Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

Písničky Zuzany Michnové mám rád, ale jako osobnost jí moc nerozumím, jsme na jiné vlně. A tento film to jen potvrdil. Z mého pohledu se jedná o naprostý úlet, v němž nacházím jen střípky srozumitelnosti. Rád si poslechnu písničky, rád se podívám na Syny velké medvědice, kterých si jako muzikantů nesmírně vážím. Ale na rovinu, čekal jsem něco trochu jiného, než tento hodně umělecký pohled. (07.03.2016)

Marsyas jsou moji oblíbenci, i proto jsem musel ten film vidět. Úplně nezklamal, paní Michnová je trhlá ženská, ale písničky i zpěv jsou výborný. Možná i proto tam Němcová vložila ty hrané pasáže, aby to odlehčila, tu zpěvaččinu zvláštní povahu. Často se k písním Marsyas vracím a že už nové nejsou mi nijak nevadí, protože než by měly být blbé, to těch výborných je z minulosti dost a Michnová je slavná tak akorát. (24.02.2015)

Když jdete do kina na dokument o zpěvačce a skupině, o které jste, s výjimkou jedné písně, nikdy neslyšeli, automaticky očekáváte, že to bude propadák. Paní režisérka, která ne nadarmo patří ke špičkám ve své profesi, mě ale přesvědčila o opaku. Velice vtipně pojatý příběh, popisující doby, které zas tak veselé nebyly. Především scéna se stádem ovcí, které "pronásleduje" Zuzanu Michnovou po Vinohradech, stojí za to. Nenásilný dokument, který má všechno, co potřebuje k tomu, aby dokázal zaujmout: dobré zpracování, zajímavé téma, vtipné dialogy a spontánní akce. (02.09.2013)

Někde mezi 3 a 4. Nebyt těch retardérů, jak o nich byla v dokumentu řeč - např. "profesor" Vondráček, mohlo být ještě lepší. Plno zajímavých svědectví, lidí. I ve chvíli, kdy jsem myslel, že se už forma vyčerpává, tak přišly hrané pasáže a životní zamyšlení. Osobní přínos měl pro měl Cyril Höschl se svým pojmenováním nudařů a do práce chodičů, štinknormal od 6 do 14. (31.03.2014)

Těsně pod hranicí pro čtyři hvězdy. Uznávám, že se mi dokument docela líbil hlavně proto, že mám k Její hudbě nějaký vztah. Těm, kteří nemají, to film zrovna neusnadňuje. Mluvící muzikanti a další osobnosti nejsou označeny žádným titulkem, předpokládá se, že víte. Stejně tak se nedozvíte, jak se z křehké dívky píšící subtilní, ale vlastně dost razantní feministické písničky, stala ta zpohodlnělá, autorsky rezignovaná a celkově neskrývaně rozporuplná osobnost. Pokud tušíte, film vám to mezi řádky spíš potvrdí, pokud nevíte, opět se nedozvíte nic. V mystifikačních pasážích ("pohřeb" na začátku, palačinky v okapu a Janžurová, scéna mladých dívek) Jitka Němcová míří tam, kde uspěl Petr Zelenka s Mňágou, ale scénky zdaleka nevyznívají tak přirozeně a chybí smysl pro pointu. S výjimkou jediné scény - surrealistické pasáže odkazující na Buňuelova Anděla zkázy, doprovázené největším rádiovým hitem Marsyas "S Louisem" (všichni tu písničku někdy slyšeli, ale málokdo má páru, o čem je) je i přes trikové limity neskutečně působivá a ukazuje, v čem tkví (tkvěla?) obrazotvorná a textařská výjimečnost Zuzany Michnové. Snad to pochopí i diváci, kteří se k filmu dostali náhodou. Podle reakcí a loňských recenzí nevím nevím.. Sečteno a podtrženo - ve výsledku se nakonec stejně vkrádá pocit, že ze střetu nesporného talentu, divoké životosprávy a přibývající nechuti ten talent zúročovat šlo vytěžit víc. 65 % (03.04.2014)