Sejmout zabijáka

Pokud mi bylo v nejbližší době něco velmi nesympatické, pak je to "Kill the Irishman". Film na tak pomalé tempo má neuvěřitelně rychlý spád, a tak se film stává pro introverta jako jsem já (který sice pomalým snímkům holduje, ovšem spád musí mít pomalý a dávající (s)mysl), noční můrou. V čele celého "děnní" je jakýsi nesympatický zrzek, na kterého už doufám v životě nikde nenarazím a akce, která je stejně žalostná, jako tento pokus o Scorseseho mafiánský styl (který ani vyjít nemohl, nýbrž je scénář průhledný a průměrný jako prase), který po chvíli ztrácí divákův zájem. Je to hnus velebnosti! (12.09.2013)

Paráda , gangsterka ako lusk. Nechýbajú tu výbuchy, streľba za bieleho dna, či človek, ktorého nejde zabiť a to tu snaha bola zo všetkých možných strán. Vynikajúco spracovaný príbeh, záživný i napätí. Len škoda, že príbeh bol zameraný hlavne na výbuchy a nie na strelné zbrane, práve v tom by to bolo osobnejšie a dosť často aj efektnejšie či psychologickejšie. Ale príbeh sa opiera o skutočnosť, tak je jasné, že sa film musel niečoho držať a tak tam veľa možností nemal. (04.01.2016)

Taková příjemná mafiánská žánrovka, kterých již bylo natočeno přehršel, ovšem neboť jde divácky o velmi vděčné téma a dá se předvídat, že podobných filmů bude ještě realizováno bezpočet, lze prognosticky konstatovat, že snímek Jonathana Hensleigha v kontextu žánru jistě nebude považován za milník, určitě ovšem patří k tomu lepšímu, co zde bylo natočeno. Spíše skromnější snímek, který staví hlavně na divákově pocitu a charismatu irského gangstera a na tom staromilsky chápaném chlapáctví, jehož mírou je ochota jít si kdykoliv ,,zatancovat". Na podobném typu hrdinů je cosi fascinujícího a byť jde rámcově o jednoznačného záporňáka, tvůrci ho divákům prezentují tak, že mu nelze (alespoň místy) nefandit. Příjemné sedmdesátkové retro se stylovou hudbou i herci a knírky, kam se podíváš... (01.07.2011)

Pár dobrých drsňáckých vtípků a scének, ale to je tak všechno, kvůli čemu film stojí za to vidět. Z devadesáti procent je to banální, šablonovitá, utahaná a v závěru i otravně sentimentální gangsterka, jejíž uslintaný irský vlastenecký patos je nechtěně směšný. A ten sladkobolný závěr za zvuků cajdákovité irské muziky měl jako znamenat co? Měl snad vzbudit v divákovi soucit s "dobrým chlapem" Greenem a udělat z něho nepřímo lidového hrdinu v boji s italskou mafií? Jděte se bodnout s těmihle úhly pohledu. Z mýho úhlu po sobě šly dvě party grázlů a jedna holt nakonec prohrála, to je celý. A upřímně mi byly všechny postavy dost u zadku, protože i herci jsou dost nevýrazní a průměrní; Žid Walken k smíchu, oteklý Kilmer k pozvracení, ani můj oblíbenec Vincek mě moc nebavil, hraje toho svýho taliánskýho kápa tak, jako by šlo o roli komediální a ne dramatickou. A jedna holka ukáže cecíky, no fakt vodvaz. Za to melodrama s irskými kluky v závěru nedám ani třetí a do koše s tím. (06.12.2020)

|| Scenár: Jonathan Hensleigh, Jeremy Walters / Based on To Kill the Irishman by Rick Porello | Hudba: Patrick Cassidy | Produkcia: Al Corley, Bart Rosenblatt, Eugene Musso, Tommy Reid, Tara Reid | Distribúcia: Anchor Bay Films | Štúdio: Code Entertainment, Dundee Entertainment, Sweet William Productions | Rozpočet: ? $ | Tržby: 1,157,153 $ || (11.08.2011)