Zdrojový kód

Stačí len dobrý nápad a hneď sa môže stať z malého nenápadného filmu ten veľký. Tu nápad je, spracovanie na úrovni, dokonca dojde aj na emócie. Nemôžem však vstrebať zavedené pravidlá. Nespočet možností hlavného hrdinu ako zabrániť katastrofe postráda akékoľvek napätie. Film má dokonca dva konce. Ten prvý, založený na jednom zábere je dojemný a za ten dávam 4*, ale za ten druhý koniec dávam len 3*. (04.02.2012)

Na železnici dějou se věci... Nesmírné množství nesmyslů (scénář popírá pravidla, který si sám fikční svět nastavil!), nelogičností, předvídatelných momentů, klišé a průměrných triků. K inteligentní a promyšlené scifi to má daleko asi jako laoská skalní krysa ke kandidatuře na předsedu Valného shromáždění OSN :p. [Kino] (19.04.2011)

Až Duncan Jones ovládne vypravěčské tempo, může se o něm mluvit jako o novém zlatém hollywoodském dítěti. Jeho filmy mají dobrý nápad, skvělé herce, poutavou atmosféru - a příliš dlouhou stopáž. U Zdrojového kódu to naštěstí není takový problém jako u přetaženého Moon, ale přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že při prostříhání o nějakých deset patnáct minut se mohlo jednat o napětím nejnabitější film poslední doby. I tak ale - díky stále velmi solidně ubíhajícímu tempu, chemii hlavní dvojice a hlavně dopointovanému konci s přesahem - kinozážitek s nábojem, který spoustě akčních thrillerů beznadějně chybí. 75% (12.05.2011)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

„Niekedy človek potrebuje čas na to, aby zistil, čo chce povedať.“ Ako u MOON, i tu musím dať „len“ 60%, ale i teraz si to vyčítam. Režisér OPÄTOVNE dokazuje schopnosť zohnať si originálny scenár, zručne pracovať s obmedzeným rozpočtom, vtisnúť filmu atmosféru a do titulnej úlohy obsadiť herca, ktorý možno nie je najlepším hercom na svete, ale pri troche snahy je schopný podať adekvátny výkon. No hoci film trvá cirka hodinu dvadsať, STÁLE je to (vzhľadom na vynikajúci, ale zároveň RIADNE jednoduchý, námet)... veľa. Tvorcovia sa snažia kúzliť s časom, takže keď si jeden myslí, že už nemajú čo vytiahnuť z rukáva, ponúknu šokujúci ale tiež veľmi realistický pohľad na to, čo z človeka zostane, ak zhavaruje helikoptérou. Ale stále to nestačí – mne nie. Koniec mi pripadal super a dokonca dojemný, lebo bol férový a myslím si, že „alternatívne svety“ nemusia byť až takou rozprávkou, akou sa zdajú byť. Možno je to len iná forma vedy. (16.05.2011)