Odcházení
Leaving
Réžia:
Václav HavelKamera:
Jan MalířHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Josef Abrhám, Oldřich Kaiser, Dagmar Havlová, Jaroslav Dušek, Tatiana Dyková, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Jiří Lábus, Jiří Macháček, Josef Polášek (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy – v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy. Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém,“ říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní.“ Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal. Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (486)
Čekal jsem sračku nebeských rozměrů a byť jsem jí chvílemi dostal, chvílemi naopak překvapilo pár skutečně vtipných (ve všech významech toho slova) momentů. Občan Havel je už na toto uvědomění zřejmě stár, ale dnes už si prostě postmoderní Eintopf či schéma absurdního dramatu samo o sobě k okouzlení diváka nevystačí, ale věřím, že před pár dekádami to mohlo fungovat znamenitě. Nemohu se zbavit dojmu, že ujmout se tématu zkušenější filmový režisér a udělat z něj nákladnější zhruba tak hodinovou TV inscenaci, byla by to celkem bomba. Především druhá třetina filmu je trochu k nepřežití a nůžky by snesla. Havlovo cameo je okouzlující, díky za slona z Loděnic a to Budařovo tričko remixující Warhola a Klimta chci ! ()
Ha! Vel! Obrovské překvapení.. po všech možných kritikách (dušujících se, že hodnotí film, ne politiku či Havla samotného) jsem na tento exprezidentův filmový debut šel s jistotou, že se bude jednat o absolutně absurdní hloupost. Vlastně jí možná i tento film je, ale zatraceně hodně mě to bavilo. :) Když pominu nefilmovost tohoto dílka (opravdu to vypadá spíš jako natočená inscenace původní hry - což si troufám tvrdit, přestože jsem ji neviděl), zůstává mi zábavná hříčka, která pravděpodobně svou drzostí rozohnila zmíněné recenzenty a kritiky. "DOST BYLO HAVLA!" :D ()
Bezprostředně po uvedení Odcházení do kin zde bylo v módě házet ho do odpadu, nyní se do odpadu pro změnu házejí oni uživatelé. Zvláštní. Výsledná známka tohoto filmu tedy ani tak nevypovídá o jeho skutečné kvalitě, jako spíše o válce mezi tamními uživateli. Přistupme však k jádru věci. Režisérský počin Václava Havla je kvalitní, promyšlené a hlubokomyslné dílo. A to natolik, až to drtivé většině lidí, zkažené konzumním životem a polopatickými filmy, není po chuti. Víte, Odcházení není kinematografickým středoproudem. Je to divadelní hra přenesená na filmové plátno s mnoha odkazy jak na politický, tak společenský život, hra s humornými absurditami a důrazem na propracované detaily. Plně pochopit ji během první projekce nelze (soudě čistě subjektivně), to však ještě neznamená, že je hloupá a zbytečná! Naopak, přesně naopak. No a co technická stránka? Kamera úžasně umělecká, hudba úderná (jak jsme u Michala Pavlíčka navyklí), herecké výkony koncertní a celkové obsazení hvězdné. Přítomnost dvorních herců Havlových her, chartistů, bývalých politiků nebo členů tehdejšího prezidentského týmu, dodává Odcházení další a další rozměry. Tudíž ani okem není možné vstřebat všechny maličkosti na první pokus. A přitom, pozor, nelze hovořit o přeplácanosti. Suma sumárum - už pouhý fakt, že náš bývalý prezident Václav Havel natočil film, by měl být dostatečným lákadlem k tomu, abychom jej všichni zhlédli. Hodnocení je samozřejmě věcí individuální, jen se pokuste odprostit od předsudků. Toť vše, na závěr smekám před samotným Havlem, že si sám ze sebe dokáže udělat legraci. ()
Myslím, že jsem lecos z myšlenek pana režiséra pochopil i pochytil lecjakou narážku. Přesto jsem měl celý film pocit, že se topím. Stále jsem čekal na nějaký pevnější záchytný bod v průběhu odcházení, ale on se po celou dobu nikde neobjevil. Celé to byla taková barevná bažina myšlenek, jistého pozérství, narážek a absurdit, chvílemi balancující nevyváženě ze satiry do dramatu... Všichni zúčastnění se snažili hrát co to šlo, ale i když asi ze svých postav vydupali maximum, stále to bylo takové nijaké. Překvapila mne paní Havlová. Pana exprezidenta si vážím, ale dle mého názoru filmařina byla pro něj neznámá a hlavně hodně hluboká voda.. Na prknech by asi námět vyzněl lépe. Se vzpomínkou na pana Abrháma z jiného snímku jsem nucen konstatovat, že toto byl také svým nechtěným způsobem - Konec starých časů... Dvě hvězdy jen z úcty a za snahu. * * ()
Ačkoliv jsou divadelní hry Václava Havla řazeny k absurdním dramatům, Odcházení má blíže k surrealismu. A jeho filmová podoba podtrhuje všechny významné aspekty hry samotné, rozvíjí je a dotváří naprosto precizním způsobem. Přiznávám se, že z divadelní podoby Odcházení jsem nebyl zrovna nadšen, a zcizovací brechtovské prvky mi vadily ze všeho nejvíc. Možná to bylo i tím, že hra nebyla pořádně zakusena herci, hodně proti srsti může být přehnaný patos v podání Jana Třísky nebo Zuznay Stivínové. Filmová podoba je oproti tomu jemnější a citlivější. A tragikomičtější. Díky tomu se povrch stává jen kulisou ve stylu výprav a kostýmů Ester Krumbachové, aby se mohl více rozeznít vnitřní svět postav, dialogů a myšlenek. Když už je řeč o Ester Krumbachové, ne náhodou si lze vybavit podobně střižený film Jana Němce O slavnosti a hostech, který stojí na podobném půdorysu s podobně vedenými dialogy, jemnou absurditou i surrealismem, a hlavně v podstatě podobnou myšlenkou. Avšak jinak - moderněji - uchopenou a otočenou naruby. Základní téma - lidé se na politických postech mění, ale jejich blbost je věčná -, doplňují další motivy, z nichž některé se nečekaně ukáží být nadčasové - ta ukradená pravítka jako dar přece každému musejí připomenout jednu ukradenou propisku. Jsou zde pojmenovány i další nešvary doby - patolízalství, hrabivost, vlezlost, výměny kabátů, buranství či bulvárnost... Panoptikum postav, vyjádřené rockovou parodií na Ódu na radost. Až vedle toho všeho bývalý (nejen komunistický?) poslanec může vypadat jako prosté neviňátko, překvapené, co se stalo a kam se ten svět dostal. Sledujeme sice osudy kancléře v důchodu (a jeho nezvyklou suitu věrných nevěrných), který čeká, že ho lidé a média budou stále oslavovat, a místo toho mu hrozí, že se bude muset vystěhovat z vládní vily. Ale tahle prostá story s sebou nese i další charaktery, záměrně karikované až přehnané. Na to, že jde o Havlův režijní debut, je jeho práce s herci skvělá, a vše dovádí k dokonalosti kamera Jana Malíře - jak kompozicí záběrů, tak vyjádřením atmosféry děje. Celé obrazové absurdnosti dopomáhá i řízný střih a ostatně zajímavě zvolená hudba (Měsíčku na nebi hlubokém mne dostalo) i práce s ruchy. Film se odehrává sice v podstatě v jedné lokaci, ale nenudí ani náhodou. Souvisejí s tím samozřejmě i herecké výkony, kdy někteří herci překvapí už jen tím, že nepřehrávají (Jiří Macháček, částečně Jaroslav Dušek), a výkony hlavních herců netřeba komentovat. Jen díky nim vyvstávají v Havlově hře další významy a nápady k přemýšlení pro diváka. Škoda jen podle mne nedotaženého konce, kde si to možná chtělo místo burlesky pohrát s naznačenými možnostmi ve stylu úvodu filmu, přesto je však snímek logicky uzavřen a ona nedotaženost se může vztahovat k nekonečnosti dané situace v reálném světě. Nejde o jednoduchý snímek - navzdory dnes zbulvarizovanému hlavnímu tématu naznačuje i další souvislosti, zákruty a kotrmelce naší současnosti, a žel i to, že odcházení se týká sice jednoho člověka, ale ne jeho následovníků, čekajících za keřem na příležitost a moc. () (menej) (viac)
Galéria (22)
Zaujímavosti (16)
- Původně měl snímek režírovat Jaroslav Brabec, který počítal s tím, že se Havel postaví před kameru coby představitel jedné z rolí. Exprezident však nakonec došel k tomu, že by si svou hru raději zadaptoval sám. (Taninaca)
- Jiří Macháček v roli bulvárního novináře musel zpovídat odcházejícího kancléře (Josef Abrhám st.) přesně podle scénáře. Improvizovat mu Havel zakázal. (zdeny99)
- Před začátkem natáčení se Václav Havel nechal slyšet, že pokud se film nepovede, bude prvním, kdo to pozná, a zavře ho do trezoru. Po premiéře k tomu dodává: „To byla samozřejmě nadsázka nebo jakýsi položert. Ten film nezakážu, snad bych na to ani neměl právo, ale zvědavý na ohlasy pochopitelně budu. Budou-li příznivé, zaraduji se, že má veřejná kariéra nekončí a nevrcholí výbuchem. Nebude-li to úspěšné a roztrhá-li to kritika, řeknu si, že lidi potkávají horší věci, než že se jim nepovedlo natočit dobrý film.” (Coldrex)
Súvisiace novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (viac)
Reklama