50/50

Na 50% namixované dramatické momenty, ktoré vyvažuje 50% komediálnych prvkov a vtipných díalógov. Absolutne perfektne naservírovaný mix drámy a komédie, ktorá v celku vyznieva súdržne a fungujúco. Nemám rada príliš vydieračné príbehy, avšak tento slzobôlny námet mal iný filmový rozmer - priateľský, vzťahový, interpersonálny. Som spokojná s celkovým nápadom, hercami, s tempom filmu, rozmerom, až na finále. (09.01.2012)

„Já jsem Adam Lerner, Schwannův neurofibrosarkom.“ Další vývojová etapa heterosexuálních mužských romancí. Apatowovská komedie prolnutá s „umíracím“ melodramatem. Romantická linie chlapec-dívka slouží zejména k bližšímu představení titulního hrdiny, jakkoli neodpovídá na otázku, zda Adama přítelkyně opouštějí, protože jsou to mrchy (jak má jasno Kyle), nebo kvůli jeho neoslnivému charakteru a chabé vůli něco změnit. Většinu skutečně dojemných momentů naopak obstarává linie chlapec-chlapec, smysluplně zužitkovávající Rogenovu osvědčenou (jedinou?) polohu „jsem nadržený imbecil a je mi to fuk“. Věrohodně doplňuje Levittova slušného „nepiju, nekouřím, nemám řidičák“ hocha (jehož jediným zlozvykem je zřejmě okusování nehtů). Nápadný kontrast povah ústředního dua je zábavný, jejich přátelství činí věrohodným a navíc nabízí dvojí možné pojetí lidského těla – k přežití/k ukojení slasti. Klidné tempo vyprávění, citlivé protlačení vážného tématu do komedie a redukování sentimentu rozhodně nejsou kvality, jimiž by se mohlo chlubit každé filmové obohacení onkologického diskurzu. 50/50 nejen obohacuje, ale také rozšiřuje, když prostřednictvím zprvu sympatické přítelkyně ukazuje falešný soucit a sobeckou neochotu míchat pozitivní s negativním. Adamova následná skličující samota zpochybňuje platnost často citovaného výroku „žij s lidmi, zemři sám“. Někteří lidi jsou svině, osamělé umírání je opruz a k životu s nádorem patří boleti, únava a zvracení. Banální, ale pravdy. Zprostředkování vědomí, že už nemusí být žádné „potom“ patřilo k těm nejsilnějším, jaká jsem kdy díky nějakému filmu zakusil. Kam se hrabou rakovinotvorná dramata. 85% Zajímavé komentáře: castor, Gimp, ScarPoul (20.11.2012)

[imdb: 8.0/10] | me: Ono to vôbec nie je komédia, pretože rakovina sama o sebe vôbec vtipná nie je. To, čo sa však v tomto filme podarilo veľmi slušne je ukázať spôsob akým môže mladý človek týmto obdobím od oficiálneho zistenia až po ... prechádzať. Momenty, ktoré môžu vyznieť v danej situácii vtipne, či situácie samotné vedia trošku rozveseliť, ale v celkovom dôsledku ide vždy len o rakovinu. Tento film predstavuje správne vyvážený mix aj najmenšieho posledného životného optimizmu a tej obrovskej ťarchy, ktorú či už po fyzickej alebo psychickej stránke so sebou táto choroba prináša. Je to "komédia", ktorá veľmi nerozveselí, ... ale ako film poteší. No one wants to fuck me. I look like Voldemort. (16.01.2012)

Nikoli 50 na 50, nýbrž 10 ku 90-ti byla šance, že mne bude bavit snímek o rakovině, neboť podobné snímky ze zásady nevyhledávám a jako bonus disponuji čerstvou rodinnou zkušeností, která dopadla na těch nepříznivějších 50%. Leč tohle dopadlo mnohem lépe, než jsem byl ochoten připustit. Stačilo přítulný nádor promíchat s lehkým humorem, nezneužívat četných slzopudných možností, okořenit závanem optimismu a konzumovat bez předsudků. (07.03.2012)

Vtíravé, neobjevné, tak trochu šablonovité, jdoucí předem vyznačenou cestou, ale i tak zatraceně fajn. Co jsou tři týdny bez sexu a několik měsíců bez orálu oproti tomu, když sedmadvacetiletému Adamovi, který poctivě recykluje, lékař oznámí, že má nádor? Drtivá většina tvůrců by z toho udělala kapesníkovou show pro přestárlé divačky, lidé kolem režiséra Jonathana Levina nevydírají, nenabízí uplakané scény (jasně, pár jich být musí) a když už trochu zabrnkají na divákovy emoce, vyplní další minuty nezastavitelně hláškujícím Sethem Rogenem, u kterého jsem ocenil hlavně fakt, že se na scéně vždy objevuje nenásilně a tak nějak se to vždycky hodí. Přesná je i roztomilá Anna Kendrick, která na sebe i vedlejší rolí strhne pořádnou pozornost, legendární Philip Baker Hall nebo nestárnoucí a stále skvělá Anjelica Houston. Snímku ale dominují psí oči Josepha Gordona-Levitta, který film od filmu roste. 50/50 je holt obyčejný film s jasným vzorcem, pronášející malá životní moudra. Ale to vůbec nevadí, zvlášť, když zase po delší době vidíme postavy, které dýchají stejný vzduch jako my. Navíc za scénářem stojí Rogenův kamarád Will Reiser, který sám s rakovinou bojoval. Měl jsem chuť si to dát znovu (nebo si aspoň sednout na Adamovo kanape a sledovat, jak to s nimi bude dál) a věřte, že to se mi moc často nestává. 50/50 je prostě přesně tím filmem, kvůli kterému milerádi obětujeme průměrně dvě hodinky svého času tomu zázračnému celuloidovému pásu!! Těsně pod vrcholem, uvidíme, co se bude dít napodruhé.. (31.12.2011)