Tajemství jejich očí

(CINEMA MUNDI 2010) Pro mě osobně jeden z formálně nejopojnějších filmů. Hladké přechody mezi jednotlivými žánry; precizní dávkování informací, kdy divák očekává předvídatelnou velkou pointu, ale nakonec je předchozí zasazeno do zcela nového rámce dodávající viděnému na komplexnosti; stylistická nápaditost při inscenování mizanscény a především orientaci v prostoru (několikaminutová scéna na stadionu v "jednom záběru"); tři zcela odlišné módy vyprávění, které jsou od sebe v některých chvílích k nerozlišení (současná rovina, kniha o minulosti, vzpomínky na minulost); chytré postavy otevřeně kritizující to, co by mohlo být považováno ze strany diváka za nedostatek a vůbec ironizující melodramatičnost či poukazující na nepodstatnost detektivního pátrání (protože pachatel je odhalen brzy, jde jen o to ho chytit). Je mi jasné, že tyhle nadžánrové pecky nedostávají Oscara, ale za sebe mám v kategorii Nejlepší zahraniční film jasno. P.S. Oprava: dostávají, a jsem tomu rád. (25.02.2010)

Nevím, proč se ode mě čeká, že si budu automaticky ucvrnkávat do kalhot z toho, že malá kinematografie se zmohla na něco, co bychom v případě USA nebo jiné profláklé filmové země považovali za vcelku slušný detektivkový standard. Sbírka žánrových klišé postavených vedle sebe bez nějakého odůvodnění nebo ozvláštnění. Motiv pomsty, posedlosti, osudového případu (do poslední čtvrthodiny se však jedná o nijak nenormální záležitost) viděn stokrát a lépe a bez půlhodinového závěru. Co je na programu dál? (29.07.2010)

Snímek, který mezi zdejšími uživateli vyvolal tak rozporuplné reakce (a mnohdy i značnou vzájemnou nevraživost, pohříchu plynoucí z rozdílného vkusu) ve mě vzbudil nemalou zvědavost a shlédl jsem ho s opravdovým zájmem. A za sebe musím říct, že jsem rozhodně nelitoval. Nenašel jsem v něm bůhvíjaká filozofická poselství a skryté významy, ale už vůbec mi nepřipomínal pokleslou a nudnou telenovelu.Tento dobře napsaný a výborně vypointovaný příběh, vypovídající mimo jiné i o složité argentinské minulosti, mne jednoduše bavil a nenudil jsem se u něj ani chvilku. (07.11.2010)

Takové hledání spravedlnosti po argentinsku. Něco, jako kdyby Pat a Mat vyšetřovali vraždu. Ale protože jsme v Argentině, musí tu být i láska, pokud možno se spoustou překážek, aby vydržela alespoň na 100 dílů v telenovele. Všechno to trošku (víc) přetřeme sentmentem, melodramatickým vzdycháním, kapkou šminek, až se skoro povede zakrýt hlavní a jedinou myšlenku příběhu, a tou je, jestli je smrt dostatečným trestem za vraždu. Myšlenka je dobrá a stojí za to film dokoukat, ale ..... ta omáčka mi fakt nechutnala:-( (18.09.2015)

Mám tyhle typy filmů rád. Nenápadný, ale zajímavý. Na druhou stranu ale většinou u těch nenápadných hrozí, že budou taky nudný a strašně se televizně táhnoucí. No a u tohodle jsem to prožíval tisíckrát tolik. Protáčel jsem se v posteli jak zběsilej. Ale teď nevím, jestli to bylo víc filmem nebo tím, že jsem v pokoji i večer měl třicet stupňů. Vedro je občas nesnesitelná věc. (15.06.2010)