Román pre mužov

Skutečně velmi příjemné překvapení.. Poslední cesta trojice sourozenců na luxusní dovolenou není ani zdaleka tak špatná, jak některé recenze ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ pravily. Sympaticky dávkuje humor s vážnějšími momenty a hořkými pravdami, které nejsou až tak úplně triviální jako u podobně laděných tuzemských snímků. Je to k nevíře, ale když pán tvorstva Cyril (skvěle sebejistý Donutil) začne rozhazovat moudra, příkazy i urážky, tak to prostě funguje. Viewegh je se svým sociálně-kulturním přesahem cítit i tentokrát, jen je škoda, že „ústřední“ postava, která je tu na své úplně poslední dovolené, nepříliš funguje. Spíš jen tak prázdně naráží do ostatních postav, tu a tam ze sebe něco vyhrkne a pak zase nasadí ten svůj prosťáčkovský výraz. Což je s ohledem na herecké kvality Miroslava Vladyky škoda. Nepotěší ani Vanda Hybnerová v takové nijaké (i když trochu revoltující) doplňovačce sourozeneckého tria. U Donutila je to s otazníkem, někdo ho v roli může, jiný ne, mě každopádně bavil. A baví i herci v menších úlohách – Pauhofová, Budař nebo Čapka. Baví i obrazově zručný režisér Tomáš Bařina, který ve své tragikomedii s takovou na český film příjemně zvláštní atmosférou dávkuje velmi povedené scény!! (01.06.2011)

Mám tu jeden vztyčený ukazováček pro všechny, kteří nemají v lásce tvorbu Michala Viewegha. Stejně, jako já. Román pro muže jsem sice bohužel nedokoukal, protože šofér autobusu záhadným způsobem během zastávky ztratil DVD (...), ale z těch dvou třetin, které jsem viděl, mohu s klidným svědomím prohlásit, že se jedná o neporovnatelně zábavnější a hodnotnější snímek, než jakým je kupříkladu Román pro ženy, taktéž z dílny našeho komerčně nejúspěšnějšího spisovatele. Zásluhu z největších na tom má Miroslav Donutil, který si roli zazobaného a arogantního státního zástupce užívá podobným způsobem, jakým exceluje v divadelní hře Sluha dvou pánů. Nerozumím proto zdejší kritice. Ne všechno české je blbé, páni a paní kritici s kritičkami. Kruh tohoto komentáře bych mohl uzavřít vzkazem pro zmíněné kritiky; mám tu jiný vztyčený prst... P.S: 14. srpna 2011 pokojně dokoukáno v letním kině (i když vyhořela promítačka...), tudíž udílím zasloužené hodnocení. (09.04.2011)

Doprdele...47 %? A víte, že mě to vůbec nepřekvapuje? Stačí, aby film byl nad normu, co by si mohl dovolit a hned se tady z toho můžete posrat. Stačí, aby Donutil ve filmu naprosto s přehledem řekl pár slov, který nejste zvyklý poslouchat, a hned film srážíte dolů s tím, že je to trapná, ubohá sračka. Abyste se z těch vulgárních slov neposrali. V americkejch filmech se nadávat může, a je to cool, ale jakmile se upřímnost projeví v českém filmu, je to všecko vlastně špatně. Tak proč na ty filmy koukáte? Nemáte co jinýho na práci? Vůbec nesledujete, že Donutil tu postavu toho sráče, kterýho tady tak kritizujete a o kterýho bych osobně nevopřel ani lopatu, zahrál vlastně naprosto skvěle. Že závěrečné scéna s Miroslavem Vladykou vlastně představila to nejkrásnější na životě, volnost, fakt, že stačí málo, aby člověk mohl být šťastný. Že samotný Miroslav Vladyka taky vlastně zahrál naprosto skvěle, i když toho příliš nenamluvil. Vám prostě tenhle film nepřišel natolik originální a zajímavej, a tak jste ho opět sundali do sraček, ve kterejch tady na databázi teď plave. Tomáš Bařina Román pro muže nenatočil vůbec špatně. Jediný, co bych skutečně vytknul, by byla asi jenom hudba. (04.04.2011)

Překvapivě vtipná a dobře napsaná i obsazená komedie z prostředí "tvrdé reality" dnešní zprofanované společnosti. Donutil mě pákrát Donutil se křečovitě zasmát..ne vážně..pobavila jsem se. Konečně zase s lehkostí nadnesená pozitivní vlaštovka mezi obvyklou sračkoidní brakovou produkcí v českých prdelovicích po tzv. revoluci. (04.09.2012)

Je dost možné, že výsledná podoba filmu mohla vypadat jinak, respektive nemuselo se jednat o film, který tak okatě sklouzne k (hořké) komedii. Jenže to už se nedozvím, a tak beru za vděk tuhle výslednou verzi rozehrávající příběh tří sourozenců, kteří v mládí měli k sobě mnohem blíže, ale postupně jejich vztahy ochladly a dost se na tom podepsalo jejich rozdílné sociální postavení. Když nejmladší Bruno onemocní nevyléčitelnou chorobou, je třeba za jeho životem udělat parádní tečku, o kterou se ve velkém stylu postará nejstarší bratr Cyril, kterého neopakovatelným způsobem ztvárnil Miroslav Donutil. On nám, přes svoji velmi arogantní postavu státního zástupce, názorně předvede, jak chutná moc a co si při svém postavení může dovolit, a že si toho ve filmu dovolí opravdu hodně. Vypraví se se svými dvěma mladšími sourozenci na tradiční týdenní pobyt do Tater v pětihvězdičkovém hotelu a při té příležitosti neváhá na cestu koupit svému umírajícímu bráškovi jeho oblíbenou prostitutku z netu, ale všechno se za peníze přece jen koupit nedá. Všechny herecké výkony se mně líbily, ale do role štětky bych si představoval přece jen žhavější herečku, než je Slovenka Táňa Pauhofová. Ženy vůbec byly tentokrát v nevýhodě a muži ve značné přesile. A je to i vidět na postavě Anety, kterou zahrála Vanda Hybnerová, a připadalo mně, že ani moc neměla co hrát. Herecky opět exhiboval Jan Budař, jak je jeho dobrým zvykem, svého zhrzeného pasáka si náležitě užíval a nešetřil vulgárními hláškami, ale tentokrát na to nebyl sám, protože ve dvojici ho doplnil Filip Čapka, který naprosto autenticky ztvárnil natvrdlého fotbalistu. Film nekončí nijak přehnaně optimisticky, ale závěrečná scéna na pohřbu je snad nejvážnější scénou, z jinak velmi odvázaného filmu, jehož scénář má na svědomí Michal Viewegh. Je to film úsměvný, divný, tragikomický, hořký a zajímavě pojatý, ale nemusí sednout každému. 60% (19.02.2011)