Zneužitá

"Já byla znásilněna, ne ty !!" Jsem naprosto přesvědčen, že David Schwimmer věděl úplně přesně, co dělá, co chce natočit a zejména jak to chce natočit, což se mu však nakonec ne tak docela povedlo !! Snímku Trust, který rozhodně není ani vzdáleně thrillerem jako spíš velmi civilním a přesvědčivým dramatem, vévodí jako vždy výborný klaďas Clive Owen a alespoň pro mě překvapivě i křehká Liana Liberato, která si zahrála roli čtrnáctileté Annie.. Ta je ve své oprávněné teenagerské naivitě zneužita o dvacet let starším mužem, jak později zjistíme ostříleným úchylem a tělocvikářem, jehož Annie poznala díky "těm dnes naprosto cool a nepostradatelným virtuálním zhovadilostem" na internetu, v podání Chrise Henryho Coffeyho, který ovšem naopak patří k tomu nejslabšímu, co Trust nabízí, byť chápu, že jeho obsazením i způsobem uchopení charakteru se Schwimmer snažil vyhnout vzniku další stereotypní postavy či dokonce karikatuře.. Na první pohled slizký a nesympatický Coffey alias Michael působí velmi ploše a nepřirozeně, díky čemuž mi však naprosto uniká, čím všechny ty náctileté naivky ten slizák okouzloval.. Ačkoli jsem si vlastně již odpověděl výše.. V momentě, kdy se do příběhu zapojuje FBI a policejní psycholožka, sledujeme něco naprosto logického, všem zdejším komentářům navzdory, čemuž se lidově říká "tonoucí se stébla chytá" !! Každý ze zainteresovaných, Annie, otec, matka, se se situací snaží vyrovnat po svém, Annie, aby se nezhroutila, si namlouvá, že ji Michael miloval, že nešlo o zneužití, a kope kolem sebe do všech a do všeho, její otec se upne k hledání Michaela, ačkoliv je vidět, že ani jednomu se to příliš nedaří.. Nakonec dojde u Annie k přiznání si reality a finálnímu nalezení cesty zpět k otci.. Trust však vyznívá opravdu velmi znepokojivě, ač ve velmi přijatelném dávkování, a strká nám svá varování až pod nos.. Nemyslím si, že se jedná o film s okoukaným tématem, Schwimmer naopak hrozí ukazováčkem vůči stále velmi aktuálnímu problému, za což mu patří velký dík, bez ohledu na skutečnost, že tak jako tak Trust platí za opravdu dobrý snímek.. (23.05.2013)

Trust je film o dôvere a rodinných vzťahoch, o traumách a osobných krízach. Je o tom, aké dôsledky môže mať mladícka nerozvážnosť a chybne nasmerovaná dôvera. Radšej netreba očakávať žiaden thriller, pretože napätia je tu ako šafránu. Atmosféra vo filme je viac psychologická a dramatická. Príbeh sa skôr zameriava na prežívanie a pocity všetkých členov rodiny. Trust je určený ako poučenie pre mladé naivné slečinky, rovnako však prinesie priemerný filmový zážitok pre každého (ak si odmyslíme príliš častý a miestami rušivý schématizmus). (05.12.2011)

V mojom komentári prezrádzam nejaké maličkosti z deja, len aby ste vedeli ..... Chlap, ktorý zmanipuluje o dvadsať rokov mladšiu (14) dievčinku, aby sa dobrovoľne nechala prefiknúť, je nepochybne hovädo, zaslúži si pár zlomených kostí a nejaký ten čas strávený v base. Rodičia a FBI, na strane druhej, ktorí do dievčinky (presvedčenej, že práve absolvovala prvé romantické milovanie so spriaznenou dušou) hustia, že bola znásilnená a zneužitá pedofilom (aj keď pre tých je 14 rokov už dôchodkový vek) je vec iná. Toť dilema. Sklamanie z prvej lásky alebo trauma na celý život spôsobená znásilnením? Keby u nás nabehla nejaká vládna sila na každú štrnástku, ktorá mala sex so starším chlapom a chcela od nej detaily, oblečenie a výtery, to by bol šrumec. (03.07.2011)

Zajímavé drama o bravo-girls generaci, která prožívá své první lásky přes chat a webku a pak jejich masturbace určené pro jejich milého, končí zveřejněné na internetu. Je to čisté rodinné drama, které má s thrillerem pramálo společného, protože veškerý děj se věnuje psychologii rodiny a její postupné vyrovnávání s nepříjemnou situací. Spíše než kvalitní film je to varování pro všechny dívky (klidně i 20+), které svojí naivitou nahrávají libovolnému uchylovi s dvěma ohranými klišé, které fungují na všechny ženy a dívky v libovolné věkové skupině. 75% (27.06.2011)

Téma snímku mi přišlo velmi zajímavé, ale taky jsem byl zvědavý, jak si bude počínat David Schwimmer na režisérské stoličce. A musím říct, že rozhodně nezklamal. Trust má velmi silný příběh, žánrově má nejblíže k psychologickému dramatu ( prvky thrilleru jsem tam teda neobjevil). A pak je to hodně o hercích. Catherine Keener mi přišla nevýrazná, její postava mi dost lezla na nervy a na matku mi přišla příliš nezůčastněná. Mnohem zajímavější bylo sledovat otce a dceru. Liana Liberato na mě působila docela zvláštně, kdy jsem chvílemi nevěděl, jestli jí jeji roli úplně věřím nebo ne, nakonec u mě ale převažuje pozivitní pocit z jejího hereckého projevu. Cliva Owena ve filmech nijak nevyhledávám, tady mi však předvedl, že opravdu dokáže být charakterním hercem. Celkově mi přišla jeho postava nejzajímavější a nejuvěřitelnější (ok, možná někomu přišlo chování otce nedůvěryhodné, přehnané, ale řekl bych, že bylo naprosto pochopitelné a donutilo mě se každou chvíli ptát, co bych já dělal na jeho místě, jak bych se zachoval a musím uznat, že bych se nejspíš cítil stejně jako on). Závěr se mi moc líbil (měl jsem docela strach, aby to neskončilo nějakým zběsilým honem na čarodejnice v podání drsného Owena, ale David to tím monologem otce a následným zneklidňujícím videem pěkně ukončil). Jen mě trochu mrzí zdejší docela nízké hodnocení; možná plyne z nedůvěry k počínání 14-leté puberťačky, sám nemůžu s jistotou tvrdit, jestli by se v dnešní době nechalo ještě nějaké trdlo takhle zblbnout, ale z mého pohledu mi to nepřišlo tak úplně mimo vzhledem k tomu, že jí ten úchyl opravdu zprvu dával vše, co potřebovala, po čem toužila (sexuální styk tím samozřejmě nemyslím). (22.10.2011)