Evil Dead

Cekal jsem pruser a nakonec spokojenost. Dejove samozrejme nic extra, ale to nebyl ani original. Zadny velky bububu se taky nekona, lekacek tu sice par je, ale nic nervydrasajiciho. Tady jde totiz o brutalitu a ta je skutecne na maximalni urovni. Tela se mrzaci, vsude hektolitry krve, spina, hnus. Herci jsou sice klasicka vymleta sestava, ale je to v podstate fuk. Proste hodinu a pul dlouha prehlidka nechutnosti, bez nejakejch vylozene hluchejch momentu. Navic triky na hodne dobry urovni. Takze za me jasny 4*. Jen skoda toho camea Bruce, to bylo naprosto trapny. (04.11.2013)

Tvrdím síce, že je lepšie neporovnávať remake a origoš, ale origoš je lepší :-) Nový Evil Dead síce nestratil nič zo svojej brutality a stále si táto séria s názvom Evil Dead drží svoj základ a to je - strašne veľa krvi a nechutných scén. Fede Alvarez nie je Raimi a jeho remake ma moc nebavil. Nudné postavy, ktorým som prial len tu najstrašnejšiu smrť, príbeh je v podstate rovnaký, ale tiež ma nebavil a naťahované finále s hektolitrami krvi ma už tiež prestalo baviť. Fajn zabíjačka, masky a hudba, inak nuda. 50% - 2* (06.10.2013)

Na mieste Raimiho vidieť finálnu verziu, tak ju ukradnem, spálim, zničím, roztrhám, vymažem, len aby ju neuzrelo oko fanúšika. Ja sa za nejakého kultového fanúšika považovať nemôžem, ale počas celého filmu som sa vedel vcítiť do toho, ako to je, keď mi niekto svojim remakeom ničí pred očami môj kultový snímok. Pre mňa týmpádom hodnotenie pomerne objektívneho charakteru znamená čistý priemer, ostatným ostávajú asi len oči pre plač. K samotnému filmu len toľko, že ak by neniesol názov originálu, vystrihla sa scéna s koreňmi a motorovou pílou, tak je z filmu totálne odlišný a absolútne tuctový priemerný horror, ktorý zapadá do zabudnutia hneď po zhliadnutí. A jediné, čo je na ňom desivé je jeho trúfalosť podpísať sa ako remake. Niektoré filmy je proste nemožné remakenuť a toť jasný príklad. 55%. (07.10.2013)

Samoúčelná brutalita (takže trailery měly spíše fakt odradit, hm?), retardované postavy a jedny pochcaný konversky horor nedělaj. Škoda, že pár měsíců před tím přišla stokrát lepší Chata v lesích a věčná škoda, že to celé připomíná ještě jeden "moderní US horor", a totiž poslední Pátek třináctého. Jako jo, vizuál pěknej a linie s odvykačkou neurazí, ale jinak děs běs... a nemyslím to zrovna pozitivně. O znásilňování originálu i tak mluvit nelze, o totální zbytečnosti už však naneštěstí ano. (03.04.2013)

SPOILERY „Feast on this, motherfucker“ aneb Proč muži nerozumí čarodějnictví a proč by si ženy neměly hrát s elektrickým nožem. Když se absurdně falocentrický horor v závěru – za použití citace z Carrie – zlomí v „ženský“ rape revenge movie, jde jen o poslední z přehršle projevů mimořádné obsahové nekonzistentnosti (řemeslné provedení je oproti tomu konstantně na výši). Lesní duch budí dojem filmu minimálně dvou režisérů, resp. několika scenáristů (kterým skutečně je), z nichž každý přistoupil k Raimiho originálu po svém. Někteří z nich jdou vstříc hororovým fanouškům, snaží se postmoderně vystupovat z žánru a dělat si z banality vyvražďovaček srandu. Jiní, jimž bohužel patřilo hlavní slovo, naopak zaspali několik dekád a prosadili do filmu děsy s dávno prošlou záruční lhůtou – strach z pohlavních chorob (prokletí se přenáší tělními tekutinami) a z divočiny, přesněji z lesa (který je ve finále ironicky pokořen neekologickou motorovkou). Tuto rozpolcenost přímo ve filmu zosobňují dvě mužské postavy, které zastupují dva možné typy diváků. David podléhá sentimentu a oplakává každou podlitinu. Chybí mu odstup. Racionální Eric je naopak nad věcí, jelikož si přečetl knihu (všechno již bylo napsáno). Stejně jako poučený hororový divák, také on zná předlohu, ví dopředu, co čekat, a společně s cyniky v publiku se vysmívá přecitlivělosti svého kamaráda. Potřeba jsou oba. Kdyby se David svým jednáním důsledně nedržel hororových klišé, film by skončil o několik tělesných amputací dříve, což si jako krvechtiví diváci nepřejeme. Paralelně jsme skrze Erica upozorňování, že někdo z tvůrců patří k poučeným a soucítí s komunitou hororových fanoušků. Vítězem nakonec překvapivě není ani jeden z nich, nýbrž zástupkyně do té doby vesměs jen pasivně trpícího (případně sebe-zmrzačujícího se) pohlaví. Opoždění vyrovnání genderových sil nás nutí k atypické re-distribuce empatií směrem k tělu, které ostatním způsobilo tolik nepříjemnosti. (V souvislosti s tělem a tělesností stojí za poznámku, kterou nechť si freudiáni rozvedou a interpretují dle libosti, že muži jsou ve filmu zpravidla něčím – broky, jehlou, hřebíky – „penetrováni“, zatímco ženy o jednotlivé části svého těla – o hlavu, ruce, nohy – přicházejí.) Zároveň se z nás díky uspokojivému završení drogové linie zpětně stávají svědci nejdrsnější odvykačky od Trainspottingu. Neujasněný tvůrčí záměr dal nezáměrně vzniknout subžánru melodramatického hororu, v němž je neurovnaným rodinným vztahům věnována málem větší péče než pálení čarodějnic a jiným lesním aktivitám (melodramatické „příliš“ se kromě gore scén týká také okázale oddalovaného pozdního smíření bratra a sestry). Jaká poučení z tohoto silně rozporuplného filmu plynou? Duše je důležitější než tělo a po drogách vám zhrubne hlas. Apendix: Rozhodně bych se neřídil dvakrát předvedeným „lékařským“ postupem – cokoliv krvácí, olepit izolepou. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema (04.04.2013)