Odcházení

Je ironické a trochu kuriózní, že Havel nejprve provedl z nouze (nic o filmu nevím) ctnost (vylezlo mi z toho velmi nevšední dílo), načež to akademici obrátili a z ctnosti (neuvěřitelná nominace na 12 Českých lvů) udělali nouzi (možná toho ten film není hoden a takhle se klanět Havlovi nebylo správné). Jinak říkám-li z nouze ctnost, nemyslím to nijak pejorativně, jelikož sám Havel přiznal, že toho o filmařině věru moc neví, takže i když se obklopil profesionály, přesto vypadá Odcházení jako takový filmový mimozemšťan mimo veškerý kontext – doslova kapka dehtu v sudu medu. To může být chápáno jistě jako zápor (Havel zaspal dobu a je neškodný jako H2SO4 bez SO3, poněvadž poetika absurdního divadla již není aktuální), ovšem i jako klad (v dějinách kinematografie skutečně asi nenajdeme film, který by připomínal Odcházení). (21.02.2012)

Inu, bavila jsem se. Neočekávala jsem to, neb jsem předpokládala, že to bude vážné asi jako třeba politika?! A ono je to absurdní, satirické, černohumorné a ironické. Odcházení popichuje, píchá i šťouchá mnoha směry a každý může být zasažen, tzn. najde se, aniž by chtěl. I proto chápu, že řadu pokryteckých a moralizujících šmudlů to musí nemístně iritovat (doslovně - srát). Daleko větší sílu však spatřuji v davu věrných čtenářů populisticko-bulvárních fláků typu "Fuj" a hlavně jejich samozvaných předáků, kteří, co si nepřečtou, to si domyslí, a co nevidí, to také, toliko pak film nenávidí jen pro to, že ho natočil, kdo ho natočil. Ubohé. Ano, Odcházení je jen drama přenesené na plátno, ano, dokonce člověk zaznamená, kdy končí a začíná akt, toliko to není tak zcela právoplatný filmový počin. Avšak, je to originálně nasnímáno, herecky velmi pečlivě odehráno, vtipně ohudebněno a navíc zasazeno do zajímavého exteriéru. Jako celek je to nevyvážené, nicméně obsahovou sílu v tom jednoznačně nacházím - a to je pro mě velmi důležité. 80%. (30.03.2011)

K Václavu Havlovi jsem nikdy nechoval nijak zvlášť vyhraněný vztah, jako politik měl svá pro i proti, nicméně coby dramatik byl vždycky mnohem zajímavější. Odcházení jsem v plzeňském divadle viděl dvakrát a ačkoliv mi ze všech symbolů, dvoj a trojsmyslů, které v něm jsou, zůstala spousta utajena, považuji ho pořád za Havlovu nejsrozumitelnější věc. Na film jsem se tedy těšil. Děj nemá příliš cenu rozebírat - pokud máte rádi (nejen) Havlovy absurdní kusy, osobitou poetiku a ještě o něco osobitější humor, který nutí k zamyšlení, přijdete si na své. Pokud ne, nejspíš vás Odcházení zklame až naštve. Těžko říct, jestli kromě těchto dvou táborů utvoří diváci ještě nějaký třetí, střední. Všechno kromě děje už ale vyžaduje pozornost větší. Tak v první řadě to jsou herci, herečky a jejich role i roličky. Nemůžu si pomoct, ale úplně každý člověk, který se na plátně objevil, byl výborný a měl své místo. Obzvlášť jsem ocenil nápad - zaplaťpámbu za to - obsadit herce typu Holubové, Duška, Vilhelmové nebo Budaře do úplně jiných postav, než jaké od nich známe (tj. neksichtících se, nevulgárních... atd.). Josef Abrhám byl jednoduše výborný, Dagmar Havlová úžasně chladná, pánové "klausovský" Kaiser a Lábus dokazují, že malé role vážně neexistují... A tak bych mohl jmenovat dál. Dost výrazně Odcházení přispěly i Pavlíčkova hudba (variace na Rusalku nemá chybu) a Malířova kamera. Co se týče režie, ta už je... Horší. Neříkám špatná, vůbec ne (například Bouře je naprosto strhující scéna), ale nepřesvědčila mě o tom, že se dívám na film. Pořád to zkrátka bylo divadlo natočené za velké peníze filmovou kamerou a promítané v kině. Za tuhle nepříliš dokonalou iluzi ubírám hvězdu, ale i tak Odcházení zůstávají čtyři čistočisté, na poměry českého filmu poslední dobou stále vzácnější. (18.03.2011)

Přes všechen respekt k osobě Václava Havla, přes to že jeho hry, nevyjímaje Odcházení, mě baví, přesto, že jsem mu fandil jak málokdo - tohle se prostě moc nepovedlo a s filmem to nemá moc společného. Film je pro mě film a divadlo divadlo. A pokud má být film divadlo, tak by to měl přiznat popřípadě se na to nějak alespoň trochu adaptovat. Tohle bylo něco mezi. Netuším ale k čemu ta filmová podoba byla... Snad jen aby se absurdní humor V.H. dostal k více lidem. A to si zase myslím, že v tom případě si mohl vybrat i jinou hru, které bude filmové prostředí sedět více. No nic, dvě hvězdy, bohužel. Slečno Weissenmütelhofová (27.12.2011)

Václav Havel už dávno není disident ani prezident, dnes už je to pouhá celebrita. Pro ni pochopitelně není obtížné shromáždit 45 milionů a splnit si jeden ze svých snů natočením celovečerního filmu. Peníze mu ochotně věnuje známý miliardář, řada předních českých herců považuje za svou čest účast na projektu a stejné je to u ostatních filmových profesí. Prakticky o žádném českém snímku posledních let se nedá říct, že by měla tak intenzivní PR jako právě Odcházení. V médiích se objevovaly reportáže z natáčení, rozhovory s herci, kteří působili, jako by si právě píchli drogu způsobující euforii a soudě podle těchto zpráv mělo jít o filmový zážitek roku. Už v tom je potíž, protože Odcházení svým obsahem a použitými filmovými prostředky odpovídá spíš kousku určenému pro zpřízněné publikum ve filmovém klubu. Ve skutečnosti bylo např. Odcházení nasazené v českobudějovickém Cinestaru ve 4 kopiích v nejatraktivnějších promítacích časech, což se stává jen největším filmovým trhákům. Ten samý Cinestar bojkotuje filmy Coenů nebo Polanského, protože je považuje za málo komerční. Problém je i v předloze, protože stejnojmenná divadelní hra byla u nás sice publicistikou považovaná za divadelní událost desetiletí, ale ve světě sklidila jen vlažné přijetí a dá se označit za čistokrevný průměr. Z průměrného díla nemůže vzniknout špičkový film, zvlášť když režisér nemá žádné předchozí filmové zkušenosti. Znalost s řadou filmových herců a režisérů k nim totiž nepatří. Nevznikl samozřejmě žádný průšvih, protože filmový štáb, ať už se jedná o kameru, hudbu nebo herecké obsazení, patří opravdu k tomu nejlepšímu, čím momentáně disponujeme. Jenže je to typický film určený k "vyvanutí". Stručně a výstižně to ve svém komentáři popsal Marigold. Kdyby nebylo snaživých fandů mezi publicisty, kteří považují Havla za symbol demokracie a nekritizovatelnou personu a podobnou skupinu opačně naladěných, kteří si potřebují z těch samých důvodů s Havlem vyřídit své účty, takže jejich vášnivé polemiky plní média, ten film by jednoduše a prostě díky diváckému nezájmu brzy zmizel z kin a objevoval by se sporadicky v nezajímavých časech ve veřejnoprávní televizi... Celkový dojem: 40 %. (06.04.2011)