Hra

„I´m being toyed with by a bunch of depraved children.“ Hra se má hrát za účelem radosti či vzdělání a právě v tomto případě má investičního žraloka naučit tomu, že člověk bez peněz sice ztratí na zajímavosti a respektu, ale může získat zpátky tvář. Nevím, z jakých pohnutek si se mnou pohrával Fincher, ale já si jen kvůli jeho jménu před precizně natočeným "souborem podivných náhod" na zadek nesednu. The Game měl být ten typ filmu, jemuž druhé zhlédnutí dodá punc výjimečnosti, ale tady to funguje, i díky značně uhozenému závěru sesazujícímu snímek o další stupínek k průměrnosti, přesně naopak. Škoda, že si Nicholas nestoupnul na okraji střechy kousek vedle a nepřistál Arminovi přímo do krevetového koktejlu. Brácha by pak možná dostal i slevu.. (22.03.2010)

Hra je pevnou součástí zlatého období filmografie Davida Finchera. Chladné pojetí s odtažitým hlavním hrdinou ihned pohltí a Douglas jako ikona 90. let byl jedinou správnou volbou. Fincher rozehrál neskutečně zamotanou paranoidní jízdu a její šokující finále patří k tomu vůbec nejlepšímu v dějinách kinematografie. (06.03.2023)

No já mít bráchu, který mě obšťastní tak vypečenou hrou, jsem si jistá, že mě potom najdou někde s mašlí kolem krku. Tahle taškařice by zřejmě nebyla mým vysněným dárkem k narozeninám. Chápu, že boháčům se dárky shání fakt těžko, když už všechno mají. Bohatým a vlivným se už pak nadělují snad jen prezidentská křesla, aby se uspokojil jejich rozmazlený apetit. Ovšem co dát napřesrok! Toť otázka ... Tak na koho se oválná pracovna nedostala, dostane Hru! Divokou, temnou a nebezpečnou. Když jsem ji zažila z tepla pokoje poprvé, musela jsem si málem vyměnit plenu. Po xtém zhlédnutí mám mírné výhrady k nedomyšleným zápletkám zapletených až příliš zvláštně, ale to bych musela spoilerovat. (01.08.2018)

Další hodně dobrý psycho film zaobírající se rozlišováním mezi realitou a hrou. A buďte si jistí, že nepoznáte co je hra a co ne. Dobrý Michael Douglas, také mě velmi zaujala působivá hudba Howarda Shoreho a nutná hodně vychytaná závěrečná pointa, která hnidopichy určitě naštve (Je jasné že takhle by to nikdy nešlo udělat). (29.09.2003)

Nepřiznaný spin-off Gordona Gekka z Wall Street a civilnější verze cronenbergovských thrillerů Videodrom a Existenz. Scenáristický tandem Ferris/Brancato se po řadě béček a průměrné SÍTI vybičoval ke krásně paranoidnímu scénáři, který Fincher natočil s luxusním vizuálem a tísnivou atmosférou jemu vlastními a Douglas v hlavní roli sálá arogantním charizmatem a jako morousovitý bankéř je nucen (velmi doslovně) opustit svou komfortní zónu a padnout na dno. Ano, celou dobu se vkrádají pochyby, že to nebo tamto se snadno mohlo nepěkně zvrhnout, ale ten film mě od prvního zhlédnutí v kině baví (dokonce víc než Sedm) a jsem ochoten to ignorovat. (29.05.2016)