Réžia:
Július PántikScenár:
Ivan BukovčanKamera:
Vincent RosinecHrajú:
Gustáv Valach, Július Pántik, Mária Prechovská, Mikuláš Huba, Vlado Durdík st., Eva Krížiková, František Dibarbora, Ctibor Filčík, Elo Romančík, Judita ĎurdiakováObsahy(1)
Televízna adaptácia tragikomédie Ivana Bukovčana. Príbeh ľudí, ktorí sa stretajú na pomaturitnom večierku a rozoberajú svoje životy. Stretnutie maturantov po 25-tich rokoch je priestorom pre duševnú očistu názorov a postojov v uplynulých rokoch. Vyššie morálne hodnoty usvedčujú zúčastnených z krivenia charakterov i vlastných názorov. (RTVS)
(viac)Recenzie (30)
"Ja by som pomohla. Ale zabudla som." Určite jeden z najlepších slovenských filmov, aké som kedy videl. Trocha ako 12 rozhnevaných mužov, ale takých špecifických. Takých našich. Možno o to mrazivejších. Lebo nejde "len" o jednu vraždu, ale o systémové zavraždenie celej spoločnosti. ()
Pomaturitní setkání po 25letém odloučení by mělo vyvolat u někdejších spolužáků spoustu krásných vzpomínek na dobu bezstarostného mládí, prvních lásek a kamarádství. To by ovšem nesmělo jít o generaci, která přečkala 2. světovou válku, budování komunismu a boj s vnitřním nepřítelem. Záhy se do nenuceného přátelského povídání vkradou nepříjemné tóny vzájemných výčitek, obviňování, sebelítosti, strachu a hořkosti. Katalyzátorem konfliktu je vztah k nepřítomnému třídnímu učiteli, který - jak se záhy ukáže - sedí ve vazební věznici pro pokus o ilegální překročení hranic. Postaví se za něj někdo z přítomných, když každý z nich má co ztratit, a rovná páteř v jejich věku a s jejich životními zkušenostmi zdaleka není samozřejmostí? Poněkud uměle naaranžovaná výchozí situace, kde překvapí i nízký počet účastníků oslavy, je vyvážena mimořádně silnou hereckou sestavou, která už možná dnešní mladé generaci českých diváků tolik neřekne, ale pro nás, odchované federací a společnou televizí, (nemohu zapomenout na pravidelná pondělní setkání se slovenskou televizní dramatickou tvorbou) představovalo kterékoli ze jmen zúčastněných herců pojem a velký respekt. Celkový dojem: 80 %. ()
Ivan Bukovčan bol autorom divadelných hier, pojednávajúcich o fatálnych morálnych dilemách. Aj tu: niekdajší spolužiaci z gymnázia riešia osudy ich triedneho, ktorý trpel za fašistov aj za boľševikov. Kým ako študenti mu za Slovákštátu vyjadrili rebelskými výčinmi podporu, za panovania ich samých (pretože za socializmu formálne vládli všetci zamestnaní ľudia) už len strkali hlavy do piesku. Ale dokázali svoj alibizmus obhájiť cynickým sebabičovaním, sebaľútosťou a trpkým obviňovaním iných. Zároveň dokázali aj priznať si vinu a tak vyjsť z toho tak zvláštne očistení. Klobúk dole za vybrúsené dialógy a herectvo zúčastnených. Zvlášť upozorňujem na Gustáva Valacha ako akýsi morálny výkričník, ktorý prišiel na stretnutie, hoci nechcel a pani Máriu Prechovskú v úlohe životom sklamanej intelektuálky (tri nevydarené - lebo bezdetné manželstvá). Poznámky: Príbeh sa neodohráva len v dvoch miestnostiach, ako tu píše kolega gogo76. V úvode je scénka na cintoríne a potom sa prechádza mestom, neskôr ide perepúť spolužiakov lanovkou zo Srdiečka na Kosodrevinu. Z interiérovej výzdoby zaujala nástenná reklama na cigarety Lucky Strike, ()
Nová vlna se přehnala nejen přes velká plátna kina, ale došplouchla i na televizní obrazovky. Skvělá konverzační inscenace při které zamrazí. ()
"Neurobili sme vôbec nič..." Na tento na prvý pohľad jednoduchý film je tu mnoho chvály aj z českej strany, ale mňa presvedčilo skôr meno G. Valach. Ako píšu mnohí, je tu špička slovenského herectva, ale my sme mali v tej dobe špičku veľmi širokú a rovnako by tu zapadli esá ako Š. Kvietik, L. Chudík, J. Króner, I. Mistrík, V. Muller a ďalší...Naoko príjemné stretnutie bývalých maturantov sa zmení na osočovanie a hľadanie vinníka, ktorého nie a nie nájsť. Postupne zistíme, že každý z nich nesie určitý podiel viny na tom, že ich bývalý učiteľ je za mrežami. Je to starší film, ale kvalita je tu neskutočná, dialógy výborné a vzhľadom na to, že sa film odohráva v dvoch miestnostiach, dokáže s prehľadom udržať divákovu pozornosť až do konca. O vzniku filmu nevieme podrobnosti, do zaujímavostí zatiaľ nikto neprispel, ale zdá sa mi dosť pravdepodobné, že film ležal nejaký čas v trezore, pretože narážok na systém a strach pred ním je tu dosť. Na tv film fakt úžasná kvalita a súhlasím s ostatnými, že si ani vo sne neviem predstaviť niečo podobné s našimi súčasnými seriálovými "celebritami". 80%. ()
Možná si to celých pět * nezaslouží, po profesní stránce to občas zaskřípe, ale obsah všechny nedostatky natolik překrývá, že jsem ochotný chvílemi neobratnou filmařinu odpustit. Herci jsou naprosto skvělí a přesvědčiví, hrají jako by sami za sebe, hněv, alibismus, opatrnost i zbabělost jim snadno uvěříte – znali tyhle pocity své doby sami na sobě a s gustem je v tom kratičkém období, kdy na chvíli mohli, ze sebe dostávali. ()
"Seneca je lepší než meprobamat". O něm bez něj. Velmi výstižný název tohoto setkání v podání nejvyšší herecké školy od Tatier. I když tu ještě pár spolužáků kolegů chybí, tak ti, kteří nám tu sehráli toto charakterní drama o (ne)povinnosti pomoci sobě i druhým, to zvládli excelentně. Konverzačka jak má být, jednou to rozhodně nestačí. ()
Pane Bukovčane, je to divné, ale lidé zatím nevymysleli umělé svědomí. ()
Generačné i osobné vyrovnávanie sa s minulosťou na abiturientskom večierku. Otvorená obžaloba systému, ktorý z ľudí robil poslušné figúrky. Dvadsať rokov pred a dvadsať rokov po by tento televízny film nemohol vzniknúť. Vzácne stretnutie s takmer kompletnou plejádou slovenskej hereckej špičky. A o tom, že je to špička svedčia aj predvedené výkony. ()
Veľmi dobre spracovaná filmová dráma s naozaj skutočnými hercami, úžasný výkon...musím povedať, že to boli naozaj páni herci...takí už nebudú. ()
Devět pštrosů a jejich chatrné svědomí. To, že byl tento film vůbec natočen pokládám za malý zázrak (už pouhý záběr na tank je gesto z nejodvážnějších). Míra upřímnosti a otevřenosti vůči době a lidem, kteří ji spoluutvářeli je odzbrojující. Hry Ivana Bukovčana, lhostejno zda divadelní či rozhlasové, patřily k mimořádně kritickým dílům, které nacházely odezvu především na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy (znovu) docházelo k lámání charakterů a ohýbání hřbetů. Případ profesora Sumce, tento nepatrný a přece významný dílek z našich nedávných dějin, je mementem, z něhož mrazí až do morku kostí. A také z těch, kteří ze strachu, pohodlnosti, prozíravosti, alibismu či přesvědčení nepomohou druhému, když je v úzkých. Ozdobou této televizní inscenace jsou samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných, špičkových slovenských umělců, z nichž nelze nejmenovat alespoň skvělého Gustáva Valacha, Júliuse Pántika, Máriu Prechovskou, Elo Romančíka, Ctibora Filčíka a Františka Dibarboru, jehož Filip je znamenitou tragikomickou figurkou malého člověka, souženého neustálými obavami o svůj budoucí osud. Mistrovské dílo, které nestárne, ale stále ožívá. V tom je jeho síla. ()
Velmi dobré! ()
Strhujúca komorná dráma Ivana Bukovčana o stretnutí bývalých maturantoch po rokoch. Počas rozhovoru zisťujú, ako sa zmenili mladícke ideály, ako sa zmenili ich charaktery. Spúšťačom týchto rozhovorov je neúčasť bývalého triedneho profesora, ktorého komunistická mašinéria obvinila a zatkla. Vynikajúce herecké výkony sú podopreté réžijným debutom jedného z nich - Júliusa Pántika. ()
Každý z abiturientů má nějaký podíl viny na tom, že nepomohli svému oblíbenému bývalému kantorovi. Jak se večer mění v noc, jeden po druhém buď vinu přiznávají a nebo hledají pro svá stanoviska nějaké výmluvy. Pěkně gradující drama s přesvědčivými hereckými výkony. ()
Ze scénáristického hlediska brilantní dílo. Na třídním srazu se sejde asi tolik účastníků jako na závěrečné hodině matematiky, přičemž se snaží si společné chvíle užít. To by ovšem nesměli žít v době, kdy je jejich bývalý profesor stíhaný za pádné či méně podstatné zločiny a hrozí mu vězení. Jejich konverzace a zpytování svědomí nabírá na obratkách a vytváří postupně atmosféru neskutečně silnou. K tomu je tam na odlehčení jeden spolužák, který je i s deseti promilemi slovenské pálenky v krvi schopen udělat relativně slušnou stojku. Herecké obsazení je skutečně působivé a mnohé repliky v sobě skrývají opravdovou moudrost. Pro někoho možná uspávající, nudný a táhlý snímek. Každopádně však nutí k zamyšlení nad vztahem mezi lidskou odvahou a ctí. ()
Samí dobrí pštrosi a Sumec. ()
Kvalitna normalizacna drama o stretnuti sa byvalych maturantov po X rokoch. Je to sice len normalizacna konzervacka, ale ked si uvedomim, ze tam hrali vyborni herci ako Gustav Valach /Pod Jezevci Skalou, Na Pytlacke Stezce/ a Elo Romancik /Kladivo na Carodejnice 1967, Volanie Demonov 1967/, tak mam ck tvorcom coraz vacsi a vacsi respekt a rad obhajujem aj tuto normalizacnu ceskoslovensku podivanu. Kvalita, normalizacnu tvorbu mam dost rad /Chalupari, Jachyme, Svako Ragan ...../ 92 % ()
9 rôznych postáv, 9 bývalých maturantov, v ktorých sa po rokoch jatrí svedomie a ktorí týmto jatrením nastavujú zrkadlo svojej generácii, v širšom význame celej spoločnosti. Filozofické úvahy striedajú filozofické prekáračky, téma je dosť ťažká, predsalen veľa vecí sa už k dnešku nehodí, napr. ten (pštrosí) strach z dôb minulých. Aj keď dialógy pôsobia trochu umelo, napriek tomu maju svoju váhu, a to nielen kvôli vyladeným charakterom postáv. Zasvätenému a pozornému divákovi nemôžu uniknúť aj niektoré narážky, ktoré mohli vtedy pôsobiť ako provokácia ("zdrôtovaný štát"). Keď už pre nič iné, film sa oplatí pozrieť už kvôli hereckým výkonom a obsadeniu, výkvet hereckej grácie je tak široký, že divák nevie, koho skôr má sledovať a počúvať. V prípade Valacha je to u mňa možno ešte o chĺpok viac. A čo sa týka réžie, vôbec nie zla robota od Jula Pántika a jeho druhého režisérskeho počinu. ()
Setkání absolventů po 25 letech. Takové roky už s leckým zamávají a někdy až k nepoznání. Tady se ale řeší hlavně osud jejich profesora. A všichni si v tom jeho osudu trochu připálili prsty. Hledáme možná viníky, definici viny, motivy atd. Každý z účastníků je skvěle zahrán a má jedinečnou náturu. Koncert...85% ()
Konverzačná dráma s dosť ťažkou témou. Stretnutie spolužiakov po rokoch neprebieha v idylickej zábavnej atmosfére, ale celkom naopak. Okrem pár úvodných minút prichádza obviňovanie, vyťahovanie nepríjemných skutočností, hádky. Stretávajú sa rôzne charaktery ľudí, v niektorých momentoch som sa zamýšľal, ako mohlo také niečo v tej dobe prejsť. Všetko je zahrané na jednotku, od takejto zostavy by som iné ani nečakal, atmosféra je podporená malou skupinou a svetlami sviečok. Chyba je asi v mojom prijímači, že to u mňa nevyvolalo žiadne emócie, okrem zaujímavého záverečného preslovu. (5.5.2015) –––– Na druhýkrát sa dostavili aj emócie, len bolo potrebné hlbšie pochopenie situácie v kontexte doby, keď bol film natočený, a tak môžem pridať jednu hviezdu. (26.9.2018) –––– Už vymysleli aj umelé nechty a možno raz vymyslia aj umelé svedomie. Dederónové. Ľudia vymyslia všetko, čo je praktické. ()