Zdrojový kód

Duncan Jones se začíná vykreslovat jako vskutku zajímavý tvůrce s originálními nápady a hlavně "šestým" smyslem k jejich převedení na plátno. Jak Moon, tak Source Code skrývají ve svém nitru podnědnou a vzrušující myšlenku, která sice ani v jednom případě není rozvedena do komplexního sci-fi světa (viz Matrix, Inception, 12 Opic), ale naprosto postačuje k utáhnutí filmu lehce podprůměrné stopáže a udržení jeho kvalitní atmosféry. Zdrojový kód těží především z konceptu Na hromnice o den více - hlavní hrdina spolu s divákem získávají stále více zkušeností a dokáží se dokonaleji orientovat v prostředí, které stojí na místě. Koncept je na konci rozbit ve prospěch trošku lacinného emocionálního pohlazení, a to vybízí ke zpochybnění logických pravidel filmu (resp. jednoho pravidla)... Ačkoliv řada diváků bude doufat, že Duncan Jones bude postupně dělat své filmy robustnější a velkolepější, myslím, že jeho podání skromnějšího sci-fi má své kouzlo. 8/10 (08.07.2011)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

Uvidíme, jestli se mi to třeba ještě nerozleží k lepšímu dojmu, ale spíš o tom pochybuji. Zatím se mi Zdrojový kód zdá strašně naivní, a navzdory tomu, jak zajímavé atributy schovává v rukávu, hrozně rychle zapomenutelný film. Nevím, co přesně bych označila za nejzásadnější chybu, asi to ale přece jenom bude to, že za takto omezených časových a prostorových podmínek je velmi těžké vytvořit postavu, kteréž emocionální momenty by mě opravdu dojaly, a tady se to nepovedlo. Film má sice k dispozici nejvíce štěněcí oči ve vesmíru, totiž oči Jaka Gyllenhaala, chování jeho postavy je ale natolik generické a odcizené, že to nakonec vyjde vniveč. Srovnala bych to s Hranici žívota (Stay). Ta pracuje s podobným jevem, nový svět/život v hlavě umírajícího člověka, a během svého runtime (jenom o deset minut víc než Zdrojový kód) dokáže vytvořit zcela samostatný svět, ve kterém brečím u každé druhé scény, protože mi k tomu film podložeností a zpracováním svých událostí dává důvod. U Zdrojového kódu nastal takový moment jenom jednou, a to ještě částečně. Například souznění s osudovou ženou je zcela papírové a film to nikdy nepodloží jejich opravdovým "setkáním" před diváckými zraky. Pokud je tvoje pointa, že jsou to opravdoví lidé, nezacházej s nimi jako s loutkami, filme! (15.11.2017)

Jake Gyllenhaal ve strhujícím dramatu s prvky sci-fi, amerického entuziasmu a v neposlední řadě i trochu té romantiky. Sean se probudí v jedoucím rychlíku směr Chicago. Proti němu spanilá dívka. Průvodčí chce lístek. Kolemjdoucí paní mu cákne trochu koly na botu. Chicago na obzoru. Prostě normální den v životě obyčejného cestujícího. Jenže problém je trochu někde jinde. Sean se jaksi nepoznává v zrcadle a co hlavně, za osm minut vlak vyletí do povětří i s celým Seanem, spanilou dívkou a všemi cestujícími včetně paní cintající kolu. Za okamžik se Sean po malé instruktáži ocitá znovu ve vlaku tváří tvář spanilé dívce a má znovu osm minut k tomu, aby zjistil, kdo ten vlak vlastně vyhodil do povětří. Neotřepaný sci-fi námět je zde zcela minimalisticky zpracován a to jen filmu prospívá. Napnutý jsem byl až do konce a za celou dobu zavrhl asi šest teorií. Schválně, kolik teorií budete mít během filmu vy? (15.06.2011)

Stačí len dobrý nápad a hneď sa môže stať z malého nenápadného filmu ten veľký. Tu nápad je, spracovanie na úrovni, dokonca dojde aj na emócie. Nemôžem však vstrebať zavedené pravidlá. Nespočet možností hlavného hrdinu ako zabrániť katastrofe postráda akékoľvek napätie. Film má dokonca dva konce. Ten prvý, založený na jednom zábere je dojemný a za ten dávam 4*, ale za ten druhý koniec dávam len 3*. (04.02.2012)