59-184-84

Adresováno ministerstvu spravedlnosti České republiky Věc: Poprava na vlastní žádost Zdvořile žádám o odborné vykonání popravy na mé osobě Odůvodnění: Longipudinálním sledováním svého vlastního života jsem po 30 letech pečlivých myšlenkových rozborů dospěl k nevyvratnému přesvědčení, že život tak, jak jsem nucen jej vést já, je pouze jedním z vnějších projevů choroby hmoty jako celku a rozhodl jsem se proto dosadit za sebe z celospolečenského pohledu nazíráno nulu. K tomuto cíli by mě pak poprava provedená lege artis dovedla bezpochyby způsobem příjemnějším, než kdybych se například dal za úplatu kdesi ve zbraslavských křoviscích diletantsky umlátit nenaostřenou lopatou. Navíc se takto v rámci globalizačního procesu uvolní místo pro jednoho asertivního evropana nejlépe amerického původu S úctou Jiří Neumann, Praha 1 Jako u předražených nemovitostí - NUTNO VIDĚT!! (31.03.2014)

Dosavadní život a současné činy pana Jiřího Neumana svědčí o tom, že ne vždy se počet získaných vysokoškolských titulů rovná vysoké inteligenci. Pan Jiří žije svůj život opožděně. Teprve na prahu šedesátky si uvědomuje, že mu chybí láska, rodina, žena, dítě. A chce všechno dohonit. Neuvědomuje si, že má přehnané požadavky na budoucí partnerku. Jeho komentáře ohledně žen jsou velmi zábavné. Je dobré, že režisér nechal mluvit jen pana Jirku. Další doprovodné komentáře by mohly celému dílu jen ublížit. (07.02.2012)

Když se člověk dívá na příběh někoho tak zatrpklého, tak ho určitě může litovat. Ale hlavně si uvědomí co všechno vlastně sám má a o co by nechtěl přijít, aby nedopadl ještě hůř. Jen by mě moc zajímalo, jak vysoké ego je potřeba k tomu, aby člověk svůj bídný život ještě prezentoval před kamerou. Z tohoto pohledu má "hlavní hrdina" můj obdiv. Nebo spíš údiv? 4* - 75% (09.11.2010)

Veľmi smutný náhľad do života osamelého človeka. Je pravda, že tento človek si asi nezíska u divákov veľké sympatie a málokto sa bude čudovať, že je sám, no otázkou je, či to, že je sám je dôsledkom toho, akú má povahu, alebo to, aký je, tá jeho zatrpknutosť a cynickosť je výsledok práve takéhoto bezútešného života. Chcel by som vidieť človeka, ktorého by to nepoznačilo... (11.09.2010)

Nenápadný, ale o to dopadem silnější studentský film. Hned úvodní šovinistická a mírně primitivní hláška mě dost pobavila a smál jsem se téměř neustále až do konce snímku. I když v případě 59-184-84 je potřeba brát na zřetel, že i když jde o dílo vtipné, ve své podstatě je zároveň až zoufale smutné, místy dokonce mrazivě vážné. Tyto 2 na první pohled neslučitelné protipóly však vytváří podívanou, na kterou jen tak nezapomenu. Ať už je to třeba totální ignorování od kadeřnice, předběžné obhlédnutí terénu, režisérova otázka, jež snad nepadla v žádném jiném filmu („A proč se nezabijete sám?“), reakce na nevyhovující partnerku či žádost na ministerstvo spravedlnosti. Výborný hlavní představitel, spousta myšlenkové „potravy“ k přežvýkání (a že je o čem přemýšlet) a dokonale výstižná klavírní písnička od Šlitra a Suchého. Zároveň jde o film na vícero zhlédnutí, který má i potenciál celovečerního snímku, a přestože mírně nadhodnocuju, slabší plný počet takovému počinu rád dám. „Svět je váš.“ (13.04.2013)