Stalingrad
Obsahy(1)
Hitlerovy příkazy zněly neustupovat a nevzdávat se, v kruté zimě tak zahynuly více než dva miliony mužů. Boj o Stalingrad se tak stal přelomem ve vývoji války a Německo se z této zničující porážky nikdy nevzpamatovalo. Brutální realitu můžete vidět očima německého důstojníka Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann) a jeho čety. Sledujte příběhy obyčejných německých vojáků, kteří poznávají pravou povahu režimu a nadšení z budování Třetí říše u nich pomalu přechází v rozčarování a v touhu dostat se za každou cenu domů. (Magic Box)
(viac)Videá (2)
Recenzie (285)
Rozhodně válečný nadprůměr, který (v porovnání s americkou tvorbou) menší rozpočet kompenzuje přesnou znalostí reálií a úctou k historii, kvalitním příběhem a hereckými výkony - třeba Heřmánek jako jednoruký hauptmann je super. Z celého filmu mám nejradši někde ve druhé polovině filmu přepadení kolony ruských tanků... hmmmmm.... Z toho, co jsem zatím viděl, má tohle ke reálnému Stalingradu asi nejblíž. ()
Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% ()
Päťdesiat rokov od najväčšej bitky v dejinách nakrútili Nemci svoj pohľad na ňu. Na historický veľkofilm asi neboli peniaze a bolo naň aj neskoro. Namiesto toho sa Vilsmaier na malej vzorke nemeckých dôstojníkov a vojakov pokúsil ukázať ich videnie veľkej bitky. Nie vždy sa mu to darilo uveriteľným spôsobom. Viackrát som prevrátil oči nad myšlienkovými a obrazovými klišé, ktoré sa vo filme vyskytovali. Nadmerné množstvo epizód film zahltilo na úkor drobnokresby postáv a technické nedostatky ho odsunuli do šedivého priemeru. Možno to znie neuveriteľne, ale ja som sa pri tomto filme dosť nudil. A to by som sa pri dvojtísícom hodnotenom filme nemal. ()
Joseph Vilsmaier: Na východní frontě sníh.. Ať už máte na opaskové přezce Got Mit Uns, nebo nemáte - když se člověk ocitne uprostřed pekla, je absolutně jedno, z které strany do něj vstoupil, protože jen a pouze lidské charaktery napříč spektrem vojenských uniforem mohou udělat věci hrozné alespoň trochu lepšími. Režisérsky i herecky nepříliš zvládnutý snímek, který však určitě zaslouží uznání za zdůraznění obyčejné lidskosti potlačením pro válečné snímky typické glorifikace hrdinství a pohrdání zbabělostí. Ono totiž většinou, když historikové tvrdí, že se nějaký voják vrhl na zamrzlé cestě sebevražedně pod pás jedoucího tanku a s odjištěným granátem zařval: „Za stranu! Za lidi!“, vyjde nakonec najevo, že volal: „Zasrané náledí!“ Ty dvakrát dvě bedny vody měli aktéři předem prohrané sázky zrovna poslat Adolfovi do berlínského bunkru.. ()
Z mého hlediska je to nejlepší válečné drama jaké jsem kdy viděl. Už jen proto, že to není pohled ze strany spojenců ale ze strany Německa. Trpěli i něměčtí vojáci, kteří museli bohužel poslouchat rozkazy svých nadřízených. Jejich činy pro mě nebudou nikdy zapomenuty. Odvaha jim nescházela, když vpochodovali do rudého ledového pekla. Nesmírně mě film zaujal. Ve filmu se objevila i známá česká tvář, Karel Heřmánek. To mě velmi potěšilo. 90% ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (20)
- Film vykresluje vojáky Wehrmachtu jako defacto ty „hodné“, kteří se nepodíleli na válečných zločinech a genocidě či o nich dokonce nevěděli nebo se jim snažili zabránit. Ani jedno není pravda, vojáci Wehrmachtu a dokonce i běžná německá policie byli běžně nasazováni na ty nejhorší zločiny, včetně genocidy či provozování vyhlazovacích táborů. Míra souhlasu mezi vojáky byla navíc tak vysoká, že v případě, že někdo odmítl splnit rozkaz, byl pouze převelen, nikoliv potrestán, neboť se vždy našel dostatek dobrovolníků. Stejně tak němečtí civilisté byli se zvěrstvy své země seznámeni, například díky dopisům, které posílali vojáci a policisté domů a ve kterých popisovali své zločiny. Tyto dopisy si lze přečíst například v knize „Černá zem“ od Timothyho Snydera. V jednom takovém dopisu například německý voják tvrdí, že vraždění židovských nemluvňat (které před střelbou vyhazovali do vzduchu, aby se trochu pocvičili ve střelbě) v Mohylevu je v podstatě „preventivní obrana“. Mýtus o nevinném Wehrmactu (Mythos der sauberen Wehrmacht) začal být šířen samotnými Němci po 2. světové válce ve snaze shodit jejich zločiny proti lidskosti na Hitlera a úzkou skupinku prominentních nacistů. (vojtaruzek)
- Na začiatku, pri vyznamenávaní vojakov vydá veliteľ rozkaz "Pozor!". O niečo neskôr ide poručík vyznamenať zvyšných dvoch vojakov a opäť vydá rozkaz "Pozor!", avšak medzi týmito dvoma rozkazmi nikto nedal rozkaz "Pohov!" (Johnny.ARN)
- Ve scéně, kdy ruské tanky útočí na Němce, vybíhá Němec v krycím bílém plášti. Jakmile je zasažen tanky a rozpůlen, plášť nemá a je pouze v uniformě. (Investman)
Súvisiace novinky
Největší námořní tragedie ve filmu
Německá televizní společnost ZDF oznámila, že natočí velkofilm o největší námořní tragédii. V lednu 1945 se přeplněný Wilhelm Gustloff po nárazu torpéda, jenž bylo vypáleno sovětskou ponorkou, během… (viac)
Reklama