Suspiria

V sedemdesiatkach mohol film fungovať, ale v súčasnosti už treba k tomu niečo pridať. Film má len sedemdesiatkový obal, ale chýba mu ten základ, ktorý ho má charakterizovať. To mysteriózno, tajomno, atmosféra, strach – nič z toho som nepociťoval. A za dve a pol hodiny nenaplniť ani jeden z požadovaných parametrov je viac než málo. Film vhodný akurát pre tých, ktorý sa chcú podučiť trochu ľubozvučnej nemčiny, jazyka, pri ktorom aj škrípot kriedy na tabuli znie ako hudba z paradíza. (03.06.2021)

Naprostý opak současných trendů na poli hororů. Film, který formálně neodlišuje vědomí od podvědomí, hlasy znějí buď šeptem nebo z dálky, zdi mluví a zrcadla se dívají. Horor, který začíná umíráním a končí usmířením. Je třeba více projekcí, abych byl schopný trocha nadhledu a nějakého rozplétání. Takto na jednu stranu mě šepotavost a neměnné tempo Suspirie často ubíraly na pozornosti, což možná dost odvádělo zrak od toho, že film není kdovíjak dobře sestříhaný a Dakota Johnson je pořád herecký střevo. Nicméně nová Suspiria je film, který je výraznější a lepší den po projekci než během ní. A to je jedna ze zásadních a přesto vzácných vlastností hororu. EDIT 2023: Kecy prdy vomáčka, remake Suspirie je v každém aspektu ultimátním hororovým dílem, historickým komentářem i smířlivým příběhem o ztracené lásce. To vše v neuvěřitelným způsobem inscenovaných scénách. Celý ten film je tanec a Guadaghnino je Kubrick naší doby. Prove me wrong or so long. (06.05.2019)

Mnohovrstevnatá předělávka Argentova dnes už notně zastaralého majstrštyku. Původní báchorku o čarodějnicích v taneční škole rozšiřuje snad do všech myslitelných stran, do času i prostoru. Vyžaduje to hodně pozornosti, úlitbu pro 70s horory (stylizací i postupy) a otevřenou mysl k šíleně přestřelenému konci... a člověk bude nadmíru spokojen. (30.07.2019)

S původní Suspirií to nemá prakticky nic společného. Stačilo trošku překopat premisu se třemi matkami – která je zde stejně dost alternativní – a změnit zasazení do taneční školy a hned by z toho byl soběstačný film, který by se vůbec nemusel balit do hávu remaku hororové klasiky ze 70. let. Těšil jsem se na artovější pojetí, ale nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane srdceryvná holocaustová love story s čarodějnicemi. Z nové Suspirie cením jen některé dílčí momenty a místy znepokojující atmosféru – celé je to ale natolik nekonzistentní, že i když se objevilo něco, co mě zaujalo, tak to hned vzápětí bylo rozmeteno něčím úmorným či nezajímavým. Nerad haním filmy za jejich délku, ale tady je tolik zbytečných a nic neříkajících scén, že ta přestřelená stopáž je zcela neodpustitelná. Guadagnino bohužel moc nepracuje s nějakou postupnou gradací atmosféry a mysteriózna – škola přijde o roucho tajemna hodně rychle – a film nemá ani žádnou pořádnou příběhovou kostru. Ve výsledku to na mě působí jako taková experimentální feministická vyhoněnost, která pro své účely zneužila dobré jméno Suspirie. Pachuť v hubě po tomhle zážitku asi jen tak nezmizí a začínám litovat, že remake Suspirie nenatočil raději David Gordon Green, který se původně kolem projektu motal předtím, než ho dostali Guadagnino s Kajganichem a vytvořili tenhle paskvil. (05.10.2018)

Nápad remaku Suspirie mi přišel jako nesmysl, ale Guadagnino ho vzal od podlahy a nebere zajatce. Výsledkem je artová šílenost, která spíš než Argenta připomene s přihmouřením oka třeba Lynche. Hlavně v tom, že režisér má bez ohledu na obskurnost námětu pevnou vizi (podpořenou suverénní filmařinou), která diváka při troše snahy naprosto pohltí a vyplivne až se závěrečnými titulky. Take it or leave it. (13.01.2019)