Obsahy(1)
Televizní zpracování jednoho z nejvýznamnějších Lermontových dramat v režii Petra Weigla. Milostný příběh, v němž o mladou kněžnu (J. Brejchová) soupeří dva bratři – naivní zamilovaný Jurij (J. Satoranský) a démonický milenec Alexandr (J. Tříska). Příběh je jednou z variací na Démona, ústřední téma autorovy tvorby. Jeho námět čerpal Lermontov z vlastního života, když se setkal se svou dívkou poté, co se provdala za někoho jiného... Bratři Alexandr a Jurij mají společnou lásku, Věru, provdanou kněžnu Lygorskou. Jurij, její láska od dětství, se vrací na panství v okamžiku, kdy se kněžna objímá s jeho bratrem Alexandrem. Právě láska k jedné ženě dokáže naplno odhalit vlastnosti obou bratrů. Naivní a laskavý Jurij znovu v kněžně rozpoutá city, ale mstivý Alexandr vše nasměruje ke kruté pomstě… (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Už dlouho - pokud vůbec - jsem neviděl tak toporné vedení herců jako v téhle miniatuře. Chvílemi mně připadali jako loutky, jen ty provázky k rukám chyběly. Prkenné dialogy, nyvé pohledy... Jaká škoda - tak výborní herci tam hráli. Tu hvězdu dávám Brahmsově 1. symfonii, která si jinak zaslouží těch hvězd asi osm. ()
Rozkošná rozkoš. Weigl se tentokrát neobklopil půvaby Magdy Vašáryové, ale onu božskou mu sehrála Jana Brejchová. Leč nyní již víme, že kohokoli si Weigl vybral jako božskou, pro ni učinil službu skutečně nemalou a tato se vlivem jeho estetického génia stala věčnou. Slastná slast je tento přepis z Lermontova. ()
Překlad: Zdena Bergerová, scénář: Zdena Bergerová, Petr Weigl, ve filmu použity 1. Brahmsovy symfonie, zvukový mistr: František Černý ()
Krásné.! ()
Je to pěkné, herci jsou výteční, problém je v tom, že děje je na deset minut, zatímco stopáž čtyřicet. I krátká inscenace tak může být utahaná k nepřečkání. ()
Tři muži a jedna žena. Lermontovova romantická předloha se vlivem Weiglova výjimečného uměleckého provedení stává působivou koláží i skutečnou poctou svému žánru. Brejchová, Tříska, Satoranský a Höger. A taky Johannes Brahms. Uchvacující. ()
Literární romantismus podepřený Karlem Ančerlem řízenou interpretací Brahmsovy První symfonie. ()
Premiéra dle týdeníku Čs. tv: 19. 10. 1974 // Ukázky z této TV inscenace jsou k vidění v části z cyklu "Nevyjasněná úmrtí" (2000), s názvem "Herec Karel Höger" // zhlédnuto na ČT art 30. 11., tušil někdo, že to mají dávat? Každopádně žádný zázrak se nekonal. ()
Dokonalé. Po všech stránkách dokonalé! Jako by dozvuk velkého filmu Radúz a Mahulena, rukopis Weigelův se ani zde nezapře. A že to byl koncert a co jméno, to zvon z ryzího kovu: Lermontov. Weigl. Brejchová. Höger. Satoranský. Tříska. Nedbal. Brahms. ()
Okamžitě rozpoznatelný Petr Weigel. Naprosto stejný styl jako u Radúze a Mahuleny. Stejná dramatičnost, výtvarné pojetí, překrásné kostýmy a interiéry i exteriéry zámku. Výborné propojení obrazu s orchestrací Brahmsovy symfonie. Velká paráda! JANA BREJCHOVÁ. Nejkrásnější žena československého filmu. Vím to už dlouho, ale tady je její tvář, tělo a vystupování symbolem ženství. Opravdová nádhera! Ostatní herci rozhodně nejsou zanedbatelní a ve svých rolích dokonale přesvědčiví. Děkuji Petru Weiglovi za jeho filmy a jeho originální umělecké cítění. ()
Dobře se na to dívá...Ruská trojka :-) ()
"Zápletka je banální, rozuzlení taktéž...." No možná to tak i je, ale jinak se Petru Weiglovi podařilo tuhle Lermontovovu romantickou předlohu o ženě (jako vždy úchvatná Jana Brejchová) mezi třemi muži obdařit velmi působivými filmovými obrazy (viz třeba Brejchová i Satoránský kráčející sami v dubovém háji) a též nádhernou Brahmsovou hudbou. Dohromady pastva pro oči i požitek pro uši. ()
S předlohou, resp. jejím lyrickým podáním, ani s délkou filmu nemám problém; zato s herci a použitou hudbou ano. Hudba mě tu místy vyloženě rušila, což bych u režiséra, co se proslavil operami, opravdu nečekal. A herci? Jako by dostal každý jiné zadání. Jestli to všechno byl záměr, tak je mi líto, ale to neocením. ()
ty kostýmy! ty účesy! A lokace (Kynžvart)! Ale to je bohužel všechno. Hudba myslím nebyla zvolena úplně nejvhodněji. Místy až nečekanou hereckou statičnost možná vysvětluje režisérovo ovlivnění operami. ()
Romantické žonglování s manželskou nevěrou. Hudba byla jako pěst na oko a zápletka banální, abych použil slova knížete Lygorského. ()
No byl jsem zvědavý na tento televizní film kvůli obsazení,ale musím konstatovat že mě teda příliš nezaujal a i některé scény my přišli až toporné. Takže dvě hvězdy z úcty k hercům ()
Nádhera. Herecké výkony, od překrásné kněžny Jany Brejchové po vědoucího otce Miloše Nedbala, lyrická dramatičnost příběhu, úžasné kostýmy, zvolená hudba, interiéry.... ()
Zajímavé, jak lze skloubit naprosto civilní herecký projev Högera a Nedbala a teatrální herectví Třísky a Brejchové. Pokud k tomu přidáme vynikající výběr hudby (Brahms), tak je poznat rukopis režiséra Weigla. Jednu hvězdičku jsem ubral za Satoranského, který mi tam prostě neseděl. ()