Nafukovacia panna

Film o prázdné nafukovací panně a prázdnotě v našich životech a srdcích. Po předchozích filmech od Koreedy jsem se těšil a věděl, jak dobře dokáže reflektovat mezilidské vztahy v Aruitemo aruitemo osamělost v Dare mo širanai a sebezpytování životů ve Wandafuru raifu. Bohužel mi ale tento film zatím přišel jako jeho nejpovrchnější, přestože se s úspěchem vyvaroval předvídatelnosti a klišé moderních lovestory, bohužel ale za cenu nejasných motivů a konání hlavních postav. Mrzelo mě, jak málo se dalo vedlejším příběhům, které mě zaujali možná ze všeho nejvíce (hikikomori, přestárlá úřednice...). Stačilo je trochu lépe propojit s hlavním dějem a opodstatnit jejich význam; hned by se na to koukalo lépe. Byl jsem také zvědavý na hudbu od World's End Girlfriend... tentokrát se nepustil do výraznějšího experimentování a tak se filmem nesou melancholické melodie s jedním výraznějším motivem. Musím také pochválit Bae Du-na, která nafukovací pannu ztvárnila velice uvěřitelně. (26.03.2010)

Problémem bylo možná moje vysoké očekávání, na tento film jsem se těšil alespoň půl roku, takže jsem chtěl něco nadpozemského. Nakonec jsem zasedl v kině a dostal výborný film, jen mu něco chybělo. WaraiOtoko to pěkně popsal, to jemné oťuknutí vedlejších příběhů nebylo dostačující, byly totiž moc zajímavé na to, aby byly přehlížené. Vše vyrovnávala jako vždy dokonalá Doo-na a s originalitou a provedením nápadu jsem byl nadmíru spokojen. World's End Girlfriend tam zakomponoval i pár skladeb ze starších alb, jinak vše složil přímo pro film, ale myslím, že se mohl víc vydovádět, ale zase jeho hudba podtrhávala tu jemnost a nevinnost. (28.03.2010)

Nafukovací panna je film, který jsem zrovna potřebovala a budu muset víc prozkoumat asijskou tvorbu.. Doo-na Bae nádherně ztvárnila nafukovací pannu, která vždy po použití, kdy je ponechána sama, ožije a vydává se poznávat svět. Poznává i samu sebe a svou podstatu. Jako každé poznání je radostné i bolestné, tak i tenhle příběh se dostává do fáze prozření. V téhle fázi jsem měla malinko pocit, že příběh neví kudy kam, ale i tak mě zasáhl. Nevím, proč někteří zmiňují v komentářích japonskou zvrácenost, mě film přišel spíš citlivý až poetický. Krásný... (21.04.2014)

Hirokazu Koreeda opět přichází se sociálním dramatem, ve kterém se mu daří s jemností jemu vlastní až poetickým způsobem reflektovat problémy současnosti. Vyprávění skrze nafukovací pannu může zpočátku vyvolávat otázky o laciné podbízivosti, personifikaci tématu vyprázdněnosti a zbytečnému sexuálnímu podtextu, nicméně Koreeda k ničemu takovému nesklouzává. Nevolí cestu humoru, ale podává děj s vážností a nejen díky odzbrojujícímu hereckému výkonu Bae vdechuje nafukovací panně život a umožňuje divákovi, aby chápal veškerá její životní dilemata a dokázal se do ní vcítit. (09.05.2015)

Na pohled a poslech nádherný film, jenom je dost problém poznat, co jím chtěl básník říci. Vypráví o osamělosti, odcizení, o nutnosti mít (otevřené) srdce, ale kdyby o tom hlavní postava svým vnitřním hlasem občas nemluvila, z filmu to nijak nevyplývá. Jednotlivé scény jsou občas zábavné, občas smutné, ale ve větším celku jaksi bez pointy. Nafukovací panna ožije, začne pracovat ve videopůjčovně, zamiluje se a celé to dosti bizarně skončí. Snímek stejně prázdný jako jeho hlavní hrdinka. (13.01.2012)