GordonCZ

Bez debaty jeden z nejlepších filmů vůbec, ne-li nejlepší. Pro mě tedy určitě. Všechno tady naprosto brilantně funguje a zapadá do sebe, a to takovým způsobem, že film prostě a jednoduše spolknete na jeden hlt, i když ingrediencí a tím pádem i příchutí je zde dost. Zkrátka jako v životě...

Podle mého názoru je německo-český Stalingrad rozhodně jedním z nejlepších válečných filmů z období druhé světové války, které zatím byly natočeny. Na rozdíl od třeba Nepřítele před branami se nám totiž nesnaží podsouvat již tolikrát recyklované "strasti milostného trojúhelníku na pozadí válečného konfliktu", ale dává nám nahlédnout do nepoměrně reálnějších osudů hlavních hrdinů filmu. Sledujeme tak, jak se u přehnaně sebevědomých vojáků německého Wehrmachtu přetavují počáteční pochybnosti v definitivní ztrátu iluzí o válce i o Třetí říši a její ideologii. Na místě, kde je smrt všudy- a všudepřítomná tak bojují už jen sami za sebe a za své kamarády z jednotky, kteří se jim nezřídka stávají bližšími osobami, než jejich vlastní rodiny. Vyústění celého filmu pak naštěstí zůstane ve stejně syrově reálné rovině jako celý film, což mu přidává další plusové body v mých očích. Nebýt hudby (která přestože je naprosto skvělá, příliš opakuje stále stejnou skladbu), byl by to plný počet.

Takto skvěle to dopadne, když si Francouzi udělají srandu sami ze sebe a ze své porážky ve druhé světové válce, kterou jim Německo uštědřilo svým bleskovým tažením za pouhých 6 týdnů. Ještě štěstí, že mají statečné vojáky jako jsou Chaudard, Pithivier a Tassin ze 7. spojařské roty, kteří se v době "ukázkového ústupu" francouzské armády rozhodnou stát se jedním ramenem kleští ukrytým v lese pro případ, že by se situace obrátila a Němci by začali ustupovat. A při troše štěstí je možné, že tímto lesem ustupovat snad nebudou - zvlášť když tudy ani nepostupovali...

Po právu dnes již kultovní film o tom, jaké to "tehdy" bylo a nebylo. Je až neuvěřitelné, že se Janu Hřebejkovi podařilo do necelých dvou hodin vtěsnat tolik témat a navíc je ještě podat natolik výjimečně zábavnou formou. Navíc ani přehlídka českých hereckých hvězd filmu nijak neškodí, ale naopak jeho kvalitu pozvedá ještě o něco výše. Možná je to i díky celkové pohodě, která vyzařuje s jednotlivých herců a tím pádem i z celého filmu. Nezapomenutelná je v tomto smyslu zejména krátká improvizovaná scénka s prskavkou v podání Bolka Polívky.

Jednoduše klobouk dolů před hereckým mistrovstvím Bruno Ganze, který zde podle mého názoru dokázal ztvárnit dosud nejvěrnějším způsobem charakter Adolfa Hitlera, a to ještě k tomu ve zlomových chvílích bitvy o Berlín, kdy je již konec války na dohled. Ganzovo studium Hitlerovi povahy a mimiky před natáčením jednoznačně přineslo ovoce, takže často lze mezi nimi jen stěží rozlišit. A prakticky jen a pouze Bruno Ganz dokázal přetvořit tento film v naprosto ojedinělý zážitek, který si zaslouží ocenění nejvyšší - tedy plný počet hvězdiček.

Wir müssen zusammenhalten, aneb o strastech obyčejných lidí za německé okupace, kteří se shodou okolností stanou jedněmi z mnoha bezejmenných hrdinů války. Josef Čížek totiž i přes riziko, jakému vystavuje sebe i svou manželku, schová ve svém bytě Davida Wienera, židovského mladíka z rodiny jeho bývalého nadřízeného. To, co z tohoto filmu dělá naprosto vynikající snímek, ale není jen možnost sledovat strastiplné osudy, které Čížkovým toto rozhodnutí přináší, ale především jednotlivé charaktery, které nám dávají šanci srovnat rozdílné pohledy na to, jak se vyrovnat s realitou okupace. A to, že realita nebývá nikdy jen černobílá, nám umožňuje pochopit nejen postava Bolka Polívky nebo Jaroslava Duška, ale také Jiřího Pechy.

Ztřeštěná parodie o slavném Robinu Hoodovi, po které se už jen těžko dokážete podívat na originál, aniž byste se nesmáli. Poměrně dobře se totiž drží příběhu právě původního filmu o Robinu Hoodovi a jeho jednotlivé části paroduje natolik povedeným způsobem, že se v podstatě už po prvním shlédnutí stal jednou z mých nejoblíbenějších komedií. Popsat zde na pár řádcích jazykový chytáček, Mrkala, Jeníčka, souboj v lukostřelbě, šerifa z Lotringhamu nebo Pannu Mariannu ale není možné, takže kdo ještě neviděl, měl by to rychle napravit.

Zajímavý koncept spočívající ve spojení scifi o mimozemšťanech s apartheidem (a vlastně s obecným strachem z čehokoliv cizího). Na tento film jsem se těšil hodně a musím říct, že mě právě tímto konceptem i celkovým zpracováním balancujícím na hranici dokumentu velice mile překvapil. Navíc kladně hodnotím i to, že se svým způsobem částečně přibližuje filmu E.T., protože se nebojí po právu zobrazit některé postavy lidí jako záporné a naopak "kreveťáky" jako ty kladné hrdiny, dokonce až oběti momentální lidské převahy nad jejich druhem.