Obsahy(1)
Dysfunkční rodina, odříznutá od okolního světa. Tři děti nemají jinou možnost než se podřídit pravidlům, která jim vnutil jejich otec. Jediná osoba, která je smí navštěvovat, je Christina, která uspokojuje chlapcovy sexuální potřeby... Otec, matka a jejich tři děti žijí v domě na okraji města. Dům je obehnán vysokou zdí, za který děti nikdy nechodily. Procházejí zvláštní formou vzdělávání a baví a nudí se tak, jak to jejich rodiče považují za vhodné, bez sebemenšího vlivu okolního světa. Věří, že letadla, která jim létají nad hlavou, jsou hračky, a že zombie jsou žluté květinky. Jediným cizím návštěvníkem domu je Christina, zaměstnankyně továrny, která pravidelně přijíždí uspokojovat synovy sexuální potřeby. Celá rodina si ji oblíbí, zejména nejstarší dcera. Jednoho dne jí Christina daruje čelenku, jež září v šeru jasnou barvou, a požaduje za ni protislužbu... (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (295)
„Brzy vaše matka přivede na svět dvě děti a jednoho psa.“ Absurdní už od prvních vteřin (učení nových slovíček). A stejně jako třeba uspokojování syna naprosto sterilní a mechanické po celou svou dobu (myšleno ovšem v kladném slova smyslu). Postavy divné, jako z jiné galaxie (výborně vylíčený svět sám pro sebe). Podivná disciplína, bodový systém, slova, kterým dávají rodiče jiný význam, nutnost maximálně slušného vystupování, hry dětí, výchova a žití v (průběžně aktualizovaných) bludech. Statická kamera, která se kvůli postavě nikdy nepohne, pomalé plynutí příběhu. Scény jako třeba poslouchání hudby u sexu, štěkání, dědeček Sinatra a mnoho dalších jsou až groteskní, na druhé straně pasáže s kočkou, videokazetou, přehrávačem či činkou zase hodně drsné, skoro brutální (celkově se film čím dál víc zvrhává, a to jak v již zmíněné násilnické otázce, tak i té sexuální, která je vskutku také hodně bizardní). Dost otevřený konec (nebo naopak „zavřený“, chcete-li). A pokud vás tahle podívaná zcela nemine, nebo ji otráveně nevypnete, dočkáte se slušného nášupu absurdních, ale ve své podstatě hrozně vtipných hlášek. Divná podívaná, která však člověka něčím zároveň fascinuje a přitahuje. Slušné 4*, panu režisérovi určitě ještě v budoucnu dám šanci mě ohromit. „Zvíře, které nás ohrožuje, je "kočka". Nejnebezpečnější zvíře jaké existuje. Žere maso. Žere hlavně maso malých dětí. Poté tělo svých obětí roztrhá drápy. Ostrými zuby sežere hlavu a tělo své oběti.“ ()
Aneb co se nestane když laskáte poštěváčky a sledujete VHSky s filmy 'Rocky' a 'Úsvit mrtvých'.... Špičák je jednoduše definicí a esencí sociální satiry, která lukrativně využívá paradigma dominového efektu z hlediska gradace narativu. Pointa zprvu není jasná, a divák tak ani zhola nemá sebemenší ponětí, vo co tady vlastně jde - a nepomůžou vám k tomu ani unáhlený dedukce, natožpak predikce. Snímek totiž na první pohled vzbuzuje dojmy spontánní improvizace či mystifikace, která nectí jakoukoliv pragmatickou zákonitost či hierarchii fikčního mikrosvěta - mnohdy až bizarními dialogy a jejich atektonickou výstavbou počínaje, absurdní hereckou choreografií a expresí protagonistů konče. Ta zvrácená pečlivost, s kterou Yorgos vede své aktéry jako epileptické karikatury, je de facto totální bizár (viz. scénka s tanečkem), ovšem jeho pojetí minimalismu je excelentní - totéž platí pro vztahové peripetie a destrukci rodinných vazeb.... Nakonec se z tohoto prapodivnýho kolotoče vyklubal dechberoucí a zcela atypický milník dystopického subžánru, geniální sociologický experiment, a v neposlední řadě rafinovaná kritika rodičovské diktatury, kterej prostě nemá sebemenší chybu. Je to zvrhlý, klaustrofobický, nesnesitelně provokativní. Pokud tedy existuje originálnější řecká žánrovka s tak kuriózní premisou, zabalte mě do athénského saténu a upalte mě zaživa extra panenským olivovým olejem. Tak ženiálně vypointovanou scenáristickou perličku, která si navíc zaslouží nejedno zhlédnutí, nevidíte každej den - Yorgos má kreativní fištrón jak málokdo! Yorgos je král. ()
Scénář: Efthymis Filippou, Giorgos Lanthimos .. Hanekeho škola. A podobně jako starý Němec bude i tento mladý Řek rozdělovat publikum na odlišné tábory. Já skončím v tom neutrálním, kdy si povzdechnu nad prostým scénářem, který mnohé nechá jen náznakům a rámec nepředstaví vůbec a vše je zahalené do strohé formy převážně statické kamery, kdy se jde za až šokujícím cílem. Každopádně zajímavý, dosti jiný počin. ()
Totální úchylárna, která se navíc děsně vleče, ale pravdou je, že něco takového se jen tak nevidí. Mešuge rodiče drží dospělý děcka v jejich sausforku a nutí je dělat nemorální prasárny. O nějakým přesahu díky hláškám se nehodlám bavit, je to zvrhlá kokotina. Tři wtf hvězdy a neutrálních 50%. Nedoporučuju. ()
Dlouho jsem tenhle snímek odkládal a kdybych věděl co z toho vyleze ani bych se do něho nepouštěl. Tenhle film se snaží za každou cenu šokovat, ale nemá na to koule. Je to neskutečně divná a hlavně nudná záležitost. Fotr byl magor a tím pádem i všichni z jeho rodiny. Víc bych to nerozmazával. Nechápu komentář uživatele J*A*S*M - cituji : Tohle v jistým smyslu skoro překonává i ten nechvalně proslulej Srpskej film - konec citace. Jen se chci zeptat J*A*S*M na čem jedeš ? Nechápu jak vůbec někdo může tyhle filmy dávat do spojitosti. ()
Galéria (17)
Zaujímavosti (14)
- Inspirace pro film vznikla kvůli diskuzi, kterou Yorgos Lanthimos měl s několika přáteli, kteří se chtěli oženit. Když Lanthimos vyjádřil pochybnosti o samotné instituci a rodině, byl zasažen představou o tom, co se stane s člověkem, který by šel do konečného extrému chránit svou rodinu. (orkadimenza)
- Keď Otec (Christos Stergioglou) pustí pieseň, ktorú po svojom nazval „Grandfather“ (Frank Sinatra), v skutočnosti to je pieseň „Fly Me to the Moon“, na kope vinylových platní je viditeľný obal albumu: „Making Movies“, album vydaný v roku 1980. (Pat.Ko)
- Jedná se o první řecký film, který byl za desetiletí vybrán do oficiálního výběru filmového festivalu v Cannes. (Azurose)
Reklama