La Vida Loca

Ač velmi rád cestuji, tak Salvador s největší pravděpodobností rád vynechám. Tahle Středoamerická země toho sice nemá moc co nabídnout, ale i těch pár zajímavých míst nestojí za váš život. Vraždy, násilí, vysoká kriminalita, chudoba – to je tam v takové míře, že vás to od návštěvy odradí už dopředu. Tento dokument ukazuje život v chudinských čtvrtích, kde jsou války gangů a boj o holé přežití na každodenním pořádku. Policie, armáda a hlavně zdravotníci a pohřební služba mají plné ruce práce. Režisér nám chtěl ukázat, že všechno má dvě tváře, ale sám za to zaplatil životem. Spousta aktérů před kamerou během natáčení zemře, nebo sami někoho zabijí. Do vězení jdou i matky malých dětí, které zase pro změnu kradou, když zrovna nepečou v místní pekárně, nebo nekojí děcka před kamerou. Většina z nich potetovaných po celém těle (hlavně na tom ksichtu se mi to vůbec nelíbilo), k násilí jsou všichni vedení již od malých děcek, inu nepěkný dokument z reálného prostředí s reálnými lidmi… (17.02.2024)

Drsniacky obal dokumentu a dej vlastne len o prežívaní tamojších ľudí, ktorí sa správali ako opice. Vidno, že tieto stredoamerické krajiny sú preľudnené. Zdravotníctvo na zlej úrovni, otrasne slabé školstvo, ľudia žijúci v akýchsi getách a mestečkách, kde každý má potrebu niekam patriť a keďže sú tu najčastejšie gangy s históriou, tak je to u nich. Ženy len rodia, muži sa starajú len o boj o drogy a medzi gangami. Ten pomstí zavraždením toho, ten zas toho a tak to ide ako začarovaný kruh, kde ľudí hádžu do vriec a potom za plaču a vyhrážok do preplnených cintorínov. Človek by si myslel, že v takej krásnej prírode si budú robiť karnevaly, že si tam budú pestovať jedlo po vlastnom, keďže inde vo svete sa uniformovaným poľnohospodárstvom s použitím genetických modifikácii a chemikálií zmenilo do nebezpečných rozmerov, že sa budú kúpať v mori, študovať, hrať futbal, proste užívať života, no nie. Všade je ten nezmyselný hon za peniazmi, nehnuteľnosťami a majetkom alebo uznaním od ľudí, ktorí by mali chcieť skôr vaše uznanie alebo žiadne. Ísť dobrovoľne niekam, kde je vaše prijatie spojené s tým, že vás na zemi skope parta mladíkov, to je duševne choré, zaostalosť týchto ľudí pochopíte, škoda len, že sa nepodarilo niečo viac a to režiséra nakoniec aj zabili. Život, ktorý nikam nevedie, plný namachlených škrát a potetovaných panáčikov, ktorých osudy akoby dopredu určili, škoda že tých kňazov toľko nepočúvajú. (25.07.2013)

,,MARAS – KRUTÉ GANGY, KTERÉ VZNIKLY V IMIGRANCKÝCH GHETTECH V USA. DOKUMENTARISTA CH. POVEDA NATÁČEL MEZI ČLENY GANGU NA PŘEDMĚSTÍ SAN SALVADORU 16 MĚSÍCŮ..…“ /// Lidi, jejichž jediný zážitky se skládaj z toho, jak po někom ,,šli“, jak ,,šel“ někdo po nich a kdo nemá votapatovanou aspoň ¾ těla, ten jakoby nežil. Zákony ulice a neustálej válečnej stav. Srdceryvný projevy u rakví a nevím, co si jako mám vod toho pohledu do soukromý slibovat. Nějak mi nepřijde, že tím (Poveda) naráží na kořeny pouličního násilí. Spíš si myslím, že právo na spravedlivej proces a na život se přeceňuje. Ovšem ONI nejsou můj problém (aspoň kurva doufám, že je nenapadne sednout na kajak a …). Dokument se nezaobírá ani tak kriminalitou, jako situací několika lidí kolem gangu (a kolem čeho jinýho? Tam jsou všichni Gogo. Vlastně Mara…), lehce ukáže práci policie, mrknem k doktorovi, navštívíme kurátorku, vyslechnem pár (možná víc) myšlenkovejch pochodů…, ale spíš jen tak nějak všeobecně mapuje dění kolem členů Mara 18. Trochu jsem se vzdělal, ale spíš víc nasral. ,,BŮH OPATRUJ TVOJI DUŠI“ … (a co kdyby jste do těch rakví šli všichni!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas si během kérování zabékám. 2.) Apanteos, domov můj (druhej). /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.10.2013)

Mozna, ze nekdy ve dvaceti, kdyz jsem si jeste myslel, ze zmenim svet... Bych tento dokument ocenil vice. Ale tak nejak uz nemam potrebu soucitit s kdejakym vagabundem z druheho konce planety. Ale o Salvadoru se toho u nas moc nepromita, takze film vitam. Jen ve mne upevnil pocit, ze tam bych nejel ani zadarmo. (04.10.2020)

Dokument o zbožných pekařích se zálibami jako jsou výchova dětí, tetování, aktivity v resocializačních programech či návštěvy pohřbů, neskonale trpících útlakem ze strany systému, policie a smrti. Taky jsem viděl řidiče autobusů, zdravotní sestry, koronery, prodavače či kněze a ti všichni vypadali, že ten útlak není tak hrozný a smrt je nechávala celkem v klidu. Nepříliš všímavý divák by mohl nabýt dojmu, že péct v Salvadoru housky není zrovna jednoduché.. Každý svého štěstí strůjcem je sice otřepaná fráze, ale zatraceně pravdivá.. (05.05.2015)