Dokonalý zmysel

V mnoha směrech intimní a strhující snímek, kterému je potřeba věnovat čas a soustředění. Poté můžete vnímat vizi myšlenek a dobře vygradovavé momenty, které vás osloví. Skvěle vymyšlené opouštění smyslů a následné reakce lid: žravost-necítění chutí, násilnost- hluchota, obnažená psychika se všemi různými stránkami...rozhodně je to snímek, který v člověku doznívá, když je k němu vnímavý. (06.02.2012)

Ten kdo psal oficiálního text distributora musel přijít nejen o veškeré smysly (včetně toho šestého), ale především o prostý zdravý rozum. A nebo musí ten film upřímně ze srdce nenávidět. Což je stejně nepravděpodobné jako že by Perfect Sense někdo upřímně miloval; na to jsou v něm originalita a forma příliš upřednostňovány na úkor všeho ostatního. Sice více zajímavé (a nedotažené) než opravdu dobré, ale naštěstí zajímavé tím správným způsobem. (10.03.2012)

Námet o apokalypse prameniacej z toho, ako ľudstvo postupne prichádza o všetky zmysly (!), je v podstate fascinujúci a bez debaty originálny. Neviem o tom, že by som niečo také videl v nejakom z tých tisícok a tisícok filmov, ktoré mi v živote prešli očami. A Ewana McGregora mám rád; pripadá mi ako jeden z mála hercov, ktorí to majú v hlave upratané. A Eva Green je samozrejme tiež fajn, lebo sa pred kamerou veľmi rada vyzlieka a má veľmi zvláštnu, sexi auru. Problém je v tom, že po zaujímavom rozjazde (a pred vcelku pôsobivým koncom) to začne dosť prudko nudiť a miestami až iritovať (nemalá časť deja je „hluchá“, v inej po sebe všetky hystericky vrieskajú, čo tiež nie je príjemné). Výsledné pocity sú veľmi zmiešané. Chápem hodnoteniam 80% a vyššie, i hodnoteniam 40% a nižšie. Ja dávam 40%. Sory, Eva. Viem, že si sa poriadne snažila. Ale na môj vkus je to proste príliš... čudné. (16.03.2017)

Snesitelně romantický film o postupné zkáze lidstva se nesnaží o přílišnou mravokárnost, i když jasné rozčlenění na lidstvo a ostatní nenakažený život zde je, dokonce ani o depresivnost, ale především zvedá ukazováček a stále silněji jím hrozí. Ale co naplat, jsme jako bójky, byť tisíckrát potopeny, vždy se pokusíme vyplout na hladinu a dominantně se na ní opět usadit. (27.03.2022)

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)