Klub bitkárov

Pro me nejoblibenejsi Fincheruv film a zaroven jeho nejlepsi film. Tohle je proste neskutecnej mazec. Kdyz jsem film videl poprve, coz uz je par let, tak na me udelal dojem, ale co si tak pamatuju, byl na me krapet divnej. No a za tech par let jsem film krome sceny kradeni sadla a pointy naprosto zapomnel. Pak jsem si precet knizku, ktera je fakt dobra, ale daleko vetsi psycho nez film, az se v tom clovek misty ztraci. A proto, kdyz jsem film zkouk ted znovu, tak na me udelal maximalni dojem, protoze mi prisel oproti knizce srozumitelnejsi. V prvni rade musim pochvalit triky. Ani ne tak jejich kvalitu, precejen je 8 let uz misty znat, ale hlavne ty dokonaly zabery a napady. K tomu naprosto ultra drsnou a skvelou hudbu. Dale vynikajici, skvele propracovanej scenar, kde vse ke konci do sebe hezky zapadne a samotnej zaver je fakt cool a celej film neskutecne zaujme, ma dokonalou atmosferu, je sviznej, misty drsnej a misty naopak spis do cerny komedie a obcas tu je naka husta hlaska. Dale musim urcite pochvalit bitky, pekne drsny, realisticky a krvavy a je jedno jak velkej drtic se zrovna rve, na hubu dostane kazdej. No a dale je tu tradicne vyborna Fincherova rezie. Na zaver jsem si nechal herecke vykony. Helena Bonham je fakt super, dokonce v jedny snovy sekvenci ukaze kozy. Pak tu je Brad Pitt, kterej hraje fakt perfektne a predvadi jeden z nej vykonu, i kdyz treba v 12 Opicich byl jeste lepsi. A pak tu je Edward Norton, nechapu, ze nebyl aspon nominovanej na oskara, protoze on byl naprosto dokonalej, takovej urednicek, ale umel to rozjet. Je dobre, ze z nej neudelali krutaka jak v Kultu hakoveho krize, takle vedle nej aspon Pitt vyniknul. No zkratka naprosto dokonalej film. (10.08.2007)

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

"Znáš Tylera Durdena?" Nic vás neprobudí z letargie a otupění lépe než bolest, tak si nechte rozbít hubu a ráno mi zavolejte aneb lék na nespavost a civilizaci od Davida Finchera a jeho nejlepší věc. Fincherovo famózní převedení Palahniukovy bizarní předlohy do filmu zaslouží obdiv, vedle chytrého scénáře na tom mají zásadní podíl hlavně herecké koncerty Nortona, Pitta a Bonham Carterové, sexy ponurý vizuál, skvělá hudba a kopec režijních nápadů. Konec je pak v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob. (22.01.2003)

tak ted fakt nevim (ale ted opravdu ne) co napsat.. tenhle snimek je tak spletity, nadzanrovy, naddejovy, ze popisovat ho konkretne snad ani nejde.. Po technicke strance uplne brilantni, po strance kniznich adaptaci velmi, velmi zdarile dilo.. fakt nevim, do jakeho zanru bych ho dal... Fincher skvele kombinuje romantiku, anarchii (ano, to je klisovite, ale presto sem to musel napsat), akci, myslenkove pochody - to vse pod taktovkou skveleho Nortona.. A lepsi pointu by clovek tezko hledal, velice neklasicke pojeti dvou hlavnich postav, hlavne postava Brada Pitta, no nevim jak to napsat, aniz bych neco vyzradil, takze proste zustanu u toho, ze me film absolutne dostal... Fincher neustale skoruje (20.05.2009)

Naprosto odzbrojující příběh, začínající jako malá revolta osobnosti, jež nemůže usnout a končící jako revolta celé společnosti, která se potřebuje probudit. Ba co příběh, tohle není jen cool blbinka, tohle je vizitka postpoderní generace, tenhle film nás svým způsobem definuje, tohle dílo můžeme zvednout nad hlavy a pak si s ním navzájem vymlátit zuby. Klub rváčů zvedne ze židle nejen inspirativním dějem, ale i dokonalou filmařskou prací. Genialita! 10/10 (07.12.2007)