať, že za pár rokov už nebudú aktuálne a že vyznejú pomerne smiešne. 70%. (11.12.2007)

Komedie, která děsí. 1) Skutečná Metropolitní nemocnice v Upper East Side na Mannhattanu (mezi 1. a 2. avenue u 96. ulice) propůjčila své prostory této sžíravé kritice soudobé americké společnosti. Není proto divu, že film jsem bez problémů mohl sledovat hned v 70. létech v Československé televizi, která podobná díla s potěšením uváděla. 2) Kromě dobově zabarvené sociální kritiky snímek obsahuje zajímavé myšlenky, jež daleko přesahují zobrazované události: It is all rubbish isn't it. I mean... transplants, anti-bodies, we can produce birth ectogenetically, we can clone people like carrots, and half the kids in this ghetto haven't been inoculated for polio. We've established the most enormous medical entity ever conceived... and people are sicker than ever. We cure nothing! We heal nothing! The whole goddamn wretched world, strangulating in front of our eyes. (14.12.2014)

Během prvních 20ti minut jsem si říkal, proč je to vedené jako komedie? A záhy už se Nemocnice proměňovala v neočekávanou směs černého a absurdního humoru, mysteriózní zápletky s nejednou mrtvolou, silné kritiky nemocničního systému a rutinného přístupu zaměstnanců k pacientům, pohledu do dozvuků studentské revolty z konce 60. let i psychologického dramatu postavy doktora se sebevražednými sklony. Vzniká nám i ojedinělá chvilková romance.... a možná dojde i na rituál voodoo s přiváděním mrtvého do stavu zombie. :o) To už jsem si místy připadal jako u pomyslného „serióznějšího“ předchůdce von Trierova Království. Papírově to vše zní hrozně šíleně, ale když jsem tvůrce pochopil (nebo alespoň jsem si o tom myslel, že ano...) a přistoupil jsem i na ten svérázný humor, až na občasné slabší místo mě snímek nesmírně pohltil. Důstojnost vedle ústředního příběhu doktora zajišťuje zejména excelentní George C. Scott v této postavě, uzemňující svým charakterním výkonem (i s komickými rysy) a silným charismatem. Na Scottův výkon je radost pohledět, na exkurs do denního chodu v nemocnici již daleko méně, přesto (vlastně i proto) jsem měl pocit, že se tvůrcům podařilo tohle téma vystihnout nadčasově. [85%] (25.02.2023)

Věrně zachytit do filmu atmosféru ve společnosti je chvályhodné, ale dělat jen kvůli tomu z filmu nadprůměrnou záležitost? To by byla chyba. Film Půlnoční kovboj taky zobrazuje USA na začátku 70. let, tedy plné zmaru a nešťastných osudů, a přesto je natočen vkusně. Tohle má díky té nepovedené nadsázce vlastně docela blízko ke strašlivé Nahotě na prodej. (22.07.2014)