Hrajú:
Boris Rösner (rozprávač), Václav Havel, Václav Klaus, Zdeněk Tyc, Josef Kemr, Jaroslav Hutka, Igor Chaun, Marta Kubišová, Alexander Dubček, Karel KrylObsahy(1)
Sběr a sestřih dokumentárních materiálů z roku 1989 a zejména z období po 17. listopadu -- první kombinovaná kopie byla vyrobena 28. 12. 1989. Souběžně s uvedením v kinech byla prodávána i videokazeta. Kamera: Vlastimil Hamerník, Jiří Jelínek, Antonín Kutík, Jan Seidel, Vladimír Smutný, Pavel Veska, Ivan Vojnár. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (23)
Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete?? ()
Dokument skvěle zachycuje atmosféru revolučních dní. Pro ty, kdo sametovku zažili, je ideální jako vzpomínka na dny kdy lidé v této zemi byli plný naděje a ideálů. Pro ty, kdo sametovku nazažili, je skvělou ukázkou toho jak generace jejich rodičů přepisovala dějiny této země. Stejně, kdyby to v tom tenkrát zůstala Praha sama dopadlo by to blbě, když jsem viděl u lidí na vesnici ten strach v očích z toho co přijde, jenže pak se přidala Ostrava, Bratislava, Brno, dělníci a prohnilej rudej domeček se začal pomalu, ale jistě hroutit. Jsem hrozně rád, že nebyl do čela naší země zvolen Dubček, stačí si přečíst kdo podepsal pendrekový zákon v roce 1969 a je jasný s jakým člověkem bychom měli tu čest. Pokud bych měl mluvit o hrdinech z řad komunistů v roce 1968 řeknu jiný , bohužel zapomenutý jméno, František Kriegel. Bohužel dějiny si vybrali nepravého. A ještě jedna tvář se v dokumentu ukázala, která ve mě vyvolává velké emoce, ale na rozdíl od Dubčeka ty kladný, Karel Kryl, hrozně mě tady tenhle člověk chybí "pozor, demokracii si musíme hlídat, aby se nezměnila v demokraturu." Nadčasový výrok Karla Kryla z něžně revolučních dnů. Neuhlídali Karle, neuhlídali :-( ()
Výborný dokument, řemeslně skvěle zvládnutý a provázený výtečně napsaným průvodním slovem v neméně výtečném podání Borise Rösnera. Jeho největší silou je bezprostřednost. Autenticita a přesvědčení o naprosté správností toho, co se tehdy ve společnosti dělo, z něj doslova sálá. Bohužel, tahle bezprostřednost je i jeho největší slabinou... Na Slovensku se pomaličku ale nezadržitelně začínalo schylovat k roztržení Československa, příslušníci STB a další pomahači režimu zcela nerušeně, hromadně a organizovaně likvidovali citlivé dokumenty, naivní snivce z Charty a undergroundu postupně nenápadně vytlačovali bezohlední političtí pragmatici Klausova střihu, veksláci, kolotočáři a jim podobné nanicovaté a bezskrupulózní existence se postupně chystaly uchvátit to či ono, řadoví komunisté tiše obraceli pláště, prakticky všechny v dokumentu zachycené průmyslové podniky se o pár let později staly předmětem intenzivního rozkrádání a tunelování, aby nakonec bídně ekonomicky zhynuly s odůvodněním, že je jen o očistnou ruku trhu... Ano, byla to neuvěřitelně silná doba a jsem vděčný, že jsem ji mohl jako tehdy sotva čtrnáctiletý chlapeček vnímat. Na druhou stranu, je dobré si tehdejší události nemytizovat a neidealizovat. Slova Karla Kryla jsou v daném kontextu až mrazivě pravdivá a doslova prorocká... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: sportovec. vypravěč, pidla ()
Hodnotit rok 1989 a udalosti zo 17. 11. 1989 je v roku 2014 este prilis skoro. V roku 2014 sa ako -tak daju hodnotit napoleonske vojny, roky 1848 - 49, mozno z domacich koncin rok 1867 a udalosti. Cele 20. storocie je este historicky neucelene, mnoho autorov je nejednotnych v hodnoteni udalosti, preto, lebo mnohe udalosti su este prilis cerstve. Preto sa neopovazim hodnotit rok 1989 a nasledne politicke udalosti. Ako film to vsak okomentovat mozem, Natocene je to tak, ze dobre. 60 % ()
Galéria (2)
Fotka © CS Film
Z tohohle dokumentu mne mrazilo. Mohlo by se zdát, že to bylo tím mrholením a prvním sněhem co zasypával studenty a vůbec všechny ty lidi toužící po svobodě v ulicích Prahy a dalších měst. Někomu ze zde komentujících tejn dokument přišel nemastný, neslaný... Samozřejmě v optice dnešních dokumentů se to tak může zdát. Už jsme si navykli na herce, dobře znající své role, dobově oblečené, kterak v dokonalých kulisách odříkávají repliky svých historických postav... Tenhle dokument však byl něco jiného právě svojí syrovostí. Přirovnal bych jej s klidem k válečnému dokumentu, pořízeném ze střihových záběrů přímo na bojišti. Ta roztřesenost, posloupnost záběrů, jistá hektičnost a v neposlední řadě i místy nekvalitní záznamy co do technické stránky vtiskly filmu velmi autentickou pachuť své doby. Musíme si uvědomit, že tehdy v roce 1989 nikdo nevěděl zda sem Gorby nepustí tanky a bratrské armády ten náš samet opět nerozjezdí ocelovými pásy a s nimi i tu obrovskou vlnu touhy po svobodě. Dnes naštěstí víme, že tenhle Gorbačov přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel (jak zpívá Hejma) a soudruhům v Soujuzu v Moskvě řekl, že si to tu máme vyřešit sami. U mně je Gorby jedním ze stále nedoceňovaných lidí, díky kterým nejen u nás, ale i jinde v zemích bývalého východního bloku je dnes svoboda a demokracie. To ti v dokumentu ještě nevěděli. Tuší, že svoboda je na dosah, že komunista je zahnán do kouta, ale jak to dopadne netuší a kdesi v pozadí je snad i ten strach... Jakoby se sami divili, že zahnat komunistu nebylo až tak těžké, ale co teď dál? Studenti vyšetřující masakr na národní se zcela otevřeně vyjadřují s obavami k tomu, že je za vyšetřování možná někde přejede auto... Film dává prostor čerstvě navrátivším se písničkářům - Kryl, Hutka, je v něm rozhovor s M. Kubišovou atd... Je tam i několik rozhovorů s herci např. s J. Kemrem. Oproti tomu Haničincovo účinkování na jedné z demostrací, kde před lidmi vykřikuje o svobodě a o zmlácených studentech neznělo z úst člověka, který v nejednom z normalizačních snímků ztvárnil řadu prorežimně smýšlejícíh a jednajících postav moc uvěřitelně. Objevuje se tam také Dubček, brebentící k masám jak je má rád s vnitřní touhou být konečně prezidentem země... Já osobně nikdy tenhle omyl - komunisty s lidskou tváří moc nechápal.... Na rozdíl od těch lidí s nimiž byl v roce 1989 veden rozhovor na téma svoboda a kteří si pod ní tenkrát možná představovali něco zcela jiného než dnes, tu i přes mnohé výhrady k systému svobodu máme. Máme a musíme si ji chránit. O to více že komunisté jsou nejsilnější třetí parlamentí stranou, což se v kontextu s dokumentem a uplynulé době od jeho natočení - zdá alespoň mně těžko uvěřitelné a zcela nepochopitelné !!!! Vždycky jsem si myslel, že komančové postupně vymřou, případně jejich následovníci a ti, kteří rychle zapomněli co vše nesměli a pamatují si jen recepty za korunu. Nikdy bych nevěřil, že se budou rekrutovat noví komunisté z řad mladých, kteří bez skrupulí bez ohledu na to co vše stojí za zvěrstva u slova ,,komunistická'' blábolí cosi o moderní straně dneška. Nikdy bych nevěřil, že poslankyně komunistické strany bude ve veřejnoprávním rozhlase k odsouzení Milady Horákové moderátorovi odsekávat ,,dyť se přiznala !''... Tohle mi smrdí. No snad se národ včas vzpamatuje a vzpomene si proč v tom mrazivém mrholení cinkal klíčema a nechal se tlouci pendreky. Za mne je to rozhodně na pět květin hozených za plexisklové štíty příslušníkyů pořádkových jednotek. * * * * * () (menej) (viac)