Réžia:
Ludvík RážaScenár:
Miloš KratochvílKamera:
Milan DostálHrajú:
Věra Galatíková, Luděk Munzar, Magdalena Reifová, Jakub Štěpán, Milena Dvorská, Jana Štěpánková, Jaroslav Satoranský, Jan Pohan, Václav Knop, Miroslav Středa, Zdeněk Dolanský, Lubomír Bryg (viac)Obsahy(1)
Při premiérovém uvedení vzbudila původní televizní inscenace Zatmění všech sluncí velkou pozornost. Mnozí diváci chtěli, aby ještě dostala Jarmila Honcová šanci a naději na odpuštění. Scenárista Miloš Kratochvíl proto napsal volné pokračování tohoto příběhu pod názvem Kdoví, kdy začne svítat, ve kterém budeme sledovat nesnadný návrat matky k rodině... Po odpykání trestu v nápravně výchovném zařízení se Jarmila Honcová vrací zpět ke své rodině a stín jejího provinění poznamenává vztahy s nejbližšími i veškeré její počínání. Ve svém očistném zápasu má ale naději na odpuštění, na poznání, že její děti ji potřebují. Znovu musí být matkou se vším všudy. Hlavní roli s velkou dávkou empatie a pravdivosti nezapomenutelným způsobem opět ztvárnila Věra Galatíková. (Česká televize)
(viac)Recenzie (34)
Pro mě trochu slabší, než první díl Zatmění všech sluncí. Galatíkovou v nápravnym zařízení dokonale převychovali, takže je teď papežštější než papež a pořád akorát opakuje, jak člověk musí bejt poctivej, atd... Když už to vypadá, že pan synátor dělá nějakou nekalou činnost a film by tim pádem moh dostat novej náboj, tak se najednou všechno vysvětlí a je konec. ()
Pokračování inscenace Zatmění všech sluncí. Jarmila se vrací z výkonu trestu a vypořádávání s nastalou situací je hodně těžké a za bolševika muselo být mnohem horší než v dnešní době. Dramaticky dost tíživě zpracované, navíc fakt perfektně zahrané Věrou Galatíkovou, to je teda síla, co tady předvádí. Ukázka mistrovského a přesvědčivého projevu, ostatně tak, jak hrála všude. Petr Hapka jako hudební skladatel používá různé synťáčky a občas působí jako Johny Carpenter :). ()
Stejně jako v případě předchozího Zatmění všech sluncí je vyniká výkon Věry Galatíkové. jde o námět, který byl za komančů dost ošemetný a opět jsou ve scénáři věci, kterým prostě nevěřím. Ten bachař (Satoranský), který se chová téměř jako úslužný recepční v hotelu a kurátorka, která kolem propuštěné trestankyně skáče jako podnikatel kolem prominentního zákazníka. Tomu prostě nevěřím. Naopak bylo ukázkou reality toho, jak byli lidé proti zvůli bezmocní, když esenbáci v minulém díle prohledávali byt a sprostým způsobem prohlíželi i milostné dopisy dcery i když bylo jasné, že se zpronevěrou to nemá nic společného. Bohužel mohla to být super inscenace, ale asi to za komančů prostě nešlo. ()
Návrat a začlenenie do normálneho života, aj keď všetko klape a rodina je v úplnom poriadku, nie je jednoduché. Aj v tomto pokračovaní sú výkony hercov tak uveriteľné, že som občas až nedýchal nad atmosférou v rodine. Príbeh filmu je úplne jednoduchý a priamočiary, ale podarilo sa z neho vyťažiť maximum. –––– Tak nashledanou. – To snad né. Ať se vam tam venku daří. –––– Ruce špinavý, ale prachy jsou z nich čistý... –––– Jednou jsme rodina, tak se budem o sebe starat. A všichni! ()
V ničem překvapivá tahle původní televizní hra ani tak není. Příběh ženy, která se vrací z vězení, aby se začlenila zpět do života a přitom čelí nepřízni svého okolí, nabídl velkou hereckou příležitost dobré herečce Galatíkové. Ta se jí chopila se ctí a její výkon tak nějak ční nad ostatními, ačkoliv ani ostatní herci nehráli špatně, zaujme i Luděk Munzar. Jenže pomalé tempo z inscenace dělá rozvleklou podívanou, ve které je jen málo prostoru pro dramatické okamžiky a konverzační příběhy přece jen nevyhledávám, navíc konec byl dost odfláknutý. Zkrátka se jedná o důstojně unylou televizní tvorbu, která měla kdysi hojné zastoupení, ale u mě naplno nezabodovala. 60% ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (2)
- V obýváku v televizi běží seriál Hříšní lidé města pražského (od r. 1968). (M.B)
Reklama