Profesionálna manželka

Zdánlivě vyzobaná slunečnice v domácnosti Catherine Deneuve vyšachuje v rychlém sledu svého manžela Fabrice Luchini  z pozice ředitele továrny i místního komunistického starostu Gérarda Depardieu z poslaneckého křesla. Na konci ji v duchu galadrielského all shall love me and despair milují víc než dřív. Francois Ozon, mistr žánrové aktualizace a zabíjení všech much jednou ranou, tentokrát zlikvidoval retro komedii, angažovaný feministický film a ryze současný společenský komentář - dokonce špetku muzikálu a ždibec vlahého queer bujónu. Film svůdně pitomý jen na povrchu, stejně jako hlavní postava. (28.12.2022)

No teda, klobouk dolů před Catherine Deneuve. Jestliže se o někom řekne, že nestárne nebo že umí stárnout s grácií, tak o této herečce to platí dvojnásob. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Tím si zaslouží můj nezkonalý obdiv. Určitě musí mít nějaký zatraceně dobrý recept jak stářím proplouvat jen tak jako by se nechumelilo. Takhle bych chtěla stárnout taky. Nenašla jsem při sledování filmu jediný, byť třeba sebemenší důvod nedát plné hodnocení. Film si ho určitě zaslouží a plným právem. (17.08.2011)

Prskavka na jedno použití, která sice na jednu stranu zrovna moc nezáří, na stranu druhou vás ovšem ani nijak nespálí. Spíš než náznaky feministické a komunistické propagandy bych filmu vytýkal, že mně vůbec nevtáhl do doby, ve které se odehrával a ke které ony propagandy patřily. Pochválit bych naopak chtěl Gérarda, a to konkrétně za to, že se navzdory neustále bobtnajícímu bachoru pořád ještě nepřevážil. (23.12.2012)

Catherine Deneuve je možná stále okouzlující dáma, ale tady herecky nijak nepřekvapuje. Na vině je prostoduchý scénář, který si tentokrát usmyslil, že hlavní hrdinka přece nemusí být nutně sympatická. Dal jí do vínku nejprve skrytou vášeň pro práci, která postupně z ustrašené laňky udělá dravou lvici. Nejprve vám vadí, jak je neustále zticha a nechá si líbit všechny manželovy urážky. Pak vás štve zradou Depardieua a obecně tím, jak je až odporně moc emancipovaná. Z toho si můžete udělat celkem snadno obrázek hlavní hrdinky, která je příšerná, ale vy ji musíte sledovat přes 100 minut. Vrcholem budiž závěrečné muzikálové číslo, ze kterého jsem si málem ublinkla. Holt profesionální nekomedie. (26.02.2011)

Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím Francoise Ozona na vlastní oči více než jednou. O to větší mám radost, že zavítal pozdravit diváky i na představení, které nebylo sur l´invitation. V mém osobním žebříčku opět stoupnul, kreativní a aktivní je jako Woody Allen, v roce 2010 dokonce stihnul filmy dva a potvrdil svoji nepsanou zásadou, že se jedná pokaždé o absolutně jiné téma, jiné prostředí, jiné herce. Po komorním příběhu o těhotenství bývalé narkomanky přichází retro komedie ze sedmdesátých let s naprosto famozním obsazením - tradičně ozonovsky vynikající ženská postava - Catherine Deneuve, nicméně v tomto snímku jsou vynikající i mužští herci, kteří dostanou dostatečný prostor - nepřekonatelný F.Luchini se svojí nádhernou francouzštinou v nezvyklé roli padoucha, komunista Dépardieu a vzorný syn Rénier. Potěšila rovněž minirole S.Lopez a jeho úchvatná španělská francouzština. Pro doplnění - velká herečka malých rolí Karin Viard taktéž nezklamala. A také tradičně ozonovsky vytříbeně vybraná hudba. Už nyní se těším, s čím novým další velký Francois francouzského filmu přijde... (27.11.2010)