Megamozog

Rok 2010 přinesl dva padoušské animáky - Já, padouch a Megamysl - a musím říct, že každý měl své, čím si mě získal na svou stranu. Megamysl je opět plný kýče a klišé, což je pravidelně používaná substance u většiny dnešních filmů, ale to mně vůbec nevadí. Já jsem se bavil, a jak! Skvělá animace a úderná hudba jen přidaly na mých sympatiích vůči tomuto snímku a jeho hlavnímu modrému hrdinovi. Zkrátka jde sice o starou známou pohádku, ale to hodím stranou, protože se mi to páčilo!!! (09.03.2011)

Od natočení Shreka se neobjevil animák, který by tak systematicky parodoval popkulturu a ustálená výrobní schémata zábavního průmyslu. Zatímco ale Shrek parodoval tradiční disneyovky, tedy vycházel ze všeobecně známého světa pohádek, Megamysl ironizuje superhrdinské komiksy a jmenovitě Supermana, což je oblast, která poněkud zužuje jeho působení. Je ještě jeden zásadní rozdíl, Shrek byl plný účinných fórků a postav, mezi kterými si každý našel to své. Megamysl má základní kostru podstatně jednodušší a má i méně účinných gagů. Je to určitě chytrý film, ale to ještě neznamená nejzábavnější a komerčně nejprodejnější. Spíš naopak, jakkoli ho považuju za lepší než nedávno zhlédnutý kousek Já, padouch, a taky odvážnější, bude s největší pravděpodobností Padouch podstatně úspěšnější, protože je mnohem konvenčnější a méně náročný na přemýšlení. Megamysl, jakkoli má podobu klasického rodinného animáku, dokážou ocenit spíš ti starší, kteří můžou uplatnit nadhled a znalost žánru. Megamysl si střílí z žánrových konvencí, právě z těch, které Já, padouch striktně dodržuje. Zatímco starší Úžasňákovi komiksových hrdinů pouze využívali a vycházeli z nich, Megamysl s žánrem pracuje víc tvůrčím způsobem a obrací ho naruby. Celkový dojem: 75 %. (07.12.2010)

V žánru filmů s kreslenými zápornými hrdiny v hlavní roli, kteří v této předvánoční době atakují kina, mi přijde MegaMind mnohem nápaditější než takové Despicable Me. V originálu je naprosto senzačně nadabováno, po hudební stránce se konečně jednou ve filmu pro děti objevilo i něco rockovějšího (výborné Welcome to the Jungle), po stránce příběhové vlastně nemáte moc tušení, kam se to celé bude vyvíjet (zvlášť po téměř-úvodní scéně s lidskou kostrou), a vizuální část je přesně taková, jakou u animáku dnešní doby očekávám. Nicméně to nic nezmění na faktu, že jsem se zas až tak mega nebavila, a ve střední části filmu, kdy je děj založený na tom, že se hlavní hrdina nudí, jsem se nudila s ním. (04.12.2010)

"Megamysl" může sloužit jako typický příklad projektů DreamWorks Animation. Jejich produkce co do technické kvality vždy pokulhávaly za konkurencí, ale jejich síla spočívala ve scénářích. Vedle svého času nápaditého a skvěle vytěženého konceptu, který můžeme popsat jako záporácký protipól vůči "Úžasňákovým" si ale tentokrát studio zasloužilo také ovace za animaci. Ta staví na plasticitě postav a kombinuje zveličenou tvárnost 3D modelů s extrémně expresivní mimikou typickou pro klasické animované grotesky. (08.07.2023)

Další z filmů, kde mě odrazoval zjev hlavní postavy, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho přesto viděla. Vizuál samotný není sice nic úžasného, ale jde především o inovativní příběh, který dokonce dokáže překvapit a to je u pohádky vždycky osvěžující. Navíc postavy jsou dobře charakterově vykreslené, mnohé z nich zábavné, a celkově mě bavil i samotný "psychologický vývoj" Megaminda. K tomu přihodíme výborný originální dabing (bavil mě hlavně Brad Pitt a Jonah Hill) a vznikne docela obstojný nadprůměrný animák. ~(3,7★)~ (02.02.2019)