Pštrosí večierok

Najprv ma zaujalo herecké obsadenie. Je to výkvet generácie slovenských hercov koncom 60 a 70 tych rokov. Potom ma zaujal dej filmu. Strhujúci príbeh študentov, ktorí si bilancujú prežité chvíle v škole a po skončení školy. Výborný scenár a výborné výkony hercov nás držia stále v pozornosti. A na záver chcem upozorniť na famózneho Ctibora Filčíka. Aj preto dávam 95%. (11.06.2012)

Člověk po zhlédnutí takového filmu pomalu aby se bál vydat se na příští výroční sraz s bývalými spolužáky... Nekouká se na to zrovna příjemně, samé výčitky, zpovědi, stále se vrací otázky strachu, víry (důvěry), zodpovědnosti apod. Pro mě je jen drobet nevěrohodné, jak se rozpomínají postupně - a to i na poměrně zásadní informace. A taky jak pozorně se vzájemně vnímají, nikdo ani nedutá ani při opileckých výstupech Ctibora Filčíka - to mě taky trochu rušilo. :) Ale kdo si chce popřemýšlet nebo nahlédnout na atmosféru éry komunismu, nebude zklamán. "Mám ráda muže se zásadami; ale nesmějí na nich trvat." (26.02.2013)

Neviem si predstaviť podobnú drámu zo súčasnými slovenskými hercami. Príbeh sa odohráva v podstate v niekoľkých miestnostiach je výsostne postavený na hereckých výkonoch "starej školy" a výbornom scenári. Pštrosí večierok je metafora hovoriaca najmä to ,že je jednoduchšie strčiť hlavu do piesku ako pštros než čeliť možným problémom. Maturanti, ktorý sa stretli po 25 rokoch riešia najmä svoj vzťah k triednemu profesorovi, ktorý skončil vo väzení a ktorému nedokázali pomôcť. Nejedná sa však o jednoduchú čiernobielu výpoveď postáv a autor ich nedelí na dobré a zlé. Každá z postáv maturantov má svoj vlastný životný príbeh a konala tak ako mohla konať. Ústredným motívom je tu skôr obžaloba komunistického systému, ktorý z ľudí vytvoril figúrky strachujúcich sa o svoj osud. Pštrosia alegória tu má aj iný význam a to ten že pštros nedokáže lietať napriek tomu, že má krídla. Podobne ako sa za socializmu nedalo jednoducho cestovať ako je tomu teraz. (18.10.2009)

Ani dnes se nedaří natočit podobný film nebo inscenaci o atmosféře za nadvlády komančstva. Tento film jakoby předvídal normalizační předposranost většiny obyvatelstva....Herecké výkony nádherné a i v takové konkurenci bych vyzdvihl Františka Dibarboru.... (11.02.2013)

Slušné, na můj vkus snad trochu příliš tezovité. Herci výborní. (18.06.2014)

Bezpochyby najlepšia slovenská inscenácia a pravdepodobne najlepšia československá. (05.10.2014)

Před 89 bych jásal, jak je to úžasný. přitom je to 1000x obehraná rádoby sofystikovaná etuda na 68. (06.05.2023)

Vynikajúca pointervenčná komorná dráma prinášajúca polemiku a kritiku chýb socialistického režimu na pozadí pomaturitného stretnutia. Spolužiaci oktávy sú sociálny prierezom populácie, takže tu máme aparátčika, právnika, prekladateľku ale aj obyčajných ľudí, ktorí na prípade svojho bývalého profesora robia morálnu analýzu seba navzájom, ale vlastne aj spoločnosti ako celku. Takže čoskoro sa objavia výčitky a ospravedlnenia príčin neradostného stavu ako ľahostajnosť, strach či závisť, ktoré tvoria atmosféru povojnovej socialistickej spoločnosti vyrovnávajúcej sa s kolaborantami a zradcami. Produkcia je skromná, ale efektívna a dáva veľký priestor výborným hereckým výkonom slovenských hereckých elít podobne ako "12 rozhnevaných mužov". (23.10.2023)

4.5 *, úplně dokonalé to není, třeba ti herci vypadají starší než na 44 let. Také myšlenka se rozvíjí kolem trochu umělého jádra - viz dále. Ale skvělé dialogy a nevtíravá kamera si zaslouží uznání. Maturantů se sešlo tak akorát, aby se trochu pohádali a hlavně odhalili, jak naložili se svým životem v systému, který si na výrobu "zbabraných" generací mohl podat řadu patentů. Všichni zpytují, jak se během těch 25 let zachovali k jedinému člověku, svému třídnímu, pokud se jim nějak objevil v dalším životě. Při studiu za války ve Slovenském štátě (ano i to zde problesklo, podle Novotného na stěně si lze spočítat, v kterém roce odmaturovali) se svým "Sumcem" navázali blízké přátelství, ale léta dospělosti přinesla strach jakkoli pomoci člověku, který se režimu znelíbil. Pro dnešního diváka může být nepochopitelné, s jakou samozřejmostí všichni (i rebelanti) přijímají pravidlo socialistického státu, že jej žádný obyvatel nesmí natrvalo opustit - myšlenka, že by se profesor ze své zahraniční cesty nevrátil, připadá některým jako možná, ale i Ti uznávají, že by to byl prohřešek. Čili i odpůrci režimu v jádru přijali "ekonomickou" pseudoideu, že kdo se tu narodil, vychodil školy za "dělnické" peníze a musí si tuto investici odpracovat zde po celý zbytek života. (07.08.2014)

"No ja nemožem za to, že polárny kruh nie je pri Šamoríně." Tahle věta mi v různých verzích zůstala v paměti.  Smutný film o člověku, který se sice ve filmu neobjeví, ale celý je o něm a o tom, jak se dokázal obětovat pro své studenty, ale z nich nikdo pro něj. (17.11.2021)