Utrpení mladého Boháčka

Československá kinematografie po roce 1969 zčásti reflektovala na rychlé ochlazení politické i společenské atmosféry po vpádu sovětských vojsk, zčásti se snažila ještě prosadit svým způsobem odvážná díla. Komedie Utrpení mladého Boháčka se řadí něčím k oběma směrům. Režisér František Filip vypráví příběh, který by mohl být inspirací pro film, právě promítaný v kinech pod názvem Lemra líná – mladý a skutečně, vlastně neskutečně líný muž, který ze všeho nejraději má nicnedělání a vysedávání doma za pecí, by se měl podle matky co nejrychleji oženit. Jenže když synek na nějaké ženění ani známosti není. Poté, co však náhodně cestou na rande přes inzerát vezme stopařku, napadne ho, že by ji před matkou mohl vydávat za tu dívku z inzerátu. Tím však jeho trampoty nekončí. Film stojí na vynikajícím výkonu Pavla Landovského, který v podstatě hraje sám sebe, dále zde hrají Stella Zázvorková, Regina Rázlová, Jorga Kotrbová nebo Jaroslav Satoranský. Na DVD najdeme film – na rozdíl od toho, co tvrdí obal, takže pozor na to, v anamorfním širokoúhlém formátu 2,35:1 (tedy nikoliv 1,85:1), což u disku od Bontonu spíše příjemně překvapí. Zvuk najdeme v Dolby Digital 2.0, k dispozici jsou i české titulky. Bonusy zahrnují klasickou bontonskou sestavu – stručné filmografie, fotogalerii a rozhovory. Jsou čtyři, a nejzajímavějším asi bude ten se Stellou Zázvorkovou, protože jde pravděpodobně o její poslední rozhovor (v květnu 2005 zemřela) a je to na něm znát. Rozhovor s Pavlem Landovským je zase podobný jako on sám – roztěkaný a poněkud mimo témata, člověk by řekl, že pan Landovský není střízlivý. Pak je zde kratičký rozhovor s Jaroslavem Satoranským a konečně s panem režisérem, který jako vždy velice zajímavě vzpomíná na samotné natáčení a řekne nejvíce informací z té doby. (18.11.2018)

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

„Jak můžeš být ty hlupáku spokojenej,když nejseš ženatej,to chceš dopadnout jako strejda Franta?Celej život do hospody s rendlíčkem,co?“Desítky dalších skvělých hlášek zdobí tento geniální film,kde Pavel Landovský řádí,jak utrženej ze řetězu,Stella Zázvorková jako jeho starostlivá matka,Jorga Kotrbová a Regina Rázlová jako jeho potencionální nevěsty ve vynikající režii pana Františka Filipa.Ten to zkrátka uměl,jak s herci tak s celkovým zpracováním většiny filmů,které točil.Sice oproti knižní předloze je film docela dost ořezán,ale to mu nic neubíra na kvalitě a hlavně na celkové atmosféře,které se Františku Filipovi podařilo do filmu přenést.Tohle je prostě špička komedie 60. let a kdykoliv se na ten film podívám,tak mě přepadávájí záchvaty huronského smíchu.“Proč nemáte rád stopaře?Stopaři mi nevadí,ženský nesnáším!“ (13.11.2010)

Jestliže Pierre Brice zůstal Vinnetouem, Michele Mercierová Angelikou a Vladimír Brabec majorem Zemanem - Pavel Landovský pro mne zůstane navždy Tondou Boháčkem. Hřejivá a přirozená komedie o starém mládenci, kterého chce matka, jíž by sotva někdo zahrál lépe než Stella Zázvorková, stůj co stůj oženit! A jak pasuje do úvodní analogie František Filip? Jednoduše! Ten zůstal vždy Františkem Filipem - mistrem lidskosti a pohlazení po duši. Jen jedno mu mohu vytknout. Že takových filmů nenatočil mnohem víc… (19.09.2008)

Osobně si myslím, že Pavel Landovský neoplýval zase tak velkým hereckým talentem. Rozhodně ne v mládí. Šumloval, nebylo mu pořádně rozumět, působil roztržitě - vzhledem k jeho postavě tak zřejmě působit měl a celkově se neprofiloval jako klasický filmový hrdina. Tím ale nikdy vlastně nebyl. Vlastně role Tóny Boháčka mu z tohoto pohledu naprosto sedla. Podle mě se v ní našel. To vše je ovšem můj osobní názor. Utrpení mladého Boháčka pro mě osobně také není výrazná komedie. Muž, kterého život a milostné vztahy též ovládá matka, je dnes aktuálnější než v době vzniku. Mnoho single mužů totiž s rodiči potažmo matkami žijí a o to lehčeji se nechávají ovládat. I díky dalším hercům, či spíše herečkám a několika málo zábavným scénám je to vcelku snesitelný film, ale nic co bych musel vidět víckrát. (28.12.2020)