Bad Boys navždy

I když jsem viděl všechny díly v kině, Mizerové nikdy nepatřili k mým buddy srdcovkám, narozdíl od Tango a Cashe nebo Posledního skauta. I když třeba konkurenčním Křižovatkám smrti mocně natrhávali pozadí a ačkoli mě humor dvojice Mike a Marcus moc nebral, zábavný styl a vzájemnou chemii jim přiznávám. Po sympaticky dravé a sexy jedničce, přifrčela z řetězu sympaticky utržená dvojka a teď i mile se ohlížející trojka. Ta není ani zdaleka tak audiovizuálně vymazlená a akčně urvaná jako od Baye, ale nevyrovnaný poměr prvoplánových a dobrých fórů zůstává a nejsilnější je to v pár vážnějších, chlapských momentech a při vtipném nostalgickém pomrkávání na diváky. A najde se tu i nějaké to překvapení. (26.01.2020)

Jednu hvězdu dávám za místy vtipné pasáže. Jinak jde o dost nudné pokračování postrádající špetku nápadu a originality. Akční scény jsou "béčkové", čemuž zdárně pomáhá nepovedený střih a kamera. Myslím, že si "ne"kvalit byli vědomi i autoři a proto celé zahalili do moc hezkého barevného kabátku...ten ovšem funguje zhruba prvních 10 minut, pak už ani toto neoceníte. 30% (17.10.2020)

Léta páně 1995 tenhle tandem černých policajtů dokonale komerčně zabodoval. Za zády měli tehdy dravé ucho Michaela Baye. Dvojka byla už dost destruktivní, dost přepálenou a dost nákladnou. Po ní se Bay utrhl ze řetězu, takže po půl hodině trojky jsem si říkal, jak moc jsem vlastně rád za duo mladých neznámých Evropanů s marockými kořeny. Jenže půl hodiny před koncem jsem si naopak zase přál, aby se ďábel Bay vrátil. Výsledek je slušný, ale co bych dal třeba za honičku s padajícími auty nebo jakoukoliv zapamatovatelnou scénu? Bohužel nepřišla. Bouchá toho prostě méně. Ale postupně. Od dvojky uběhlo neuvěřitelných 17 let. Smith během nich měnil ve zlato (skoro) vše, na co sáhl, Lawrence pokračoval v laciných černošských komediích. Nevadí, pánům to spolu šlape dokonale. Starší z nich se právě stal (ubuleným) dědou a pomýšlí na penzi, mladší je součástí velkého plánu pomsty za roky starou smrt mexického drogového krále. Začne to solidně, ovšem brzy ubereme plyn a zpomalíme. A zásadní momenty prostě nepřicházejí. Vedlejší linie specializovaného oddělení nic moc nového nenabízí, přitom týmu šéfuje Smithova ex, stále to mezi nimi jiskří, ale bojíme se do toho šlápnout, prvky dramatu (napětí mezi ústřední dvojicí) moc nefungují a docela dost se kecá. A i u akce cítím vyměknutí. Akční scény bohužel postrádají originalitu, regulérní eRko si zasloužilo mnohem víc ostřejších momentů. NAŠTĚSTÍ je tady ústřední duo, oba jsou při chuti a jejich slovní výměny baví. Jen bych k těm dunivým songům, efektní kameře a oranžovým západům slunce přidal jednu řádně hravou akci. Fakt by tomu dost pomohla!! (19.01.2020)

Vážně dnes takový devadesátkově natvrdlý výplach někdo potřebuje? Já osobně jsem příznivcem návratů a oprašování něčeho, co už není úplně in, ale u třetích Mizerů mi nepřišlo to záměrně sarkastické zrcadlení megalomansky tupé Bruckheimerovské éry nijak výrazně nápadité a ozvláštňující. Nejlepší jsou opravdu momenty a vtipy, při nichž se to vůbec nebere vážně a dělá se legrace z toho, že hlavní dvojka už je za zenitem (hlavně teda nateklý Lawrence). Jenže do toho je našroubován tesklivý osobní příběh, který mi tam vůbec neseděl a dost oslabil potenciál zábavy, který v sobě návrat těch jednoduchých a sympatických akčních hrdinů v jiné hollywoodské etapě nesl. Mám to chápat tak, že už dnes nemůže vzniknout poctivá a přímočará akční zábava, oproštěná od zbytečných dramatických oblouků? Ale pořád je to soudržnější a dravější než dvojka, o tom žádná.. 60% (02.04.2020)

Očekávání obrovského průšvihu bylo na místě, nakonec je však dlouho odkládaný návrat Mizerů překvapivě příjemným akčňákem. Chemie mezi nestárnoucím Willem Smithem a naopak velmi stárnoucím, ale oproti Kevinu Hartovi značně decentním Martinem Lawrencem stále funguje, stejně jako žánrové kombo akce a humoru. Honičky ani přestřelky se do akčního kánonu nezapíšou, ale vůbec nenudí a díky dialogovým vtípkům filmu odpustíte i velkou míru scenáristické přepálenosti. Ta dává vzpomenout na devadesátky, což se třeba na nedávném Blíženci podepsalo hodně negativně, ovšem zdejší floridský vibe nás vrací do dob, kdy se bruckheimerovská poetika tyčila na vrcholu žánru – a to si nechám líbit. V rámci žánrových limitů jsou tak Mizerové navždy suverénně zvládnutí a malí kluci v nás se můžou bavit stejně jako před dvaceti lety. (01.04.2020)