Špičák

"Mami! Našiel som dve malé zombie..." Skutočne neviem ako sa k tomuto filmu vyjadiť, momentálne fakt nie. Chvíľami som si pri ňom spomenula na Triera, chvíľami na atmosférou veľmi podobného Borgmana, chvíľami som sa aj pristihla, ako ľutujem sama seba, že to pozerám. Ale keďže ma zaujíma všetko netradičné, všetko čo vybočuje a vidím v tom aspoň minimálnu pointu a zmysel, zvedavosť prevyšovala a ja som to úspešne dopozerala. Teda, či úspešne a bez akejkoľvek ujmy, to ukáže až čas. Každopádne verím, že ak už nič iné, tak som aspoň čo-to odkukala z pôsobivého oslavného tanca dvoch sestier a sľubujem, že získané skúsenosti využijem na najbližšej párty. (30.12.2015)

Nevadí mi určitá zvrhlosť, ani erotika a ani incest-vo filme samozrejme:) Ale vadí mi násilie na zvieratách a to aj len to naznačené. Musím preto dať to najnižšie hodnotenie. Myslím si, že nie je žiadny problém natočiť kvalitný snímok aj bez vraždenia mačiek, alebo iných živých tvorov. Začínam na podobné filmárske praktiky byť už silne alergická! (31.03.2014)

Velmi silný film. Je sice škoda, že mě film zaujal až v půlce druhé, ale přesto jsem měl znepokojivý pocit při sledování. Sice film není divácky příliš vděčný, nemohu říct, že bych se skvěle bavil, má to pomalejší průběh, pervérzní scény, prapodivné hlášky, nesympatické herce i jejich chování, ale dvě scény v závěru mě docela rozhodily a to hodně sick taneček, ze kterého jsem si málem musel vzít prášek a poté scéna s činkou, což zabolelo i mne. Zvláštní, divný film, ale má něco do sebe. 65% (14.06.2015)

Řecký klenot Yorgos Lanthimos nejednou představil zajímavou myšlenku, nejednou dokonale šokoval a předložil živočišné momenty. Už ve své domovině rýpal do bizarních a velmi křehkých mezilidských vztahů. A už tehdy testoval, co publikum snese. Vytvořil absurdní svět jedné rodiny, ve kterém vládne autoritativní otec, který jako jediný opouští dům s velkou zahradou a vysokou zdí. Okolní prostředí platí za to zlé a závadné, rodiče kontrolují emoce, koníčky, tužby, názory – prostě vše svých tří prakticky dospělých dětí. Dvou dcer a jednoho syna. Potomci hrají nesmyslné hry, poznávají sexualitu, v momentě ohrožení se učí štěkat, jindy za dobrý výsledek nebo chování dostanou od papá nějaký ten dárek. Ten potlačuje vše, co by mohlo ohrozit cokoliv z toho, co za dlouhé roky pečlivě vybudoval. Jenže pak začne ze své fabriky vozit vetřelce – zaměstnankyni bezpečnostní agentury, která má synkovi roztahovat nohy. Střežený režim se tak začne bortit. Civilizaci popírali už mnozí jiní tvůrci, Lanthimos nic moc nevysvětluje, nezdůvodňuje. A ani nesoudí. Nejde o herecké výkony, jde o fyzické bytí, nejde o dialogy, nýbrž o jakýsi přednes. Postavy zabírá třeba jen od pasu dolů, jednou je nechá fyzicky vyblbnout (hudebně-taneční vložka na oslavě výročí svatby), jindy je nechá nesmyslně jednat. Je to odvážné, chladné, klaustrofobické, divné. Prostě přijměme fakta a nechejme se unášet jinakostí. (24.02.2019)

Film s vyhroceným výchozím konceptem o rodičích, kteří své potomky izolují od zhoubných vlivů vnějšího světa, je na jedné straně podnětný a v mnoha momentech mrazivý, ale současně je příliš okatě strojený a šokantní. Mezi klady filmu patří zpracování bizarního a zvráceného života v inkubátoru rodinného sídla. Bohužel kauzální i logická nekonzistence příběhu a občasná tezovitost při zobrazení diskutabilní moálky rodičů film posouvají více směrem k toužebně skandální podívané pro svět po Fritzlově aféře, které se tvůrci zřejmě snažili vyhnout (alespoň soudě podle nezaujatě strohé formy). (31.10.2009)