Tajemství jejich očí

Úžasné, kolik rovin a významů v sobě spojuje tento argentinský snímek (a čerstvý držitel Oscara) a jak je to přesto celistvý a konzistentní celek. 1. metažánrový film, který by bylo velkou chybou vnímat jen jako pouhou kriminálku. Spojuje v sobě hned několik žánrů (detektivní, romantický, komediální, politický, historický), přičemž jejich významovému rozložení porozumíte teprve až s úplným závěrem snímku. 2. postmoderní snímek, který je vyprávěn kontinuálně ve třech rovinách (současnost, minulost a její reflexe prostřednictvím stylizace románového pohledu), které se ale pozvolna proplétají a místy je lze snadno zaměnit, vytvářejí navíc prostor glosovat a reflektovat dění, které má charakter současnosti. 3. velmi osobitá variace s odkazy latinskoamerického magického realismu, kde nechybí tradiční atributy - osudová žena, láska přetrvávající dekády, prvek pomsty jakožto jediného principu bytí, výjimečně silný příběh, úkladné vraždy, různorodá interpretace reality, narační světy... 4. rámcová kompozice pointovaná dvojitým závěrem, který snímek a celý příběh skutečně korunuje a svádí do jednoho řečiště rozložité povodí dějových linek 5. skutečně zdařilou estetiku snímku a stylizaci do 70. let minulého století, pod níž tiše probublává šedé bezčasí peronismu a následných vojenských diktatur, tedy polototalitní a totalitní režim, který přímo ovlivňuje události v příběhu. 6. neobvykle silně vyvážená forma a obsah - snímek působí skutečně jako homogenní tvar, od použitých kamerových clon, autentické mizanscény coby dobové kulisy, nenápadného střihu, gradace, členění do několika celků ukončených vždy patrnou minizatmívačkou, několika stylizovaných pasáží, hereckých výkonů, scény na fotbalovém stadionu...až po výše popisovaný pouhé kriminálce neadekvátní obsah. Skutečně silný a sugestivní film se výraznou stopou artového směrování... PS: Hanekeho Bílá stuha si ale Oskara zasloužila víc... (10.03.2010)

Jsem nadšen. Dvě drobné chybičky již velmi trefně pojmenoval Marigold - taky mně mírně zchladila místy až příliš okatá práce maskéra a nepatrné náběhy k telenovelové melodramatičnosti. Z řemeslného hlediska ale jde o tak nechutně dokonalý film, až mi z toho běhal mráz po zádech. A to je pocit, na který jsem v poslední době téměř zapomněl. Umně propletený, ale nezmatený scénář evokuje tísnivou atmosféru nostalgie - nostalgie po tom, co jsme promrhali a ztratili, nejen po lidech a věcech, ale i situacích, příležitostech a nadějích. Tato éterická příchuť je ale "pouhým" bonusem ke krásné poctě oldschoolovým krimifilmům - filmům, v nichž kralovaly ostře vykreslené postavy (Sandoval!) a hrubý realismus akce. Každý pětihvězdičkový film musí obsahovat hned několik scén, které mě trefí na solar - zde jsou tři z nich : strhující one-shot záběr honičky na fotbalovém stadionu / jemně rozehrané vzrušení a následné zklamání mladé právničky v okamžiku, kdy si Esposito přijde promluvit o "jedné věci" / Sandovalova oběť. ¡Viva Argentina! (16.05.2010)

ukrutně nudná a díky prolínání minulosti se současností (a současnosti s minulostí:) i dost nepřehledná záležitost, která ve finále působí asi tak, jako kdybyste jeden díl kriminálky Odložené případy roztáhli na dvě hodiny a nacpali do něj spoustu ukecaných Argentinců.. stálo mě hrozně moc sil dodívat to do konce a absolutně nerozumím tomu Oscaru za nejlepší cizojazyčný film, natož pak aktuálnímu 156. místu v TOP 250 na IMDB.. (20.04.2013)

Zjevně i v Argentýně už přišli na to, jak lze snadno dosáhnout na plešouna, stačí napsat crap typu New York Times Bestseller a je nevyhnutelně jejich. Aneb laciný, nedotažený a místy až televizně působící mix naprosto všeho, co si nenáročný divák a akademici mohou přát, máte tu bezchemickou lafstory, detektivku o kvalitě Martina Tomsy a do toho všeho politickou situaci, která je podaná tak obsáhle, jako odstavec z učebnice dějepisu pro základní školy. Nic z toho neni samozřejmě dotažený do konce, vše je jen tak naťuklé, bez vysvětlení, zbytečné a zároveň tak k nevydržení natahované, že to po první hodině máte chuť zabalit, protože jste jako já zapomněli, na co to vůbec koukáte, co to je za lidi, co vůbec řeší a proč se snaží v extrémně nepovedených flešbecích do mladých let vypadat mladší jen pomocí změny blbě padnoucí paruky, když ksichty maj pořád stejný, byť jsou o třicet let starší/mladší. Nevim. Nepobírám to, dost možná proto, že jsem se v tom maskérskym bordelu po prvních dvou minutách nevyhnutelně ztratila. (31.01.2013)

Vynikajuci film, ktory nemozno jednoznacne oznacit za kriminalku, pretoze ide skor o vyborne namiesany zanrovy kokteil, ktory sice plynie pomaly, co vsak vobec nie na skodu veci, pretoze nechava divakovi priestor na vlastne uvahy a teorie. Pre mna mimoriadne prijemne argentiske prekvapenie a som velmi vdacny Akademii, ze tento film ocenila, pretoze by som on zrejme nikdy nezavadil. 4,5/5* (22.03.2010)