Román pre mužov

Další průměrný český film. Od Tomáše Bařiny, režiséra prvních Bobulí, které se mi opravdu líbily, jsem čekal více. Z hlubiny jej vytahují především Čapka s Budařem v epizodních rolích, nemluvný Vladyka a sexy Pauhofová (ovšem zasloužila by si full-frontal.. jak kvůli typu své role, tak proto, že s tím prostě nemá problém). Hybnerová taky nehraje nejhůř, ale celé to shazuje Miroslav Donutil a scénář. Ve filmu je vtipů pomálu, a když ano, jsou neskutečně nucené. Místy mi to připomínalo (nadsazeně) výběr z vtipů ala Troška. Snad se režisérovi příště podaří sehnat kvalitnější scénář, protože na tohle mě už fakt nebaví se dívat. (06.10.2010)

Kupodivu to není tak špatný film, jak bych čekal. Nenáročná příjemná jednorázovka, na kterou člověk rychle zapomene. Čistě konzumní zboží, asi jako Vieweghovy romány. Jen nutno podotknout, že nebýt Donutila, mohla to být docela nuda. Film funguje i jako dobrá reklama na BMW. Milovníci této značky jistě ocení. 60% Podobný film: Muži v naději (01.04.2012)

Nepatřím k lidem, kteří by vyhledávali filmy podle románů pana Viewegha. Vlastně nepatřím ani k lidem, kteří by vyhledávali novější české filmy. A o to více příjemně překvapený jsem byl při sledování tohoto filmu, který mi nabídl vše, co jsem očekával, který mě dokázal na celou dobu zaujmout a přitom (skoro) nenudil, a který byl tak nějak jiný, než na co jsem v televizi zvyklý. Ano, bylo nezvyklé vidět Miroslava Donutila v roli nadutého arogantního pitomce, který neřeší, co si o něm bude okolí myslet, ale tuto svou roli s přehledem zvládl, takže jsem ho skutečně začal nenávidět. Naopak úžasní zde byli pánové Budař a Čapka a jejich "geniální" plán na vypořádání se s arogantním soudcem. Co se týče dějové stránky, tak tam je pravda, že to chvílemi vázlo a že jsem sám občas nevěděl, co tím chce vlastně autor říci, zkrátka místy pomalejší tempo vyprávění příběhu mi výrazně nesedlo a je to vlastně největší nedostatek, který na tomto jinak zajímavém filmu shledávám. Celkově film hodnotím jako mírně nadprůměrný, což znamená rozhraní mezi třema a čtyřma hvězdama a nakonec volím lepší tři hvězdy. (31.07.2011)

Doprdele...47 %? A víte, že mě to vůbec nepřekvapuje? Stačí, aby film byl nad normu, co by si mohl dovolit a hned se tady z toho můžete posrat. Stačí, aby Donutil ve filmu naprosto s přehledem řekl pár slov, který nejste zvyklý poslouchat, a hned film srážíte dolů s tím, že je to trapná, ubohá sračka. Abyste se z těch vulgárních slov neposrali. V americkejch filmech se nadávat může, a je to cool, ale jakmile se upřímnost projeví v českém filmu, je to všecko vlastně špatně. Tak proč na ty filmy koukáte? Nemáte co jinýho na práci? Vůbec nesledujete, že Donutil tu postavu toho sráče, kterýho tady tak kritizujete a o kterýho bych osobně nevopřel ani lopatu, zahrál vlastně naprosto skvěle. Že závěrečné scéna s Miroslavem Vladykou vlastně představila to nejkrásnější na životě, volnost, fakt, že stačí málo, aby člověk mohl být šťastný. Že samotný Miroslav Vladyka taky vlastně zahrál naprosto skvěle, i když toho příliš nenamluvil. Vám prostě tenhle film nepřišel natolik originální a zajímavej, a tak jste ho opět sundali do sraček, ve kterejch tady na databázi teď plave. Tomáš Bařina Román pro muže nenatočil vůbec špatně. Jediný, co bych skutečně vytknul, by byla asi jenom hudba. (04.04.2011)

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)