Utrpení mladého Boháčka

Starší chlapec pod mamkinou papučou nie je celkom šťastná voľba, ale aj tak sa nájdu dve veľmi pohľadné dievčatá, ktoré sa o neho takmer pobijú. Toľko k trochu nereálnej zápletke a viac deja vo filme v podstate ani nie je. Trápnych situácií je zase nadbytok, niektoré celkom absurdné a občas je to až príliš aj na takúto komédiu. (18.04.2014)

Osobně si myslím, že Pavel Landovský neoplýval zase tak velkým hereckým talentem. Rozhodně ne v mládí. Šumloval, nebylo mu pořádně rozumět, působil roztržitě - vzhledem k jeho postavě tak zřejmě působit měl a celkově se neprofiloval jako klasický filmový hrdina. Tím ale nikdy vlastně nebyl. Vlastně role Tóny Boháčka mu z tohoto pohledu naprosto sedla. Podle mě se v ní našel. To vše je ovšem můj osobní názor. Utrpení mladého Boháčka pro mě osobně také není výrazná komedie. Muž, kterého život a milostné vztahy též ovládá matka, je dnes aktuálnější než v době vzniku. Mnoho single mužů totiž s rodiči potažmo matkami žijí a o to lehčeji se nechávají ovládat. I díky dalším hercům, či spíše herečkám a několika málo zábavným scénám je to vcelku snesitelný film, ale nic co bych musel vidět víckrát. (28.12.2020)

Tady by snad stačilo dát jen vytlemenýho smajla a fotku Pavla Landovskýho. ten tady fakt neuvěřitelně válel...absolutně přirozený výkon je asi to první, co člověka napadne, když Utrpení mladého Boháčka sleduje. Šílený situace, šílený hlášky, co lanďák trousí každou minutu, to je kumšt. A přitom je to vlastně tak obyčejný :)) (24.05.2013)

Jestliže Pierre Brice zůstal Vinnetouem, Michele Mercierová Angelikou a Vladimír Brabec majorem Zemanem - Pavel Landovský pro mne zůstane navždy Tondou Boháčkem. Hřejivá a přirozená komedie o starém mládenci, kterého chce matka, jíž by sotva někdo zahrál lépe než Stella Zázvorková, stůj co stůj oženit! A jak pasuje do úvodní analogie František Filip? Jednoduše! Ten zůstal vždy Františkem Filipem - mistrem lidskosti a pohlazení po duši. Jen jedno mu mohu vytknout. Že takových filmů nenatočil mnohem víc… (19.09.2008)

„Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“ (02.09.2018)