Rosa Luxemburgová

Podobné filmy: Mladý Karl Marx https://www.csfd.cz/film/433606-mlady-karl-marx/komentare/ Che https://www.csfd.cz/film/234144-che-guevara/komentare/ Stalo se v Turíně https://www.csfd.cz/film/25552-stalo-se-v-turine/komentare/ Atentát v Paříži https://www.csfd.cz/film/15872-atentat-v-parizi/komentare/ (29.04.2019)

Vzestup a pád evropského socialistického hnutí na přelomu devatenáctého a dvacátého století symbolizuje – alespoň v tom nejrširším obecném povědomí – kontroverzní osobnost Rosy Luxemburgové. I ona – podobně jako např. Friedrich Engels – pocházela z dobře situované rodiny, navíc židovské. Byla vzdělaná (získala doktorát na Curyšské univerzitě), emancipovaná, odhodlaná. Znalost marxistické literatury ji přivedla k socialistům – a později i na tribuny, odkud promlouvala k masám. Někde tady se zrodil mýtus jménem Rudá Rosa nebo také Krvavá Rosa (což je ovšem paradoxní). Výpravný koprodukční film Margarethe von Trotta sleduje životní oblouk této "první dámy evropského socialistického hnutí" v důmyslně propojených flashbacích, během nichž je Rosa Luxemburgová zachycena nejen jako neúnavná bojovnice za lepší zítřky, ale také jako milovaná a milující bytost, žena, která za své nekompromisní postoje zaplatila vším – neuskutečněným mateřstvím (které si tolik přála), zdravím (během svého života byla několikrát vězněna) a nakonec i životem. Filmu nepochybně prospěla skutečnost, že se na jeho vzniku podíleli tvůrci ze západního Německa, jejich pohled na tragický osud Rosy Luxemburgové není poznamenán tendenčním (nekritickým) obdivem, v lecčems je ale příliš akademický a málo výrazný. Barbara Sukowa, oceněná tehdy za svůj herecký výkon v Cannes, vytvořila ovšem strhující portrét ženy, jejíž přesvědčení ji vynáší nahoru a zároveň vtahuje do světa plného nejistoty a nebezpečí. Škoda, že výsledný dojem poněkud kazí nepříliš zdařilý dabing České televize, která film loni vůbec poprvé uvedla. (27.07.2020)

Na významnú tvorkyňu nemeckého nového filmu trochu akademické, ale informačne bohaté a kto o Rose Luxemburgovej nič nevedel, tak sa toho veľa dozvie. Dozvedeli by sme sa samozrejme viac v nejakom podrobnejšom seriálovom spracovaní, pretože tu máme slušný časový rámec, ale to podstatné bolo vypovedané, aspoň film sa tak snaží pôsobiť. Ideály socializmu boli pred sto a viac rokmi v Európe niekde inde a nikto ešte netušil, do akých obludných rozmerov sa tento myšlienkový smer dostane a koľko ľudí pripraví o život. Z tohto hľadiska bola vlastne Rosa šťastná osoba, keďže sa toho nedožila a asi ešte šťastnejšia by bola, keby sa nedožila aj tej prvej svetovej vojny. Film slušne vykresľuje zapojenie socialistických hnutí do vzniku konfliktu a konfliktov všeobecne, až má divák dojem, že Rosa bola jedinou osobnosťou orodujúcou za mier, pričom táto charakteristika bola pre ňu ešte príznačnejšia než členstvo v nejakej socialistickej strane. Ako sama hovorí, tí proletári sa síce chcú spojiť, ale okrem toho sa chcú aj zabíjať vo vojne. (20.04.2021)

Problém vidím hlavně v absenci jakéhokoliv kontextu. Ve filmu je těžké se vůbec časově orientovat, což se děje většinou podle šedosti hlavy hlavní hrdinky. Postavy odříkavají zanícené projevy jejichž obsahy ale není možné k ničemu ve filmu vztáhnout. Úplně chybí nějaké prokreslení doby a z toho plynoucí zaujetí postoje k legitimitě toho, co tam Rosa (v přestávkách mezi vylučováním mramoru) vášnivě prezentuje. To by nemuselo nutně vadit kdyby film dělal ještě něco jiného. Nevím moc pro koho snímek je, lidem, co jsou v tématu dobře orientovaní nic nového nepřidá, i jen pro nějaké zhmotněné už existující představy je to příliš strohé. Těm, co pak o Rose nic neví to důvod proč by se o ni měli zajímat taky nedá. Ale celkově se to zkouknout dá, krom zmíněného to špatně natočeno není. (29.11.2021)

Komplikovaná struktura a osobně zřejmě velmi do postavy vžitá Barbara Sukowa; docela poctivá práce, odvážná politická intence tvůrkyně (a ráznost, s jakou diváka nutí s revolucionářsky naladěnou aktivistkou prvních dvou desetiletí minulého století soucítit: nechává ji psát dopisy, číst své názory a závěrečných několik minut s černým plátnem a emočně napjatou hudbou má být místem, kde pro samé slzy nad smrtí (zavražděním) hrdinky člověk nebude schopen vstát ze sedačky - žel, zřejmě to nikterak nezafungovalo; a v tom je hlavní "prohra" snímku). (19.11.2010)