Román pre mužov

Tomáš Bařina chtěl zamířit ještě výš než s Bobulemi. Optimistické hledání sladkého léta vyměnil za zdánlivou sázku na jistotu. Vždyť Viewegh je oblíbený ve všech čtenářských vrstvách a adaptace jeho děl i přes libovolnou kvalitu vždy padly na úrodnou půdu. A právě Román ne. Autorův scénář totiž nejednoznačně hraje jak na notu absurdně-humornou, tak i na tu melancholicky-přemýšlivou, která pro mě u něj byla vždy na prvním místě. Ti, kteří tak do kina přišli s očekáváním vulgární řachandy, po které je provede bonviván Miroslav Donutil, museli zákonitě začít tuhnout už u úvodních titulků. A diváci, kteří si po trailerech, které zbytečně vypíchly všechna sprostá slova, která ve filmu zazní, chtěli smlsnout na novém českém nesmyslu, si své argumenty mohou prosadit jak přes ony vulgarismy, tak i přes lascivně znějící zápletku. A je to škoda, protože je očividné, že právě Bařina s Vieweghem chtěli žánr přisprostlých lechtivých českých komedií postavit na hlavu a stvořit chytrou absurditu, optimismus se smutným úsměvem nebo zkrátka dobrý film. Povedlo se jim to, ale právě tím, že se snaží na více frontách, mohli uspět jenom u menšího procenta diváckého spektra. (19.08.2011)

Román pro muže aneb Levná čokoláda z Lidlu, provenience: Vyrobeno v EU. Zamlsá si na ní úplně každý díky cenové dostupnosti, pokud tedy mlsáte hnědej a nezdravej cukr. Pokud ne, jistě si uděláte radost třeba 80% kvalitní hořkou čokoládou, která vám nezpůsobí obezitu třetího stupně, ani na vás nesešle cukrovku (teda, řídíte-li se střídmostí ve stravování). Já vím, neměl jsem lézt do tohoto příslovečného filmového Lidlu a nakupovat tu laciné šmejdy, ale stalo se. Hvězdička za..... za co vlastně? Ach ano, za Táňu. (09.01.2015)

Nesmyslná kolekce přetažených záběrů, výtahové hudby a laciné šmíry pro ty, kteří se za břicho popadají, když Donutil řekne "čurák" a boulí se jim kalhoty při představě, že by "Tánička mohla ukázat kozičku". Vieweghova knižní verze měla aspoň jistý dráždivý nadhled autora nad čtenářem-subjektem, Bařinův film padá na všechny čtyři a špulí zadeček v těch nejlacinějších kraječkách. Sprostá a ubohá ufuněnost, která klidně může soupeřit i s Případem nevěrné Krávy – ta aspoň bavila svou soft-pornografičností, Román pro muže se mezi všudypřítomnou košilatostí televizních estrád zmůže jen na ušmudlaný striptýzek. (15.09.2010)

Tam, kde Román pro ženy bavil roztomilou demencí jednotlivých postav, se jeho mužský kolega snaží být až trapně drsný a jen recykluje čecháčkovské bláboly z internetových diskuzí. Kostra příběhu je na první pohled zajímavá, ale kromě Bruna si žádná z hlavních ani vedlejších postav výrazně nepotvrdí svou důležitost v příběhu. Čich na herce zachraňuje mnohé. Donutil je snad jediný herec, kterému u nás odpustím ty rádoby drsné proslovy. Český gangsta podnikatel Budař a jednoduchá fotbalová hvězda Čapka určitě pobaví. Milovník BMW má alespoň pěknou kulisu. (31.03.2012)

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)