Zkouška

Hodně jsem se bál další vyvražďovačky typu Saw, protože na podobné filmy jsem alergický. Tohle je docela chytrý (nijak převratně, ale chytrý) a domyšlený film, který nechává přemýšlet i diváka. Na druhou stranu je zde skutečně multikulturní skupina, z čehož si sami tvůrci dělají legraci, a člověk si může vybrat a vybírat své oblíbence. Překvapilo mne nakonec, že jde svým způsobem o -- MOŽNÝ SPOILER -- postapo sci-fi, a vysvětlení mi přišlo vcelku zajímavé. Celý film s postupným odhalováním skřípe snad jen v polovině, kde chvilku není o co hrát, ale jinak jde o inteligentní thriller, který jen vypadá jako jednoduchý, ale vymyslet jej a skloubit všechny varianty muselo dát fušku. A přitom to nikde neskřípe. No a navíc, pro fajnšmekry, dodávám, že to drží jednotu místa, času a děje, což už je kumšt nejkumštovatější. Jen si to někdy zkuste, vymyslet něco, co se 80 minut odehrává kontinuálně v jedné místnosti, a je to napínavé a dává to smysl. (07.07.2014)

Když spojíte námět vycházející z výborné španělské Metody, skupinku zdánlivě kultivovaně vypadajících lidí, o nichž však vůbec nic nevíme a která se stejně tak dobře mohla o něco dříve ocitnout ve výtahu v hororu Devil, "barevná" krycí jména hlavních postav odvozená z Gaunerů a hudbu podobně laděnou té z Telefonní budky, vyjde Vám značně tísnivý minimalistický (psycho)thriller odehrávající se mezi čtyřmi stěnami, s bravurně vystavěnou atmosférou, důmyslně propracovaným scénářem a příběhem, který je nebývale smysluplný a logický. Vše do sebe zapadá, následující akce potvrzuje předchozí a předchozí nevyvrací následující. V celém snímku jsem snad nenašla jediné slabé místo, ani nenastal okamžik nepochopení, nebo dojem, že věci do sebe nezapadají, jsou zmatené či nepravděpodobné. Závěr není sice nijak šokující, ale příjemně překvapivý a tím tak jen potvrzuje to, že tato Exam nehrála vůbec na prvoplánovost, kde spousta diváků jistě očekává nějaký zdrcující konečný zvrat či mrazivou pointu, nýbrž přirozeně navazuje na celý předchozí děj a logicky tak potvrzuje vše, co se v něm událo. (09.03.2013)

Nejdřív jsem netušila, co tam ti nebožáci budou celou dobu vymýšlet, ale nakonec to nebylo tak špatné. Asi to zachránila stopáž, čili skončilo to právě včas. Mám tyhle typy filmů ráda, skupina lidí v uzavřené místnosti a lámání charakterů. Prostě výběrové řízení jak má být. Možná by nebylo na škodu to zavést všude, určitě by se ohromně zvýšila kvalita středního a vyššího managementu. (17.09.2011)

Minimalistický thriller se skupinkou osmi různorodých postav, které se snaží přijít na otázku, na kterou by mohli odpovědět a získat tak vysběbou práci. Film se sice tváří, že jde do do hloubky, ale charaktery postav jsou vesměs jednoduché a celkem snadno se dá předvídat jejich chování. Vše se tak po čase scvrkne na hádání, kdo to asi vyhraje potažmo na to, jaký to mělo všechno smysl. Ale hlavolam to zase nebyl špatný, herci celkem ušli a závěrečné rozuzlení s otázkou a odpovědí bylo celkem originální a pro mě překvapil, takže na konci vládla lehce nadprůměrná spokojenost. 65% (07.01.2015)

Tento subžánr mám rád, dokonce i britské přízvuky jsou pochopitelně kvalitní na poslech. Bohužel ale pro mě Hazeldinův režijní debut selhává hlavně co se týče délky. Přílišná délka pro mě dala příliš prostoru pro teorie, takže výsledné rozuzlení (které jsem do jisté míry očekával, že to skončí nějakým typickým slovíčkařením toho, co řekl zkoušející, který tam byl jen chvilku), ale přistoupil jsem na hru, ovšem posledních několik minut mi přišlo jako podobný syndrom co měla hra Fahrenheit - fajn psychologicko-inteligentní podívanou přerušily nadpřirozené žvásty a výmysly typu "léčících kulek" pana CEO. Takže při velké fantazii se člověk začne nudit, přeci jen osm lidí je velký počet a ke konci už jakékoliv rozuzlení člověka zklame, protože to nebylo "to jeho". Rozhodně bych to ale nenazval thrillerem, nebál jsem se dostatečně. Ono je otázka udržet napětí jinak než postupnou eliminací postav. Možná to chtělo postavám dodat určitý (byť malinký nebo dokonce úplně falešný) pocit postupu směrem k výsledku. Takhle se lidé plácají na mělčině a většinu času se řeší věc v jednom rozměru. Nepomohlo tomu ani to, že nakonec uspěla osoba, které jsem fandil nejméně, úmyslně nebudu psát která. Vidím také vesele ironický podraz v tom, že po podvodu od samotného CEO, který víceméně v off-screenu posunul hodiny, se nemocný White chtěl zastřelit tou jejich zázračnou kulkou, leč nedostalo se mu té radosti. (20.06.2013)