Policajný, adj.

(CINEMA MUNDI 2010) POLICEJNÍ, ADJEKTIVUM je nesmírně chytrá a zábavná sémantická hra o rozporu mezi významem slov a naší vlastní definicí ovlivněnou morálními a etickými zásadami. Nemyslím si, že se jedná o nedivácký počin, protože jde o velice komunikativní dílo, které prostřednictvím předčítání zpráv vedoucímu/čtení zpráv samotným divákem shrnuje předchozí dění. Navíc je možné se na oné hře podílet, protože pozorný divák si všimne, že dialogy jsou návodem k tomu, jak film číst; nejpatrněji asi při rozhovoru muže-policisty a jeho ženy o textu písně, který při doslovném vnímání vyzní nesrozumitelně, odtažitě a zdlouhavě, ale při interpretaci za pomocí výkladu symbolů je jasné, že některé věci nelze říct přímo (což se nevztahuje jenom na slova, ale i záběry a scény vůbec). Plus jde o nápadité vyjádření se k jednomu žánrovému adjektivu - policejnímu filmu, který byl zbaven pro samotné soustředění se na atrakci jakýchkoliv morálních pochybností, o nichž je tento ukázkový představitel progresivnosti rumunské nové vlny především. Opravdu jde o policejní film, a to bez jakýchkoliv adjektiv, a já dávám plný počet, a to bez jakýchkoliv pochybností či morálního pochybení, protože vedle TAJEMSTVÍ JEJICH OČÍ jde pro mě o nejlepší (a co do národní kinematografie - jejich znaků - nejreprezentativnější) titul zhlédnutý na prvním ročníku Cinema Mundi. P.S. Speciální poděkování patří Jaromíru Blažejovskému za upozornění na tuhle klubovější obdobu HANEBNÝCH PANCHARTŮ a civilnější verzi HRANIC OVLÁDÁNÍ. (01.03.2010)

Film, který si diváka (nebo alespoň mě) získává velmi pomalu, ale nakonec to opravdu stojí za to. Ještě v polovině jsem si myslel, že lepší než na tři hvězdy to nebude, ale potom jsem podlehl. Naposledy na mě měl takový postupný efekt Schleinzerův Michael. Všechna čest Porumboiovi, že téměř z ničeho, co se týče obrazovo-filmové stránky, dokázal udělat tak skvěle vypointovaný snímek s naprosto jasným a srozumitelným vyzněním. To "z ničeho" je samozřejmě relativní, protože scénář a zejména jeho dialogy jsou opravdu vynikající - něco takového se moc často neslyší, žádný balast, skoro každá vyřčená věta je v kontextu takovou malou hláškou. A nemyslím tím jenom závěrečnou scénu, řekl bych že ve filmu není jediný dialog, který by nebyl takto propracovaný. Konečně film rumunské nové vlny, který mě dostal. (17.12.2012)

Film, ktorý robí všetko preto, aby ho bežný divák v závale nasranosti čo najskôr vypol a vyhodil cez okno. Prvá polovica pôsobí skutočne ako najúmyselnejšie možné plýtvanie celuloidom. Neskôr ale tvorca začne odkrývať karty, z úmornej rozťahanosti, prázdnosti a zbytočnosti diania pred kamerou robí trefnú, cynickú reflexiu absurdnosti života daných postáv v danom rumunskom mikrosvete, a v závere tomu celému nasadí nekompromisný klinec do rakve, ktorým všetko sarkasticky potvrdí a prehĺbi. Hodnotiť tu hviezdičkami nie je jednoduché, osobne mám podobné filmy radšej v atmosferickejšom a obrazovo i herecky zaujímavejšom spracovaní Jarmuscha či Kaurismakiho. Ak ale ulietavate na silnom protiprúde, nech vanie odkadiaľkoľvek, budete v siedmom nebi. (01.03.2010)

Jednnou větou velmi vydařené dílo. Aneb, jít vlastní cestou, nebo se držet platných předpisů a dikcí. Mladý policista v tom má možná trošku zmatek, ale ještě, že má svoje nadřízené, kteří mu v těžké chvíli pomohou a nasměrují na tu správnou cestu. A že to možná nebude ta nejlepší? Na tom přeci ale vůbec nesejde. A to rozhodně, ne jenom v Rumunsku. (07.05.2015)

Film mi totálně nesedl do nálady, pro udržení pozornosti jsem si ho potřebovala rozdělit do dvou dnů a proložit snad padesáti přestávkami, ale slovníková scéna se závěrem stačila pro zanechání silného dojmu. A kéž by aspoň jeden takový film vznikl u nás. (Mimochodem, unikají mi nějaké nuance v režisérském rukopisu nebo jsou filmy Cornelia Porumboiu opravdu tak zaměnitelné s těmi od Cristiho Puiu?) (31.12.2011)