Until the Light Takes Us

Until the Light Takes Us je formálně, ale hlavně obsahově hodně dobře zpracovaný hudební dokument o nechvalně proslulém norském black metalu. Jestli se i k vám dostaly zprávy jak na počátku 90. let tito "satanisté" v rámci svého přesvědčení v norsku začali zapalovat jeden kostel za druhým, zabíjeli se mezi sebou a hudebně se prezentovaly jakousi nestravitelnou směsí plnou démonického skřehotání, tak jste na správné adrese. Nutno podotknout, že jsem teď trochu nadsadil a pokud se trochu o danou tématiku zajímáte, tak postupně poodhalíte, jak to skutečně je a jak jsou někdy informace podávané přes masmédia zcestná a lživá. No, i když ono se v dnešní době, ale i v historii nejedná o žádnou novinku. Tím jsem ale mluvil pouze v obecnosti, protože zapalování kostelů a vraždy mezi členy blackmetalových skupin jako zločiny nelze ospravedlňovat. Z dokumentu ale zjistíte, co k tomu dotyčné vedlo a ač je sice satanismus s black metalem silně spjat, tak na něm paradoxně vůbec nebyl založen. Z pohledu druhé strany mince existují dokonce kapely, které hudebními prvky a žánrově také spadají do "black metalu", ale mají křesťansky laděné texty o Bohu. Neméně zajímavý fakt je ten, že byl také black metal původně hodně undergroundově laděné podhoubí, které dodnes nabylo neuvěřitelné popularity a už se o čistě okrajové záležitosti nedá zcela hovořit. Pojetí Until the Light Takes Us mě velice nadchlo a nejedná se striktně o dokument pro fanoušky tohoto metalového subžánru. Doteď by jste ale mohli těchto subžánrů napočítat desítky! Jinak každý si z toho může odnést to své a tvůrci se nestaví na jednu nebo druhou stranu, pouze prezentují vše kolem vzniku scény a vnáší trochu světla do průběhu událostí. Plný počet a to bez debat! (13.01.2016)

Skvělý dokument odhalující vznik a okolnosti norského black metalu, z úst těch, kteří ho tvořili. Není to jen o hudbě, ale to kolem je s tím prostě navždy spjato. Nevím jestli je to dobře nebo ne. Ale black metal mě vždycky přitahoval právě tou autenticitou, takže to tak asi má být. Nejtemnější hudební odvětví. (22.09.2012)

O existenci dokumentu jsem se dozvěděl prakticky pár vteřin předtím, než jsem si ho pustil, takže jsem dopředu vůbec netušil, do čeho jdu. Snímek mě ale dokázal zaujmout, takže jsem se na něj dokázal dívat po celých 93 minut, i když bylo pozdě v noci. A vůbec na mě celý dokument působil tak nějak poklidně, přestože se tam pár vážných momentů našlo. Interview byly natočeny pěkným způsobem a líbilo se mi, že tam tvůrci nechali mluvit pouze tázané a své vlastní otázky k nim vystřihly. Co se týče lidí, kteří se v tomto dokumentu objevili, tak mi všichni přišli zajímavý. Hlavně tu byli všichni (přeživší) lidé, co stáli u zrodu black metalu jako takového. Asi nejvíce mě na Until the Light Takes Us zaujalo, že až tady jsem si uvědomil, že vlastně celou aféru black metalu v první polovině 90. let odstartovala jen malá skupinka mladých chlapů z jednoho CD obchodu v Oslu. Je taky dobré, že tvůrci si našli takové lidi, kteří byli každý jiný a měli trochu jiný pohled na věc, ale přesto se moc nerozcházeli. Vystupující tu prostě zastupují to svoje. Varg vypadá, že mu jde o ideologii, Fenrizovi o hudbu, Frost jakoby se na vše díval z abstraktního a depresivního pohledu, ať už při tom vypadá přehnaně nebo ne. Jak říkám, snímek je jako celek pěkný, poklidný a celý je pojatý zajímavě. Jakoby se takhle na scénu black metalu ještě nikdo nedíval. (23.01.2016)

Tak tohle mně hodně chytlo za srdce, miluji black metal, celým svým černým srdcem a tohle by každý fanoušek měl znát. Mrazivý a ne vůbec veselý začátek něčeho velkého, jako je norský black metal. Musím říct, že i přesto všechno, co udělal Varg, tak jsem si ho docela oblíbila. Atmosféru tohoto dokumentu skvěle dokresluje vybraná hudba v podobě ambientní tvorby Varga, úžasných Múm, klasických pecek Darkthrone, Mayhem a dalších. (02.09.2011)

Pro mě jako veskrze oddaného fanouška norského blackmetalu povinný snímek, který ovšem celkově nepřináší v podstatě nic nového. Nejzajímavější jsou určitě úryvky z rozhovoru s Varg Vikernesem alias Count Grishnackhem. S tím jsem už viděl/četl rozhovorů spousty a musím říct, že nejsem zrovna jeho velkým fanouškem (a to se týká i jeho kapely Burzum). Nicméně tady Varg až neskutečně hláškuje a NAPROSTO PŘESNĚ pranýřuje všeobecně oslavovanou falešnou západní (křesťanskou) morálku. Tady s 99% jeho názorů souhlasím, člověk si říká, že být ve stejný čas na stejném místě, možná by nějaký ten kostelík mohl mít taky na svědomí - kteréžto zjištění mě teda doslova vyděsilo k smrti… Kromě něj tam ale nikdo jiný nic kloudného neřekne. Takže tři hvězdy, průměr. (19.09.2010)