Zatmění všech sluncí

Byla nebyla jedna domácnost, kde matka, stará lama s vytahanýma prackama, dře v práci za dva a doma ještě posluhuje dvěma frackům a laxnímu manželovi. Bohužel její mateřské pohnutí je tak silné, že nevidí, jakej decibelovej debil roste ze synáčka a jaká povrchní kráva se jí pomalu fiflí v dcerušce. A to ani ve chvíli, kdy si domů přivede nápadníka, jako vždy tragického Zounara (asi dostal opušťák z kasína). Manžela zajímají nový pneu na káru a jinak by měl nejraději svatej pokoj, kámoška zas neví co s prachama a tak se hlavní hrdinka pod tíhou okolností nechá zlákat slibně vypadající možností ke zpronevěře. Sbalí prašule, ale než je rozfofruje za momentální rozmary svých ratolestí (a nejspíš další chlast), všecko se proflákne a tak jde bručet, aniž rozmazlený smradi chápou souvislosti. V base, mimo jiná veselá dobrodružství, potká Simonu Stašovou, která tam trénuje na seriál Přítelkyně z domu smutku. Je to ale celý takový plitký s ojedinělými místy většího spádu a nespasí to ani dobré herecké výkony nebo povedené pasáže scénáře. (12.01.2014)

Kradnúť sa nemá. Každý to vie a predsa každý kradne, dnes, aj za socializmu. Keď to bolo neúnosné, tak mal potenciálnych zlodejov odradiť takýto film. A možno aj odradil, lebo ten dopad na rodinu a vzťahy je vykreslený skvele. Scenár a herci aj pri tak banálnej zápletke s krádežou zdanlivo malej sumy vytvorili hustú atmosféru vyšetrovania a väzenia, že by sa inscenácia nestratila ani v konkurencii známejších filmov. –––– Ahoj mami. Moc tě pozdravuju. Už se těším až zase budeš doma. Táta s Ivetou se snažej vařit, ale moc jim to nejde. –––– Pane doktore, je možné, aby se děti zřekli svý mámy, když udělá něco, jako já? (01.09.2016)

Všechny doslova převálcovala Věra Galatíková svým civilním hereckým projevem. Byla to jedna z našich nejlepších hereček, to je bez debat. Zápletka je vcelku jednoduchá, za komančů byla zpronevěra těžký zločin, který se trestal tvrdým žalářem. Do nešťastné situace se tak dostala hlavní hrdinka této psychologické inscenace, která končí jejím uvězněním a příběh pokračuje v navazující televizní hře - Kdoví, kdy začne svítat. (26.08.2018)

O tom, jak příležitost dělá zloděje. Jak člověk z lásky k rodině ve snaze po splnění banálních tužeb svých dětí zpronevěří peníze a zahodí tím vše, co léta budoval. A také o stavu socialistické justice, kdy obhájce přesvědčuje svého klienta, aby se přiznal, že je už stejně usvědčený. Ale hlavně skvělá Galatíková coby matka, a hysterka Magda Reifová coby dcera. Zajímavý film, i když už tak trochu z jiného světa....80% (13.10.2011)

Nenapadá mě nic, co bych tomuto filmu vytkl. Film je skvělý od úvodních po závěrečné titulky. A bych dosvědčil, že si nevymýšlím, tak musím zdůraznit, že mě v úvodních titulcích potěšil efekt ztemnění titulku, který oznamoval název filmu „Zatmění všech sluncí“. Kvalita titulků vynikne zejména při srovnání s titulky k filmu „Žralok v hlavě“ (http://www.csfd.cz/film/178908-zralok-v-hlave). Film má plynulý spád. Nevím, jestli mají mladší diváci představu o platech a cenách zboží v roce 1987 a jestli vědí, co to byly tzv. bony. Cena předváděného videa představovala přibližně 10 měsíčních platů. Nedá mi to a musím upozornit na část dialogu, který navazoval na předváděné video. Galatíková: „Nakonec, co byste si to nedopřáli. Vždyť je to bezvadný. Děti nemáte, tak co Vám chybí?“ Dvorská: „No, třeba právě ty děti.“ Líbí se mi, že se v rozhovuru kladou děti nad materiální statky. Ovšem nejvíc na filmu hodnotím to, že divák má možnost také vidět, kam vede spáchaní nějakého tresného činu. Hodně je ve filmu věnováno lítosti, úvahám pachatelky a členů její rodiny. Tím se dnešní filmy jaksi chlubit nemůžou. V nich se vraždí, krade, nabourávají auta a pořád je všechno jaksi OK. V nejlepším případě se takové věcí odbývají floskulí, že mi to je moc líto. (čtvrtek 24.09.2009) (24.09.2009)