Dokonalý zmysel

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)

Námet o apokalypse prameniacej z toho, ako ľudstvo postupne prichádza o všetky zmysly (!), je v podstate fascinujúci a bez debaty originálny. Neviem o tom, že by som niečo také videl v nejakom z tých tisícok a tisícok filmov, ktoré mi v živote prešli očami. A Ewana McGregora mám rád; pripadá mi ako jeden z mála hercov, ktorí to majú v hlave upratané. A Eva Green je samozrejme tiež fajn, lebo sa pred kamerou veľmi rada vyzlieka a má veľmi zvláštnu, sexi auru. Problém je v tom, že po zaujímavom rozjazde (a pred vcelku pôsobivým koncom) to začne dosť prudko nudiť a miestami až iritovať (nemalá časť deja je „hluchá“, v inej po sebe všetky hystericky vrieskajú, čo tiež nie je príjemné). Výsledné pocity sú veľmi zmiešané. Chápem hodnoteniam 80% a vyššie, i hodnoteniam 40% a nižšie. Ja dávam 40%. Sory, Eva. Viem, že si sa poriadne snažila. Ale na môj vkus je to proste príliš... čudné. (16.03.2017)

Veľmi zvláštne natočený film. Priznám sa, nemám moc v obľube takýto kvázi dokumentárno-vyprávačský štýl. V tomto prípade mi to však až tak nevadilo, pretože obsah prevážil nad formou, a to vrchovato. Atmosféra bola tak zdravo depresívna, presne toľko, aby si človek uvedomil, že je všetko v háji a blíži sa koniec... vlastnou vinou. Neostáva nič iné iba na poslednú chvíľu precítiť tie skutočné, pravé hodnoty, ktoré by mali byť samozrejmosťou v každom z nás. Páčila sa mi aj myšlienka, ako mal každý zmysel priradenú určitú charakterovú vlastnosť alebo emóciu a ako bola vo filme vysvetlená jeho strata. Čuch bol spojený so smútkom, chuť s nenásytnosťou, sluch s hnevom, zrak s porozumením a túžbou pomáhať iným. Proste film na zamyslenie. 85/100 (04.12.2013)

Dokonalý zmysel určite nie je dokonalý film, čím je pre mňa dokonalý. Protipól Emmerichovej deštrukcie v podaní anglických nezávislých tvorcov je však emocionálne pohlcujúca s krásnou myšlienkou. Tá je samozrejme predvídateľná, ale akýkoľvek iný záver by bol pre mňa sklamaním. Šťastie, že sa tak malému filmu upísali McGregor a Green, čím sa dostal do širokej distribúcie. (18.05.2012)

V mnoha směrech intimní a strhující snímek, kterému je potřeba věnovat čas a soustředění. Poté můžete vnímat vizi myšlenek a dobře vygradovavé momenty, které vás osloví. Skvěle vymyšlené opouštění smyslů a následné reakce lid: žravost-necítění chutí, násilnost- hluchota, obnažená psychika se všemi různými stránkami...rozhodně je to snímek, který v člověku doznívá, když je k němu vnímavý. (06.02.2012)