Dokonalý zmysel

|| Scenár: Kim Fupz Aakeson | Hudba: Max Richter | Produkcia: Malte Grunert | Distribúcia: Senator Film Verleih | Štúdio: IFC Films | Rozpočet: ? $ | Tržby: 908,000 $ || Hodina a pól videoklipového trápenia sa postáv v apokalipticky sa rútiacom svete. Pridať trebárs trochu filmovej štruktúry a menej patetickej epickosti, a bol by z toho plnokrvný trhák s výbornou hereckou dvojkou. Takto film len pohladí hranu naších zmyslov. (27.04.2013)

Pět fází vynuceného vyrovnání se s nelidskostí a zkázou, kterou jsme způsobili světu i sobě navzájem, na cestě k obnovenému lidství. Po lítosti a vzteku přichází přijetí, z nezbytnosti, a procítění ryzí úchvatné tresti toho, co znamená být a milovat. ***** All the things beyond fat and flour. ***** Jednoduchý koncept. V přehlcené době stresu, únavy, izolovanosti, nedůvěry, destrukce ekosystému i lidských hodnot a krysích závodů ke dnu se teprve odnětím všech možností, jak se ještě dál zaměstnávat, bavit a ubližovat, stávají otupělí lidé znovu citlivými, vnímavými a soustředěnými jen na to, na čem doopravdy niterně záleží, a v úplné bezbrannosti a odevzdanosti jimi znovu proudí ryzí láska a úžas ze zázraku života a spolubytí. I když už to vědomí nebude možné k ničemu využít, samo o sobě je ve své naplněnosti utišující a hojivé. Dokonaná tragédie, která naplní svůj účel: po katastrofě nastává katarze, očištění. *** Film, který naprosto bez patosu a emočního vyděračství zvládl svou náročnou látku, způsobuje zimnici, zastavuje dech a vyvolává jímavou reflexi a dojetí. Kamera, střih i zvuk jsou bravurně podřízeny celku, umocňují postupné vyznění ztráty smyslů a posilují emoční náboj v dramatickém spádu až do neúprosného, odzbrojujícího a právě tak děsivého jako uklidňujícího finále v tichu a tmě, zpátky v lůně bezpodmínečné lásky. *~ (16.12.2022)

Podle mě velmi pěkný film. Sice by se mi více líbil, pokud by se vypustila ta apokalyptická omáčka okolo, a byl by to jenom čistý romantický slaďák sledující vývoj vztahu ústřední dvojice. Ale to by byl už docela jiný film :-) Při sledování jsem si uvědomil, jak mě neskutečně baví Eva Green - ta herečka je naprosto fantastická a dosud jsem ji neviděl ve vyloženě špatném filmu (resp. v takovém, kterému bych dal méně než 4 hvězdy). Rovněž se mi velmi líbila hudba - už se těším, až si budu moci pustit soundtrack. Za mě celkově asi spokojenost - film mi sice přišel krapet dlouhý a ne vše mi tam sedlo na 100%, ale 4 hvězdy dám za sebe úplně v klidu. Poznámka závěrem: film mě mimo jiné přiměl k myšlence, jaký život asi vedou lidé, kteří jsou skutečně postiženi v podstatě stejnou ztrátou smyslů jako v tomto filmu - oká, čich i chuť jsou jen takové třešničky na dortu, bez toho se dá v pohodě žít, ale vemte si, že vážně existují lidé, kteří jsou slepí i hluší současně - jaký to asi musí být život?! (19.11.2013)

Snímek o postupném ztrácení smyslů mě zanechal chladným. Zajímavý námět je zpracován bez atmosféry a napětí. První dvě třetiny jsem protrpěl! Přitom herecké výkony obstojné, kamera velmi dobrá, snad jen hudba se nedostala pod kůži vůbec. Místo syrovosti, špíny, hrůzy a strachu je film prozářen sluncem a úsměvy. Dobře, poselství má zřejmě znít: nikdy to nevzdávej! Jenže mně z toho vyšel kalkul, kterému nevěřím.... Kýčovitý snímek drží nad vodou jen neúprosný konec, což je zatraceně málo. Každý holt není Lars von Trier... (04.10.2016)

Originálny no nie až ta zaujímavý pokus prepojiť silný emocionálny vzťah medzi dvoma mladými ľuďmi do apokalyptického kontextu. Boli tu filmy, kde sila lásky bojovala proti ničivému osudu či iným katastrofickým okolnostiam ( Jack a Rose na Titanicu napr. a mnohé iné...). Nepamätám si však film, kde popri rozvíjajúcej sa katastrofe a milostnom vzťahu by boli pozasúvané dlhé sekvencie obrázkov, ktoré mapujú kľúčové problémy tohto sveta a zároveň tým objasňujú to, čo si divák s priemernou diváckou zručnosťou vie vyvodiť aj sám. V tom je film určite originálny, neplatí, že aj zaujímavý. Obrazové vsuvky v priebehu rozvíjajúceho sa príbehu boli jednoducho navyše. A s tými filozofickými sa režisér mohol lepšie pohrať, pretože spôsob aký zvolil mi prišiel režisérsky lacný a nevkusný. David Mackenzie prejavil určite osobitý pohľad na zánik ľudstva, využil prácu s temnom, nepotreboval na to ani špeciálne efektné zábery, ktoré by podtrhli katastrofický efekt. Popracoval so sivou,čiernou, najoptimisticky pôsobiacou farbou bola biela. Spomeniem aj tie momenty, ktoré sa nevydarili (pri strate zmyslov), kde som sa miesto pochmúrenia skôr bavila ako na groteske. (02.02.2012)