Tucker & Dale vs. Zlo

První parodie na hixploitation? Řekl jsem si proč ne a docela se těšil... A zase se dostavilo zklamání... Což o to, nápad je dobrý, herci výborní (hlavně ústřední dvojice), prostředí taky, prostě se na to celé dobře kouká, krve je dostatek, ale co z toho, když je to celé docela nudné... Neříkám, že jsem se párkrát nepousmál, zejména v první polovině, ale britským parodiím (zejména dvojice Pegg, Frost) nesahá tento kus ani po kotníky... (15.09.2011)

Tuhle hororovou komedii jsem vyhlížel dlouho a se značným očekáváním. Nejen díky navnazujícímu traileru, který sliboval slušnou zábavu, ale i díky v hororovém žánru profláklé premise (parta teenagerů bojující v lesích proti dvěma vesnickým buranům) otočené o 180 stupňů. Tentokrát jsou tedy nevinnými obětmi právě oni vidláci, kteří čelí útokům mladých měšťáků. Začne kolotoč strašných souher náhod a omylů, což vede k absurdním situacím, tolik známých z odnože hixploitation i slasheru. Tvůrci se tu docela vyblbli a pohostili diváka spoustou odkazů na kultovní horory jako TEXAS CHAINSAW MASSACRE, EVIL DEAD, ba dokonce i THE DARK KNIGHT. Některé se povedly, jenže drtivá většina z nich působí trochu křečovitě díky vyžívání se v nich dobou větší, než potřebují. Naproti tomu dva ústřední hrdinové jsou sympaťáci a Katrina Bowden zase pořádná kost, o tom žádná. Jen jsem čekal asi větší prdel, nic víc. (16.02.2011)

Filmy vyvolávají v divácích tři druhy emocí: smích, pláč a strach. Smích a pláč patří k sobě, protože smích je opakem pláče a pláč je opakem smíchu, jenže co je opakem strachu? Jak naznačuje série Scary Movie, je to podle všeho výsměch, jinak řečeno parodie. Parodie ovšem žádné emoce nevyvolává, je to spíš intelektuální kategorie, která staví na znalostech parodovaných děl. Parodie vlastně parazituje na parodovaném, ale ne ani tak na obsahu, jako spíše na emocích, který tento obsah vyvolává, protože parodie coby intelektuální kategorie žádné vlastní emoce nevytváří a musí brát jinde. Toto pozření cizích emocí má často velice vtipné důsledky, neboť vede k tomu, že se parodie překlopí v to, co paroduje, třeba Tucker & Dale vs. Zlo na konci nabírá obrátky klasického hixploitationu, kdy Chad, (-spoiler-) který se ukáže být polovičním vidlákem, útočí na plavovlasou květinku Allison z města. Jinak řečeno dělat parodii znamená zapálit si doutník na sudu prachu, protože parodie nevyhnutelně končí v týchž emocích, které paroduje, jelikož je sama o sobě prázdným žánrem bez vlastních emocí. ____ Ještě k té matici o čtyřech prvcích „strach, parodie, smích, pláč“. Tam je hrozně zajímavé, že každý z prvků má svého párového dvojníka (strach/parodie, smích/pláč), ale také jednoho nepřítele (strach/smích, parodie/pláč). Tucker & Dale vs. Zlo to na mnoha místech tematizuje: když se Dale snaží na úplném začátku rozesmát Allison, vyvolá v ní strach, a proto to nefunguje. Tucker zase v jednom momentu přikazuje Daleovi, aby nebrečel, jinými slovy, aby plnil svoji žánrovou roli a byl zlý, popřípadě veselý, protože pláč do žánru parodie nepatří. Mimochodem, (-spoilery-) jak vlastně porazí Chada? Jednoduše tím, že si sestaví správnou matici o čtyřech prvcích, přestanou ho brát na lehkou váhu (smích) a vysmějí se jeho vidláckému původu (parodie). ____ Tucker & Dale vs. Zlo představuje hlavně ale výtečnou esej na téma, že historii píší vítězové, respektive ti, jejichž perspektivou na události nahlížíme. Takže to, co v jiných filmech vypadá jako banda nezvedených vidláků, může být ve skutečnosti bromancí dvou neškodných individuí. Neodehrává se nám tady ale přece jenom něco více? Co když bude zemědělství skutečně v příštích několika deseti letech jedno z nejziskovějších a nejlukrativnějších odvětví v ekonomice, jak tvrdí někteří investoři a obchodníci s komoditami, a zemědělci/vidláci se tak stanou nejbohatšími lidmi planety? Podle světoznámého investora Jima Rogerse budou zemědělci v následujících deseti letech jezdit v autech Lamborghini a finančníci v City of London se budou živit jako taxíkáři. Za posledních třicet let se měli zemědělci špatně, teď prý ale budou vydělávat obrovské peníze. Pak by Tucker & Dale vs. Zlo nahlížející na tyto jedince v pozitivním světle nebyl jen nějakou parodií, nýbrž krajně vizionářským filmem pro novou dobu. (10.10.2011)

Trotl & Dement vs. Debil je nesmírně vtipný film. Tedy v případě, jste li nadprůměrně obézní, podprůměrně inteligentní, typický vzorek americké populace a vaší topce kraluje Blbý a Blbější, těsně následován Děsným bijákem. Je li tomu tak, budete kvičet smíchy, prskat na obrazovku kousky rozžvýkaného popkornu a místy i dokonce napětím drtit v ruce zpola vypitou plechovku Budweiseru. Já popkorn nudou cvrnkal po obýváku, s kamennou tváří dopil lahváče, hlasitě říhnul a šel spát. (19.02.2011)

áááá, mé hodnocení tohoto filmu má číslo 2222 :-) a zároveň je to můj jubilejní třístý komentář, bravo :-D No a co k tomu říct. Jednoduše popíšu, co se mi dnes u filmu událo. Kvičel jsem smíchy, prskal na obrazovku, válel jsem se smíchy po zemi. Ano milý verbale, přesně to se mi dnes dělo. Takže budu pravděpodobně podprůměrně inteligentní či nadprůměrně obézní, že? :-) No.. po třech dnech, kdy jsem na tento film docela často myslel a pokaždé se začal smát, jsem se na to podíval znovu. Ač má topka filmů je našlapaná a já nechtěl nic vyřadit, tak jsem musel, abych tam zařadil toto veledílo. (29.09.2011)