Američan

Osamělost profesionálního zabijáka. Dokonalý Clooney ve filmu, jenž rozhodně není o bohatém a komplikovaném ději (naopak je zcela záměrně skromný a až dětsky jednoduchý), ale o specifickém feelingu (ano, styl francouzských 70's kriminálek je nezpochybnitelný) a několika výtečně zrealizovaných scénách (Clooney konstruující zbraň a její komponenty, honička apod.). Ano, je to okázale "artově odtažité", ale určitě ne emocionálně chladné, či dokonce nudné nebo nezajímavé. Rozhodně to není film pro každého, ale osobně nemůžu neocenit snímek, v němž se "zbytečně" nemluví ani nestřílí (ani cokoliv jiného) - "jen" se v něm věcně a precizně vypráví. A to zejména prostřednictvím moc hezky komponovaných záběrů. 80 % (03.02.2018)

Odstup a chladnost jako vlastnosti filmu tu jsou mnohem účinnější než jako vlastnosti hlavní postavy. Světlé, došeda zbarvené záběry navozují správně tísnivou atmosféru, kdy nevíte, kdo čeká za dalším rohem... A to je největší škoda Američana. Že má nakročeno k velkému dílu, jeho záběry působí přesně tak, jak mají. Ale příběh a hlavní postava nezvládají přinést cokoliv navíc. (09.11.2011)

Sergio Leone a José Giovanni si spolu svého času užili vášnivou noc, která nezůstala bez následků, Děťátko si schruplo, aby se zdárně vyvíjelo, a když se probudilo, protřelo si oči a pravilo: "Říkáte, že už nejsou sedmdesátky? A Bebel, Alain, Lino, Jean, Henry a Clint už maj smlouvu s nebeskejma ateliérama nebo se muchlujou s vnoučatama? Merde... Ale ještě je tady přece ten utajovanej nemanželskej potomek Caryho Granta, co o něm tolik lidí říká, že se měl narodit dřív. A snad se najde i kamaraman, co neklepe kamerou jak neurotik s Parkinsonem, střihač, co nejede v amfetaminech, a zvukař, co není hluchej. A ledový blondýnky a žhavý tmavovlásky snad taky ještě nevymřely. Zkusíme to a uvidíme." A Faidra zkusila a viděla a srdce se jí třepetalo jak motýl uvězněný v dlaních... (12.09.2012)

Tak nízké hodnocení u tohoto filmu si dokážu vysvětlit jenom tím, že od toho všichni čekali něco jiného, než film skutečně nabídl. Film totiž nabídne nesmírně pomalu plynoucí příběh, který je ještě jako ústřižek ze života (začne někde, skončí jinde) a prostě si to pomalu, nesmírně pomalu plyne obrazovkou. Každopádně samotné záběry je nesmírná radost pozorovat. Každý by mohl být samotnou fotografií, protože každý nádherně představuje italský venkov, který nádherný je, stačí ho jen chytnout za správný roh u kostela. George Clooney je tady perfektní bombarďák, příliš toho nenakecá, ale já z toho filmu mám ten pocit. Pocity jsou celkově u tohoto filmu nesmírně důležitá záležitost. Pokud ho nesledujete pozorně, tak z něj většinou nic mít nebudete. Tady je skutečně důležitá hlavně samotná kamera, která vytvořila neskutečné záběry. Kolikrát mi až vyskočilo srdce z těla, jak jsem nad samotnou dokonalostí tohoto filmu oněměl. Ve výsledku jsem tak z Američana měl opravdu nádherný pocit. Prošel jsem si italským venkovem, nádhernou hudbou a vstoupil jsem do života jednoho nájemného vraha, který mi ukázal stinnou stránku jeho povolání a tím jsou právě (po)city, které se výrazně prolínají celým filmem od začátku do konce. (20.02.2011)

Amík jako by nebyl ukotvený v čase. Mohl by se odehrávat klidně někdy mezi 70tými a 80tými léty a v pohodě by fungoval. Prostě stará škola. Krásná kamera, solidní Corbijnova režia a výborný Clooney. Violante Placido je krásná až běda. Velký problém jsem ale měl s tím jak zaměnitělně celý snímek působí. Ve skutečnosti je to někde mezi 3 a 4, možná si to ještě při druhém shlédnutí rozmyslím. (29.07.2011)