Pštrosí večierok

"Seneca je lepší než meprobamat". O něm bez něj. Velmi výstižný název tohoto setkání v podání nejvyšší herecké školy od Tatier. I když tu ještě pár spolužáků kolegů chybí, tak ti, kteří nám tu sehráli toto charakterní drama o (ne)povinnosti pomoci sobě i druhým, to zvládli excelentně. Konverzačka jak má být, jednou to rozhodně nestačí. (03.04.2016)

Devět pštrosů a jejich chatrné svědomí. To, že byl tento film vůbec natočen pokládám za malý zázrak (už pouhý záběr na tank je gesto z nejodvážnějších). Míra upřímnosti a otevřenosti vůči době a lidem, kteří ji spoluutvářeli je odzbrojující. Hry Ivana Bukovčana, lhostejno zda divadelní či rozhlasové, patřily k mimořádně kritickým dílům, které nacházely odezvu především na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době, kdy (znovu) docházelo k lámání charakterů a ohýbání hřbetů. Případ profesora Sumce, tento nepatrný a přece významný dílek z našich nedávných dějin, je mementem, z něhož mrazí až do morku kostí. A také z těch, kteří ze strachu, pohodlnosti, prozíravosti, alibismu či přesvědčení nepomohou druhému, když je v úzkých. Ozdobou této televizní inscenace jsou samozřejmě herecké výkony všech zúčastněných, špičkových slovenských umělců, z nichž nelze nejmenovat alespoň skvělého Gustáva Valacha, Júliuse Pántika, Máriu Prechovskou, Elo Romančíka, Ctibora Filčíka a Františka Dibarboru, jehož Filip je znamenitou tragikomickou figurkou malého člověka, souženého neustálými obavami o svůj budoucí osud. Mistrovské dílo, které nestárne, ale stále ožívá. V tom je jeho síla. (04.04.2021)

Možná si to celých pět * nezaslouží, po profesní stránce to občas zaskřípe, ale obsah všechny nedostatky natolik překrývá, že jsem ochotný chvílemi neobratnou filmařinu odpustit. Herci jsou naprosto skvělí a přesvědčiví, hrají jako by sami za sebe, hněv, alibismus, opatrnost i zbabělost jim snadno uvěříte – znali tyhle pocity své doby sami na sobě a s gustem je v tom kratičkém období, kdy na chvíli mohli, ze sebe dostávali. (08.09.2012)

Pomaturitní setkání po 25letém odloučení by mělo vyvolat u někdejších spolužáků spoustu krásných vzpomínek na dobu bezstarostného mládí, prvních lásek a kamarádství. To by ovšem nesmělo jít o generaci, která přečkala 2. světovou válku, budování komunismu a boj s vnitřním nepřítelem. Záhy se do nenuceného přátelského povídání vkradou nepříjemné tóny vzájemných výčitek, obviňování, sebelítosti, strachu a hořkosti. Katalyzátorem konfliktu je vztah k nepřítomnému třídnímu učiteli, který - jak se záhy ukáže - sedí ve vazební věznici pro pokus o ilegální překročení hranic. Postaví se za něj někdo z přítomných, když každý z nich má co ztratit, a rovná páteř v jejich věku a s jejich životními zkušenostmi zdaleka není samozřejmostí? Poněkud uměle naaranžovaná výchozí situace, kde překvapí i nízký počet účastníků oslavy, je vyvážena mimořádně silnou hereckou sestavou, která už možná dnešní mladé generaci českých diváků tolik neřekne, ale pro nás, odchované federací a společnou televizí, (nemohu zapomenout na pravidelná pondělní setkání se slovenskou televizní dramatickou tvorbou) představovalo kterékoli ze jmen zúčastněných herců pojem a velký respekt. Celkový dojem: 80 %. (16.06.2014)

Generačné i osobné vyrovnávanie sa s minulosťou na abiturientskom večierku. Otvorená obžaloba systému, ktorý z ľudí robil poslušné figúrky. Dvadsať rokov pred a dvadsať rokov po by tento televízny film nemohol vzniknúť. Vzácne stretnutie s takmer kompletnou plejádou slovenskej hereckej špičky. A o tom, že je to špička svedčia aj predvedené výkony. (03.11.2009)