Zakázaný člověk

Rozhodně musím pochválit zvolenou dvojici Švehlíka a Taclíka, kteří jako životní oponenti stojí proti sobě v kolbišti šermu, politiky i života. Ovšem celý děj se nějak příliš točí na okraji jejich vztahu a jen málokdy přejde někam, kde by se trochu pokusil ukázat kdo osoba K. Havlíčka vlastně byla, tady ho vidíme jako silného a tvrdohlavého pisálka, který často obětuje štěstí svoje a rodiny pro blaho novin a národa, ale národ a noviny ve filmu prakticky nejsou, je to jen abstraktní pojem se kterým operují nejen čeští vlastenci ale i úřady C. K tajné policii. Škoda, jinak celkově povedené, ale nic nového to světu nepřineslo, možná jen že měl krásnou ženu "Gabriela Marcinková". (15.02.2019)

Skvělý David Švehlík jako Karel Havlíček Borovský ( 1821-1856 ) a Taclík jako fiktivní konfident tajné policie, který na něj donáší a jehož hlášení jsou chronologicky ( sice jako z rychlíku ) vyprávěné milníky poslední třetiny života českého novináře a vlastence, o kterém jsem věděl jen tu historku o splašeném kočáře do Brixenu ( která tu není zfilmována - asi moc drahé ), ale až tento film mi ukázal, že to byla osobnost, kterou řešil samotný císař a která si opravdu zaslouží vlastní životopisný tv film. Režisérem je Dušan Klein, který to bohužel nepojal moc moderně a udělal z toho jakési unylé kostýmové bakaláře za málo peněz a bez emocí, dost nudně vyprávěné, uspávací. Trochu vzrušení měly pouze dvě scény - když manželka Havlíčka ( Gabča Marcinková v jedné ze svých první rolí - mladá a nádherná ) jela v zimě s károu poslat výtisky novin předplatitelům i přes zákaz tajné policie a pak když Sandra Nováková ukázala prsa. To je trochu málo, ale jako fanda histori dám slabší tři hvězdy. (30.06.2019)

"Zle, matičko, zle; Švarcenberci zde." Kdyby Havlíčkovi nebránil v rozhledu šosáckej pohled obrozence poloviny 19. století, nikdy by takovej blábol nenapsal; konkrétně rod Schwarzenbergů znamenal pro Čechy už od 17. století obrovské plus. Jinak ale byl Havlíček mimořádnou personou české politiky a žurnalistiky 19. století, což film moc pěkně ilustruje. Vůbec nevadí to zkratkovité podání, na které tu nadává každý druhý; děj naopak pěkně odsýpá, což jindy bývá velký problém biografických filmů. Je samozřejmě směšné, že všichni chodí oblékání v kostýmech, které jako kdyby teprve včera opustily krejčovské salony; a je veliká škoda, že Havlíčkovu manželku ztvárnila nevýrazná Marcinková, zatímco o moc lepší herečky, Vagnerová a především Anička Fixová, dostaly jen štěky. Zbytek ansámblu ale hraje na výbornou: u Švehlíka či Dlouhého to nepřekvapí, u Taclíka možná ano - a přitom právě on je na celém filmu nejživější a nejzajímavější, hned vedle Rousova (homosexuálního?) policejního ředitele Sachera-Masocha také nejrozpolcenější. Vlastně jsem mu celou dobu fandil, i když od začátku bylo jasné, jak to může skončit: byrokratická mašinerie bachovského porevolučního Rakouska totiž pomalu a nenápadně mlela nejen Havlíčka. (01.10.2012)

Skvěle navozena atmosféra habsburského mocnářství v 1. polovině 19. století. Havlíček si podobný zájem filmařů zaslouží, scénárista Martin Šafránek se možná mohl vyhnout zkratkovitosti, ale jinak tým Dušana Kleina odvedl poctivou práci - perfektní lokace, kostýmy, výborné herecké výkony a parádní hudební podkres Ondřeje Brzobohatého. (21.09.2009)

Klasická veřejnoprávní nízkorozpočtová fušeřina, nudná k zalknutí. Sledovat Taclíka s umělými kotletami by samo o sobě znělo jako špatný vtip, totéž však v bleděmodrém platí i o zbytku hereckého ansámblu - Zakázaný člověk je defilé mizerných herců (Vladimír Dlouhý promine) navlečených do historických kostýmů a odříkávajících stupidní repliky, které svým míšením češtiny s němčinou film místy posouvají téměř do roviny parodie à la Alles Gute. Klein látku zpracoval ubíjejícím a konvenčním způsobem, v němž tisíc a jedno ohrané klišé nechaly vzniknout filmařsky nezáživnému tvaru, poplatnému současnému televiznímu mainstreamu ve své nejprovařenější podobě. Při sledování podobných slátanin se nelze divit steskům stoupajícího počtu lidí, kteří by rádi zrušili koncesionářské poplatky - vědomí, že se z našich kapes financuje vznik podobných sraček, na náladě vážně moc nepřidá. Jediný důvod, kvůli němuž stojí tenhle výplod scenáristické bídy za pozornost, je odhalená scéna Sandry Novákové, kvůli níž jsem si to pustil - bezprostředně po dokoukání jsem ale smutně seznal, že mi to za ten jeden záběr vážně nestálo. (27.05.2013)