Nadoraz

„Teraz ti niečo poviem. Nechám ťa tu. Nie preto, že ma kvôli tebe vyhodili z lietadla. Ani preto, že ma kvôli tebe strelil federálny agent gumovým projektilom. Ani preto, že si nás takmer zabil pri úplne zbytočnej autohavárii. Dokonca ani preto, že mi kvôli tebe dal nakladačku chlap na vozíku a ty si mi nepomohol. Nechám ťa tu preto, lebo sa mi HNUSÍŠ.“ Ak by som od večera stráveného v kine nechcel nič, len relaxovať pri dobrej americkej komédii s fajn hercami, dobrými dialógmi a vtipnými scénami a absurdnými hláškami ("Neznášam wafle."), zvolil by som tento film. Robert Downey a „tučný Ježiš“ tomu veľa dávajú i v pasážach, v ktorých tomu naopak veľa nedáva scenár. Iste, celé je to dosť neoriginálne (9 z 10 divákov vedelo hodinu dopredu, že skôr či neskôr dôjde na „varenie kávy“) a niektoré nápady nie sú uspokojivo dokončené (Jamie Foxx), ale podľa mňa to šliape tak, ako má. 70%? (01.04.2011)

Nečakane príjemné a zábavné. Vlastne ma kontrast medzi nudnými trailermi + mojím odporom ku Galifakinikafikanasovi a zábavnosťou filmu priam šokoval. To spojenie dokonale civilného Downeyho a absolútne mimózneho Galifakina-whatever je vynikajúco vyvážené. Chémia medzi nimi funguje bezchybne, k tomu sústredená réžia, ktorá presne vie, kam film smeruje. Mínusový bod za príliš veľký mexický úlet, naopak potlesk za rozhovor o "špeciálnej káve", smial som sa nahlas. Na rozdiel od Hangover je to ale čistá jednorázovka, opakovane by ma to už asi nebavilo. Hoci ktovie. (02.02.2011)

Ve filmu se sice najde několik málo akčních scén, ale o akční komedii se rozhodně nejedná. Příběh je navíc plný klišé, scenáristické lenosti a logických děr, takže veškerá odpovědnost leží na humoru. A s tím je to takové polovičaté. Sem tam se sice objeví slušná bomba, ale stejnou mírou musíme trpět stokrát omleté frky a nějaké konstantní uculvání mezi těmi bombami se také zrovna nekoná. Na horu tak film táhnou především Downey a Galifianakis, kteří jsou jako vždy výborní a je zkrátka radost sledovat konfrontace jejich protichůdných charakterů. Právě oni dva táhnou všechen ten průměr o stupínek nahoru. Ve výsledku tak jde nakonec o celkem příjemnou, i když těžce průměrnou, jednohubku. (22.02.2011)

Mám rád Phillipse za to, že nechá Galifianakise jít až na dřeň. Krom pár momentů tu toho ale moc nezbylo a při těch hrátkách na vážnější notu to ústřední dvojici šlape výrazně hůř, něž když se snaží prokousat dalším průserem. Phillipsovi tentokrát nevyšlo to dravé tempo a dojíždí i na absenci vyloženě dobrých nápadů, které v Hangoveru sypal z rukávu. A ta psychologie postav není kolikrát úplně konzistentní (Downey hraje Downeyho a zároveň někoho, kdo se snaží být Downeym. A je znát, že se v mnoha scénách vyloženě ztrácí a tohle mu tak úplně stoprocentně nesedlo). Zatímco Hangover uvítám kdykoliv znovu s otevřenou náručí, nad touhle "pousmávací sázkou na jistotu" s pár dobrými fóry se při filmově-opíjecích seancích zřejmě už nesejdeme. (06.11.2010)

Zabil bych ho. Já bych ho asi zabil. Vážně přijemná komedie a kupodivu to celé funguje hlavně díky chemii mezi Downeym a Galifianakisem. Downey je tradičně skvělý, s perfektním bonmotem na jazyku každou druhou minutu, zatímco ten druhý je naprostý debil, hnusácký prasák a má masturbujícího psa. Todd Phillips na tomhle kontrastu doslova staví a háže dvojci do situací, které diváka napadají jen v těch nejhorších snech. Občas to už ale malinko přehnal, možná proto to není na plný. Každopádně jsem se výborně bavil a zasmál se jako už dlouho ne. Tati, byl jsi skoro jako můj otec... (11.02.2011)