Tajemství jejich očí

Děj mě zaujal hned od začátku. To je vždycky dobrý znamení! Jenže je to trochu jako houpačka, místy to graduje a napětí se dá krájet a vzápětí se ocitáte v zápletce dvou hlavních hrdinů, jako vystřižené z červené knihovny. Vyústění příběhu se mně docela líbilo, ale zase to celkem zabil konečný příval romantických řečí. (05.09.2011)

Dobrú chvíľu mi trvalo, než sa mi podarilo adaptovať na oscarový, povedzme že romanticko- dramatický kriminálny triler z južnej Ameriky. Problémom bola oná žánrová nevyhranenosť, ktorá postupom času presáva vadiť, aby film nakoniec vyznel ako súdržný celok. Vedel som, že má prekvapivú pointu, na ktorú som neprišiel, za čo má film ďalšie plusové body. Dľžka je asi mierne prehnaná, stačilo by vystrihnúť 15 minút, Tajomstvo by potom vyznelo celistvejšie a menej okázalo. Oscarových konkurentov si už nepamätám, takže hodnotiť podľa kvalít jeho súperov tento film nebudem. (13.07.2012)

Jsem nadšen. Dvě drobné chybičky již velmi trefně pojmenoval Marigold - taky mně mírně zchladila místy až příliš okatá práce maskéra a nepatrné náběhy k telenovelové melodramatičnosti. Z řemeslného hlediska ale jde o tak nechutně dokonalý film, až mi z toho běhal mráz po zádech. A to je pocit, na který jsem v poslední době téměř zapomněl. Umně propletený, ale nezmatený scénář evokuje tísnivou atmosféru nostalgie - nostalgie po tom, co jsme promrhali a ztratili, nejen po lidech a věcech, ale i situacích, příležitostech a nadějích. Tato éterická příchuť je ale "pouhým" bonusem ke krásné poctě oldschoolovým krimifilmům - filmům, v nichž kralovaly ostře vykreslené postavy (Sandoval!) a hrubý realismus akce. Každý pětihvězdičkový film musí obsahovat hned několik scén, které mě trefí na solar - zde jsou tři z nich : strhující one-shot záběr honičky na fotbalovém stadionu / jemně rozehrané vzrušení a následné zklamání mladé právničky v okamžiku, kdy si Esposito přijde promluvit o "jedné věci" / Sandovalova oběť. ¡Viva Argentina! (16.05.2010)

(CINEMA MUNDI 2010) Pro mě osobně jeden z formálně nejopojnějších filmů. Hladké přechody mezi jednotlivými žánry; precizní dávkování informací, kdy divák očekává předvídatelnou velkou pointu, ale nakonec je předchozí zasazeno do zcela nového rámce dodávající viděnému na komplexnosti; stylistická nápaditost při inscenování mizanscény a především orientaci v prostoru (několikaminutová scéna na stadionu v "jednom záběru"); tři zcela odlišné módy vyprávění, které jsou od sebe v některých chvílích k nerozlišení (současná rovina, kniha o minulosti, vzpomínky na minulost); chytré postavy otevřeně kritizující to, co by mohlo být považováno ze strany diváka za nedostatek a vůbec ironizující melodramatičnost či poukazující na nepodstatnost detektivního pátrání (protože pachatel je odhalen brzy, jde jen o to ho chytit). Je mi jasné, že tyhle nadžánrové pecky nedostávají Oscara, ale za sebe mám v kategorii Nejlepší zahraniční film jasno. P.S. Oprava: dostávají, a jsem tomu rád. (25.02.2010)

Nebýt skvělého konce, tak asi půjdu s hodnocením o něco níže, ale nemůžu si pomoc. Takovou kriminálku jsem dlouho neviděl. Na začátku odhalíte veškerá pravidla hry, vstoupíte do příběhů a na konci se všechny kapitoly uzavřou. Jak by správný detektiv řekl: "Případ uzavřen." Konečně něco neokoukaného a vy si vychutnáváte příběh, neznámé herce, cizí jazyk, sytost barev apod. Režisérovi Campanellovi úspěch přeji a snad už se vymaní ze spárů seriálového režiséra, i když epizody pro seriál House M.D. by mohl točit dál. Mezitím však snad dostane nabídku na zajímavý, ryze americký film. (28.02.2010)