Hostiteľ

Když mi bylo souzeno dožít se toho, že lidé prchají před socialismem do Ruska, tak jsem se nevyhnutelně musela dožít i koktejlu Invaze lupičů těl a Stmívání. Hostitel parazitické neDuše paní Mejerové Andrew Niccol se naštěstí nevzdal bez lítého boje a díky němu je výsledkem jenom přiblblost místo meziplanetární katastrofy... (26.04.2013)

S hostiteli je život krásnější, plnohodnotnější a zamilovanější. Lidstvo se ocitlo na pokraji vyhynutí. Melanie Stryder je jedna z mála posledních, která se odmítala podrobit, a tak jí byl do těla vpraven mimozemský cizopasný druh. Od neinfikovaného člověka se dá na první pohled ten s implantátem rozeznat jen podle nápadného zabarvení duhovky. Melanii však zůstaly ještě její vzpomínky a své duše i těla se odmítá vzdát, i přesto, že se v jejím těle usídlila Duše jménem Poutnice, z nichž se nečekaně stanou spojenkyně. Když se jí z laxně hlídaného komplexu podaří utéct, vydá se za svými příbuznými do pouště a také za svým milovaným Jaredem, kterého si pamatuje už jen z kratičkých útržků vzpomínek, ale všichni k ní nemají důvěru. Mají se totiž před nevítaným mimozemským parazitem na pozoru, svoji komunitu si pečlivě střeží a bojí se případného vyzrazení nemilosrdné Pátračce, která už slídí kolem, a má metody, jak si podmanit lidský druh. Naštěstí se další Twilligt nekonal, ale podle zmateného psaní autorky ságy Stephenie Meyer zase až tak vyhráno není, přestože tento film je snesitelnější. No, neradujte se předčasně, je to taky ultra banalita v podobě sladce tekoucí "limonádky", která scifi žánr nijak neobohatí. Předně myšlenka hostitele je málo propracovaná a poměrně nedomyšlená. Film se dal přežít jen, že si ho do parády vzal Andrew Niccol, který zřejmě podnikl určitá opatření, možná i úpravy, aby film nebyl úplně debilní. I tak se divím, že Niccol, jinak tvůrce sofistikovaných scifi, zrovna projevil zájem o zcela naivní látku, ačkoliv jistý potenciál tady je. A Niccol z toho neudělal film plný zoufalých a neposlouchatelných dialogů, ale scifi až s téměř s filosofickým rozměrem, co nevyzní právě pro ten nastrčený milostný motiv, který připomíná nejhorší díla Rosemundy Pilcher. Slušná technická stránka se ukáže v nemnoha akčních scénách, mimozemský druh však působí jako by už na něj nezbyl rozpočet, a ani žádná maskérská preciznost se nekonala, když se infikovaný jedinec odbyl jen barevnými kontaktními čočkami. Film se na dvouhodinovou minutáž dokonce i často vlekl, většinu času se totiž děj odehrával v jeskynních prostorech, kde se prakticky nic nedělo. Jen scény mimo jeskyně měly drajv. Jinak nutno dodat, že ten, kdo ve filmu pochopí úplně všechno, je génius. Pravda, Niccol to mohl víc rozjet a rozparádit, ale celkově jsem čekal větší pohromu. A ze Saoirse Ronan se vyloupla docela hezká holka, tedy vzhledem k tomu, jaká šeredka to dřív byla. 60% (14.05.2013)

Zo začiatku mi to zas tak strašné neprišlo. Niccola mám rád, a ešte koncom prvej hodiny filmu ma často napadala myšlienka, že dokázal zachrániť a niečo vyťažiť aj z totálne brakovej predlohy, najdekadentnejšej (v tom zlom zmysle slova samozrejme) autorky súčasnosti. A prvú hodinu to tak miestami naozaj vyzeralo. Nenudiace postupné odhaľovanie faktov (zo strany Saoirse ostatným, nie zo strany režiséra) a očakávanie gradácie a udržania si tempa. Meyerová mala tentokrát aspoň nejaký nápad, a Niccol už neraz dokázal, že nech je v jeho podaní budúcnosť akákoľvek, vždy ide o ťažký luxus. V tomto prípade s tým ale skončil. Všadeprítomná sterilita a pár pekných áut, s nijakým ďalším vykresľovaním futuristického sveta nepokračoval (asi snaha o vernosť predlohe). Nič ďalšie nové nepridal a zvyšok deja sa sústredil prevažne na tých pár preživších v jaskyni. Mimozemšťania s Krugerkou na čele sú tu len preto, aby bola nejaká akcia, a okrem Hurta a Saoirse tu máme len dvojicu nehereckých manekýnov (žeby Meyerovej trademark?), jedno decko, a zvyšok ľudí kamera nesleduje. Asi dvaja dostanú zopár viet, ostatných som ani nezahliadol. A tu začína ozajstný problém tohoto filmu. Pár failov sa samozrejme našlo už zo začiatku a sem tam nejaký what the fuck, ale nič čo by som nedokázal prekusnúť; ozaj hrozný grc sa z toho stal až v okamžiku, keď došlo na psychológiu postáv a ich vývoj. Ako s týmto jedna spisovateľka mohla byť spokojná?? Hranica medzi láskou a nenávisťou je búraná bez nejakého detailnejšieho vysvetlovania; o postavách nevieme v podstate nič, okrem toho, že dokážu milovať a nenávidieť, a prechod od jedného k druhému nastáva s odstupom jednej scény. Časom začína nechcene vtipne pôsobiť aj tá ústredná myšlienka kindervajca (dve v jednom), a záverečná polhodina, to je niečo tak neskutočne stupídne a zle napísané, až zostáva rozum stáť. Vo výsledku je The Host zhruba rovnako zlý film ako Twilight, s tým rozdielom, že Host ma celkom bavil aspoň tú slabú polovicu stopáže, kým odhalil, čo je v skutočnosti zač. Dvanástky z toho zase budú vlhnúť a nejednému scientológovi poskočí srdce radosťou; normálnemu, uvažujúcemu divákovi z toho ale bude nazvracanie. 30% a nad tou druhou hviezdou ešte veľmi veľmi váham. (24.04.2013)

Ani nevím jak začít tenhle komentář. Vím, že se mi to líbilo. Líbilo se mi to moc. V očekávání všelicos jsem šla do kina s myšlenkami typu "na csfd to má 60", "napsala to Meyer", "Ta kniha má 550 stran, ach jo, to abych začla rychle číst". A hleďme. Z 550 (už přečtených) stran se stalo dobře sestříhané i celkem dobře vygradované dílo. Nesouhlasím s polovinou komentářů tady. Že to nemělo akci? Dle mého teda mělo. Až se budu chtít podívat na vybuchující talíře v titanicu, pustím si něco od Michaela Baye. Třeba sračkoidní druhý díl transformers. Že je druhá půlka filmu tlachání? Neřekla bych. Saoirse (kterou nemám ráda) hraje perfektně. V půlce filmu se možná někomu stane, že začne mít rád Poutnici víc než Melanie. Diane Kruger se tváří adekvátně duši, kterou má v sobě. William Hurt na mě působil skvěle. Pak tu máme milostný trojúhelník. Ovšem není afektovaný jako v TW (srovnání se tu prostě nabízí), nýbrž pěkně postavený - něco ve stylu Stargate Jolinar - Samantha - Martouf s Lantašem - Jack. Já dávám přednost Ianovi, už jen pro tu jeho božskou tvářičku. Z kina si navíc odnáším dvakrát brekot (při té oběti, i při závěrečné řeči Poutnice - ano bylo to postaveno aby se brečelo a já to fakt nevydržela) a otevřenou pusu při pohledu na vnitrohorní obilné pole. Bože to bylo fakt fantastický. Na závěr všemi očekávané klišé - Poutnice dostane nové tělo. Jsem ráda za toto krásné klišé, i když jsem se musela párkrát v kině v duchu ujistit - Je to Meyer, nenechá jí zemřít. (výběr herečky se mi nelíbil, ale čert to vem). A pak je tu jedno zajímavé srovnání. Stejně jako v Twilightu nakonec Meyer sebrala postavě jedinečnost v tom, že vytvořila duplicitní charakter. V TW působil příchod indiánského křížence uměle až trapně. Byl jako laciné potvrzení děje, které mělo postavám zajistit štastný život až do nekonečna. Nicméně v Hostiteli se "přeběhlík" dokonale vyjímá. Musím říct, že mě to fakt překvapilo a nečekala jsem to. Skvělej konec. Takže dávám pět hvězd a pravděpodobně nadhodnotím o jednu kvůli zdejším dementíkům. Na druhou stranu ta hudba a enviromentální podtext... To si mě získá vždy. Já totiž hodnotím podle toho, co ve mě film zanechá. Nezajímají mě autoři, režiséři ani herci. Když se mi to líbí, tak se mi to líbí a tohle se mi setsakra líbilo. Pro mě je tenhle film vyjímečný - protože je s ním spojený můj nový život. (29.03.2013)

Zpočátku jsem si myslela, že to bude nějaký únik mezi schizofrenické pacienty psychiatrické léčebny na nějakém ostrově a trochu jsem váhala, zda pokračovat ve sledování. Nakonec ani tak moc nelituji. Docela příjemné, romantické scifíčko s velepříjemnou hudbou, navozující stav vyslání mysli někam do éteru mezi hvězdy. Netypický příběh díky už zmíněnému hudebnímu doprovodu způsobil mé odevzdání se, relaxaci a soucítění s mimozemskou duší. (03.06.2018)